Místo Nilu teplá voda z elektrárny

Bývalý státní podnik rybářství byl založen již v roce 1960. Tehdy měl čerstvými rybami zásobovat velkou část Západočeského kraje a hlavně trojici nejznámějších českých lázní – Karlovy vary, Františkovy a Mariánské lázně. Jeden z provozů, který vznikl u elektrárny v Tisové, využívá k chovu ryb oteplenou vodu, kterou elektrárna pro rybářský provoz ohřívá. Právě do Tisové jsme se vydali tentokrát, zajímal nás totiž chov tilapie nilské (Sarotherodon niloticus), ryby která sice není tradiční českou pochoutkou, ale v zahraničí je poptávka po ní poměrně vysoká.

V roce 1993 došlo k transformaci státního podniku a vznikl subjekt České rybářství, s.r.o., s centrálou v Mariánských lázních. Dnes má společnost čtyři kaprová střediska, 360 rybníků s celkovou plochou 1722 ha a několik podniků pro chov speciální druhů ryb. Společnost také vlastní zpracovatelské kapacity, které „zužitkují“ asi 30 % produkce ryb z Českého rybářství. Zhruba třetinu umístí společnost na domácím trhu, ale zbytek je určen pro export zejména do států EU.
Tisová u Sokolova
V provozu Tisová chovají rybáři dva druhy ryb náročné na teplotu vody – tilapii nilskou a sumce velkého Dalším druhem je pak ještě pstruh duhový. Nachází se zde také reprodukční centrum, kde chovatelé provádí výtěry štiky, kapra, lína, okrasných zlatých jesenů a býložravých ryb. Původně zde bylo centrum pro reprodukci lososovitých ryb, z důvodů snížené kvality vody Ohře již v roce 1976 byli dovezeni první chovní jedinci nenáročných tilapií z Egypta, původně jako akvarijní ryby. Tehdy byla po tilapiích obrovská poptávka, proto se chov těchto zajímavých ryb rychle rozšiřoval. Do Belgie a Francie brzy státní podnik vyvážel 35 tun těchto ryb ročně.
Tilapie nilská
Ze tří chovaných druhů v Tisové potřebuje tilapie vodu nejteplejší. Do jejich bazénů proudí voda z elektrárny, která je míšena s vodou z Ohře. Díky omezení zemědělské výroby se znečištění tohoto toku dostalo na úroveň, kdy již čištění není bezpodmínečně nutné, rovněž obsah kyslíku je pro ryby vyhovující, stejně jako u vody z elektrárny. Pro zvýšení obsahu volného kyslíku ve vodě jsou používány aerátory.
Nevýhodou chovu tilapií je náročnost na investice, neboť ryby se chovají v betonových bazénech, a dále nároky na energii. Optimální teplota pro celoroční chov je 20 až 25 oC. Výhodou je odolnost vůči chorobám, v našich podmínkách není známá žádná virová choroba, která by tilapie napadala a i ostatních zdravotních problémů je poskrovnu. Tilapie jsou nenáročné na kvalitu vody i obsah kyslíku.
Velkou výhodou tilapií je snadná reprodukce. Jako většina ryb z rodu tlamovců samice „chovají“ potěr v tlamě, takže rozmnožování těchto ryb probíhá bez účasti člověka a potřeby živé práce. Ryby se bez problémů vytřou v betonových bazénech, samy se starají o potomstvo a když jsou rybky již příliš velké na bezpečí matčiny tlamy, chovatelé dospělé ryby přeloví do dalšího bazénu. Pokud mají teplotu v rozmezí 20 až 25 oC, jsou ryby schopny zopakovat reprodukční cyklus až 10krát ročně.
Nejdůležitější výhodou je špičková kvalita masa a chuťové vlastnosti srovnatelné s dravými rybami (candátem), u tilapií se také svalové kosti (ypsilonovité kůstky známé u kapra a dalších ryb) vyskytují jen v minimální míře, což je obrovská výhoda pro spotřebitele.
V Tisové je již jediné místo v Čechách, kde se tilapie chová. V poslední době totiž jsou evropské trhy zaplavovány levným egyptským dovozem z volné přírody. Pro tilapii bohužel v České republice poptávka není, Češi jsou co se konzumace ryb týče poměrně konzervativní a ryby se nacházejí většinou jen na štědrovečerní tabuli.
