Mladší bratranci z Austrálie

Chov pštrosů v českých zemích bují již několik let. V současné době stavy dospělých zvířat dosahují již několik tisíc kusů. Vedle známých afrických běžců se však nenápadně rozvíjí i chov jejich australských „bratranců“ – pštrosů emu. Jaké jsou předpoklady rozšíření těchto zajímavých zvířat, jaké má jejich chov výhody a nevýhody, to jsme se snažili zjistit v následující reportáži.

V polovině března jsme navštívili jednoho z našich nejzkušenějších chovatelů pštrosů emu, pana Luboše Žiláka z Rodvínova u Jindřichova Hradce. První pár „australanů“ získal chovatel již před šesti lety a proto má dnes dosti zkušeností, o které se s námi podělil. V současné době chová dva osvědčené páry, další dospělý pár je čerstvě sesazen a ještě nenese. I s dorostem má na malé farmě celkem asi 30 zvířat.
Zootechnika chovu emu
Pan Žilák měl podle svých slov štěstí na velmi plodný pár. Za pět sezón od něj neměl méně než 40 vajec. To je prý ale extrém, průměrná snáška je kolem 25 až 30 vajec. Dobrý chovatel by měl od slepice odchovat zhruba polovinu, tj. 20 kuřat. Ta jsou zpočátku velmi citlivá na vrtochy počasí, zejména déšť, a do 2 měsíců by měla být pod střechou v temperované místnosti. Chovatel v Rodvínově má kuřata ustájena na plastových roštech. Proti podestýlce a vyhřívaným dlaždicím, což jsou další alternativy pro ustájení „mládeže“, je to způsob odchovu, kde výhody převažují nad nevýhodami.
Vejce snáší slepice v zimním období, na rozdíl od afrických pštrosů. První vejce se v našich podmínkách objevuje zpravidla začátkem roku a snáška trvá v průměru do konce dubna.
Oplozenost vajec je na farmě pana Žiláka 90 %, líhnivost pak kolem 70 %. Vejce jsou sytě zelená, asi půlkilová. V době mrazů je slepice snáší do slamnatého hnízda v krytém přístřešku. Pokud je ovšem zima taková, jako letos a loni, pak ji mráz nenutí k ochraně vajec a snáší je po celém výběhu, což je pro chovatele obtížnější a i pro vejce nebezpečnější (riziko poškození).
Mladí ptáci se líhnou po 53denní inkubaci. Pokud se mládě samo nevyklube do 53 dní ven, chovatel proťukne malou dírku do skořápky v místě vzduchové komůrky, aby se malý emu neudusil. Pokud se ani pak sám nedostane ven, chovatel mu raději nepomáhá, protože jeho životaschopnost je stejně snížena a pravděpodobně by nepřežil. Dochází tak k přirozené selekci slabých kuřat.
Do věku dvou měsíců, jak již bylo uvedeno běhají kuřata po teplé odchovně bez rizika, které s sebou nese nepřízeň počasí. Dostávají pouze granulované krmivo, vodu s vitamíny a jemný grit pro lepší trávení. Starší kategorie jsou nepoměrně nenáročnější. Australské podnebí je leckdy drsnější než naše, nízké teploty zvířatům rozhodně nevadí, ptáci i v našich podmínkách mají několikaarové výběhy pouze s jednoduchými dřevěnými přístřešky.
Bubnující samice
Problémem u emu je rozpoznání pohlaví. Podle vzhledu to bohužel nejde a i chování pštrosích kohoutů a slepic je velmi podobné. Samici lze poznat až v dospělosti podle „bubnování“, což je charakteristický hrdelní zvuk. Kohouti se ozývají jen málo a bubnování vyloudit nemohou. K sexování v mladém věku pštrosů je třeba mnohaletých chovatelských zkušeností.
Výživa pštrosů emu
Pštros emu je, vzhledem ke svému původu, poměrně nenáročné zvíře na výživu. Ve své domovině se živí čímkoli, co najde při svých mnohakilometrových toulkách. Přes léto pan Žilák krmí nejvíce pícniny, např. nasekaný jetel či vojtěšku, tyto rostliny emu milují. Pokud jsou na to zvířata naučena, sama se pasou. Přes zimu je vhodným krmivem řezané seno. Kromě suchých krmiv jsou pro pštrosy velmi vhodná dužnatá krmiva. Zejména drcená krmná mrkev je pro ně velkým lákadlem. Podobně vhodnou by zřejmě mohla být i krmná řepa. Velmi často také předkládá jablka. Denní dávka se skládá zhruba z 0,5 kg objemného krmiva a zhruba 0,5 kg granulí. Najít výrobce emu koncentrátu nebylo pro české chovatele jednoduché. Většinou se vyrábí 4 druhy krmných směsí, pro emu do 3 měsíců, do 12 měsíců, do 24 měsíců a pro chovné slepice. Do vody, která musí být nezávadná, dává chovatel z Rodvínova vitamíny. Toto opatření se mu rozhodně vyplatí, dle jeho slov zvyšují plodnost i zdraví zvířat. Emu jsou zvířata velmi náchylná ke stresu. Manipulace se zvířaty je poměrně náročná a vždy vyžaduje velkou obezřetnost a to i u ptáků, kteří chovatele dobře znají. Jejich kopance jsou totiž velmi nepříjemné. Výjimkou je období snášky, kdy jsou samci velmi přítulní (viz obr).
Nemoci pštrosů
Choroby pštrosů jsou v našich podmínkách poměrně vzácné, u dospělých hrozí spíše úrazy. Líhnutí emu je velmi náročný proces, je třeba „vyladit“ líheň na správné parametry teploty i vlhkosti, což trvá každému líhňaři několik sezón. Je to částečně i výrobní tajemství každého chovatele. Chyby v tomto období vedou k růstovým vadám zejména končetin.
Ekonomika chovu
Nejvýznamnějším problémem chovu emu u nás je, podobně jako u řady dalších teprve se rozvíjejících odvětví, problém s odbytem. Produkce všech emu produktů je v Čechách tak malá, že žádnému světovému obchodníkovi nabízejícímu světové ceny se nevyplatí k nám zajet. Z emu lze přitom zužitkovat mnohé. Nejvýznamnějším produktem je zřejmě pštrosí kůže, která je pro svou pevnost velmi ceněná. Následuje maso, které je červené a podobné zvěřině a hovězímu. Pod kůží se nachází tuk, z kterého se lisuje olej. Emu olej je součástí exklusivní kosmetiky. Z emu se využívají i dlouhé řasy, které zvýrazňují oči krasavic a v lékařství se využívá oční rohovka, která je velmi podobná lidské. V nohách pštrosů jsou šlachy silné přes 1 cm v průměru, z nichž lze dělat žvýkačky pro psy. Peří nejen „afričanů“, ale i emuů je používáno k výzdobě šatů a dekorací. Aktuální ceny zvířat se pohybují od 10 tisíc Kč za 3měsíční kuře, cena dospělého chovného ptáka se pohybuje 20 tisíc Kč. Náklady na krmení, které jsou významnou položkou v ekonomice chovu, pravděpodobně nepřekračují 2500 Kč.
František Meixner