Skot bez tržní produkce mléka je proti tradičnímu chovu skotu poměrně nenáročný. Na první pohled stačí vyhnat dobytek na pastvu, občas se na něj podívat a je to. Skutečnost je však jiná. Základem výživy je sice pastva, ta ale trvá obvykle pouze 6 až 7 měsíců a zbylou dobu je skot chován ve stáji. Ekonomickou předností tohoto skotu jsou snížené investiční a pracovní náklady chovatele spjaté hlavně v létě s krmením a po celý rok s dojením dojnic.
Oproti tradičním chovatelům skotu, pečujícím o stádo s mléčnou užitkovostí nad 7000 kg mléka, to s náklady na krmení a celou problematikou výživy je výrazný rozdíl. Výživa a krmení skotu bez tržní produkce je opravdu jednodušší. Přesto však i zde je nutné respektovat základní nutriční požadavky, které jsou předpokladem chovatelského i ekonomického úspěchu.
Někteří chovatelé skotu bez tržní produkce mléka mohou natolik podlehnout jistému zjednodušení procesu výživy, že se dopouštějí chyb s vážnými důsledky na zdraví chovaných zvířat a ztráty úhynem. Základním předpokladem plnohodnotné výživy chovaných zvířat bez rozdílu, ať již jde o chov s intenzivní produkcí mléka nebo o chov skotu bez tržní produkce mléka je kvalitní objemné krmivo. V létě to za předpokladu respektování moderních názorů ze strany chovatele u skotu bez tržní produkce mléka chovaného na pastvě není problém. Jde především o pastvu na nepřerostlém neustále dorůstajícím kvalitním pastevním porostu. Obdobné by to mohlo být v zimě, kdy je nutné skot nakrmit dostatečným množstvím konzervovaného krmiva, obvykle travní senáže nebo sena. Skutečnost bývá horší. V létě je pasoucí se skot vidět velmi často na přerostlých porostech v pokročilém stadiu vegetace. Nutriční hodnota takovýchto porostů bývá z hlediska obsahu energie nižší o asi 25 %, obsah dusíkatých látek může být nižší až o 50 %. Nízká je i stravitelnost přijatých živin a s nízkou stravitelností základních živin klesá i stravitelnost přijatých minerálních látek, které jsou základními stavebními kameny živočišného těla a jsou nezbytné pro všechny metabolické procesy v organismu. Může se potom stát, že organismu se pro nezbytné životní pochody nedostávají, přestože jich je v krmení relativní dostatek.
Horší situace nastává v zimě. Zkušenosti dokumentují, že vyrobit kvalitní konzervované krmivo je problém i pro velkochovatele skotu v intenzivních chovech. Přitom většinou mívají pro tuto činnost lepší podmínky. Chovatelé skotu bez tržní produkce mléka mnohdy nemají často k dispozici kvalitní techniku pro sklizeň píce a nemívají prostory ani pro její uložení. Také přírodní podmínky ovlivňující biologické charakteristiky silážované píce (například sušina silážované hmoty) bývají horší v hornatých oblastech, kde se takto chovaný skot zejména nachází. Chyby mohou nastat i při nevhodném výběru konzervačního doplňku. I kvalitní konzervační přípravky použité za nevhodných podmínek mohou být minimálně k ničemu. K tomu je nutné přičíst i skutečnost, že pro skot bez tržní produkce se připravují většinou polobílkovinné senáže, které bývají samy o sobě těžce silážovatelné. Důsledek tohoto bývá nekvalitní konzervované krmivo s nízkým obsahem živin, vysokou proteolýzou bílkovin silážované hmoty, zaplísněnost. Vyrobit dostatek kvalitního sena může být problém ještě větší. Využití živin, včetně minerální výživy z takovýchto krmiv, je snížené. Důsledky pro chovatele jsou ve zhoršeném zdravotním stavu a ve zvýšeném úhynu chovaných zvířat. Pro zlepšení nepříznivého stavu ve výrobě konzervovaných krmiv je nutno kromě běžných zásad respektovat i další zkušenosti, například rozhrabávání krtin, protože s hlínou jdou do silážované hmoty zárodky klostridií, které jsou zdrojem máselného kvašení a které souvisí i s procesem proteolýzy silážované hmoty.
Protože kromě kategorie telat nedochází na pastvinách ani v zimním chovu ve stáji k příkrmu skotu jadrnými krmivy, bývá hlavním a většinou jediným příkrmem minerální výživa. Z různých důvodů formu příkrmu, respektive obvykle jedinou formou dotace minerální výživy představují minerální, případně minerálně vitaminózní lizy. Za normálních podmínek je vše v pořádku a obsah minerálních látek v základním krmivu, tj. pastvě v létě a konzervovaných krmiv v zimě kryje spolu s minerálním lizem jejich potřebu.