Tilapie nilské jsou všežravci, v intenzivním chovu se krmí granulovanou krmnou směsí, ve stáří jednoho roku mají ryby váhu kolem 0,35 až 0,4 kg, tehdy jsou zákazníky nejžádanější. Granule pro výkrm ryb obsahují asi 28 % dusíkatých látek a díky střevu delšímu než mají naši kapři mohou tilapie přijímat krmivo až s 8 % vlákniny. Směs je podle požadavků chovatele míchána domácím výrobcem a konverze činí asi 2,5 až 3,5. Zajímavostí ve směsi jsou například šípkové pokrutiny obsahující hodně antistresového vitaminu C. Letos díky nižší poptávce v důsledku expanze egyptského exportu dojde k snížení objemu výroby tilapií na 15 tun živých ryb.
Pstruh duhový
Další druh – pstruh duhový je naopak na vzestupu. Poptávka po něm je trvale vysoká a i kvalita vody, potřebná k jeho chovu, se obnovuje. V Ohři lze dokonce v některých lokalitách nalézt i raky. Příští rok plánují Tisovští vyprodukovat minimálně 12 tun pstruhů. Nevýhodou této naší tradiční pochoutky je potřeba kompletní reprodukce a tudíž vysoké nároky na živou práci. Pstruh je jako lososovitá ryba špičkou v kvalitě masa, při intenzivním chovu žere granulovanou kompletní krmnou směs, kterou rybáři dováží z Dánska. Krmná směs pro pstruhy obsahuje až 40 % dusíkatých látek a vzhledem k zákazu používání živočišných mouček a krevních derivátů její cena v poslední době znatelně poskočila. Dnes stojí kolem 35 Kč za kg a startery pro mladé kategorie pstroužků stojí přes 70 Kč/kg. Ovšem konverze dosahovaná s těmito krmivy je pro chovatele ostatních hospodářských zvířat téměř neuvěřitelná, 1,2 až 1,4. Do tržní hmotnosti 0,25 až 0,35 kg dorůstají pstruzi po 15 až 24 měsících chovu. Ze tří druhů chovaných v Tisové je pstruh nejméně náročný na teplotu vody.
Sumec velký
Sumci, přestože se u nás vyskytují i ve volné přírodě, jsou také poměrně teplomilní, vyhovuje jim teplota kolem 25 oC. Sumci jsou pro chovatele cenově zajímaví. I oni se krmí kompletní granulovanou krmnou směsí. Reprodukcí se v Tisové nezabývají, nakupují tříměsíční rybky a ty pak dokrmují. Ve volné přírodě rostou sumci díky extenzivní výživě a nízké teplotě v zimě jen velmi pomalu, kolem 0,25 kg ročně, při intenzivním chovu mohou přirůst až jeden kilogram ročně, přičemž tržní velikost ryb je kolem dvou kg. Ve spolupráci s Mendelovou zemědělskou a lesnickou univerzitou v Brně probíhá v Tisové na několika žlabech sumců pokusné měření konverze krmiva vyrobeného zahraničním výrobcem.
Reprodukční centrum
Výtěry ryb začínají v březnu, první jdou na řadu štiky. Po nich následují jeseni, kapři pak býložravé ryby a sezónu končí lín na konci června. Od prosince do února probíhá inkubace pstruhů. Rybářství nabízí raná stádia všech těchto ryb nejen pro své vlastní provozy, ale pro ostatní rybářské podniky, sdružení i malé chovatele.
Největší objemové procento výroby tvoří samozřejmě tradiční kapři, kteří brázdí oněch zmiňovaných 1700 ha rybníků. Chovány jsou tři linie kaprů:
 První je vlastní linie s názvem šupinatý mariánskolázeňský (ML). České rybářství je udržovatelem genofondu této linie a je oprávněnou organizací pro její šlechtění. Prověření dominantní homozygoti ML mají identifikační čipy, před třením jsou sloveni a reprodukce probíhá v Tisové za přísně hygienicky střežených podmínek po hormonálním ošetření.
 Druhou chovanou linií jsou maďarští lysci M2.
 Třetí linie se nazývá ropšinská šupinatá a spolu s ML plodí velmi odolné hybridy vhodné i do horších podmínek.

Nevítaní hosté
Největšími škůdci našich rybníků se mimo pytláků stávají i zákonem hájení ptáci – kormoráni a volavky. V Čechách byly oba druhy dříve poměrně vzácné, dnes působí díky přemnožení rybářům poměrně vysoké ztráty na rybách. Jen na území českého rybářství „působí“ 1200 volavek popelavých a minimálně 500 tažných kormoránů, na které zákon s náhradou nepamatuje. Tito ptáci způsobili v minulém roce škody za 3 500 000 korun. U bazénů s mladšími kategoriemi, kde by ztráty byly obrovské, museli rybáři dokonce umístit proti ptákům sítě. Inu tilapie nechutnají jen lidským labužníkům, ale i těm ptačím.

Text a foto František Meixner