Význam minerálních látek pro organismus skotu je obrovský a přitom tato záležitost bývá u skotu bez tržní produkce mléka někdy podceňovaná a to v souvislostech, které byly uvedeny. Minerální látky v součinnosti s vitamíny ovlivňují mimo jiné imunitu chovaných zvířat s přímým dopadem na jejich zdraví, mají rovněž vliv na úroveň růstu a reprodukci. Trendem v chovu skotu bez mléčné produkce je fázování telení do zimních měsíců. Předností tohoto systému je možnost řízení telení pod dohledem ve stáji. Proti neusměrněné reprodukci během celého roku, kde je podmínkou celoroční pobyt býka ve stádě, má některé přednosti. Patří mezi ně eliminace nežádoucí březosti nedorostlých jaloviček nebo také odstranění cucání mléka u jalovic (ve stádě se prolínají různé věkové kategorie jalovic, které se vysávají i v pozdějším věku před otelením, což má negativní dopad na kvalitu mleziva a úmrtnost telat). Mnohé výhody tohoto systému chovu spočívají i v tom, že je možné cílenou minerálně vitaminovou výživou předejít mnoha nežádoucím problémům. Mnohdy se stává, že narozená telata jsou málo životaschopná, postrádají sací reflex, mají problémy s klouby, které jim znemožňují postavit se a pít mléko, rodí se mrtvá. Cílenou dotací minerálních látek a vitaminů lze těmto problémům ze značné části předejít. Zimní stájový odchov skotu bez tržní produkce mléka je velkou příležitostí jak dotaci minerálních látek a vitaminů zajistit. Kromě lizů je však nutné tuto dotaci provést speciálními doplňky přímo na žlab, aby byl jejich příjem bezezbytku zajištěn.
Dlouhodobé provozování chovu skotu na stále týchž pastvinách s sebou nese ještě jedno nebezpečí. Zejména v podmínkách, kdy není možno dotovat úbytek živin do porostů formou hnojení, nebo pokud je tato dotace nedostatečná, dochází v nich postupně ke snižování obsahu minerálních látek. Následně se snižuje příjem těchto látek zvířaty. Postupně tak dochází k situaci, že přestože chovatel věnuje chovaným zvířatům stále stejnou nebo i větší péči, ale důsledkem jsou zhoršující se výsledky chovu a ekonomické ukazatele.
V Německu byly publikovány údaje ze sledování vlivu dopadu extenzivního chovu na obsah minerálních látek v porostech v průběhu devíti let. Úbytek minerálních látek v devátém roce oproti šestému roku sledování a porovnání s normativní potřebou dojnice s 10 kg produkcí mléka byl následující:
Vápník - úbytek asi 30 %, deficit nutriční potřeby přibližně o 20 až 25 %
Fosfor - úbytek asi 50 %, nutriční potřeba zabezpečena
Hořčík- úbytek asi 10 %, deficit nutriční potřeby
Sodík - úbytek nezaznamenán, nutriční potřeba zabezpečena
Železo- úbytek nezjištěn, nutriční potřeba zabezpečena
Mangan- úbytek asi 30 %, deficit nutriční potřeby 60 %
Měď - úbytek asi 20 %, deficit nutriční potřeby 30 %
Zinek - úbytek asi 30 %, deficit nutriční potřeby 20%
Selen - úbytek asi 40 %, deficit nutriční potřeby 10 %
Význam některých uvedených minerálních látek pro zdravotní stav chovaných zvířat je obrovský. Týká se to zinku, manganu, mědi i selenu. Důsledek všech těchto faktorů uvedených v tomto pojednání může mít velmi významný vliv na výsledky celého chovu. Řešení pro chovatele je dbát nejen na zásady pastvy skotu a na zásady výroby kvalitní konzervované píce. Chovatel by měl zabezpečit plnohodnotnou minerální výživu skotu bez tržní produkce mléka. Předpokladem pro to je nejen zkrmování minerálních a minerálně vitaminových lizů na pastvě, ale zejména z důvodu postupně se snižujícího obsahu minerálních látek v píci a jejího ne zcela optimálního využití v procesu trávení jeho dotace v zimním krmném období přímo na žlab.
. Ing. Antonín Krása, CSc., MIKROP Čebín, a. s.
