Horskou mléčnou farmu Sosna najdete zakreslenou v turistických mapách Krkonoš, v různých průvodcích a reklamních prospektech, aniž by její majitel dával peníze do propagace. Chalupa Sosnových na Vlašských boudách nad Velkou Úpou přitahuje běžkaře, cyklisty a pěší turisty jako magnet. Není divu - nikde jinde v Krkonoších se při túře nemohou zastavit na teplé čokoládové mléko, pěkně tučný čerstvý jogurt nebo třeba farmářovu svačinku, což je velký krajíc chleba s česnekovým tvarohem.
Mléčné výrobky Sosnových jsou originální tím, že vznikají v nadmořské výšce 1020 metrů z kvalitního mléka od dojnic spásajících přilehlé horské louky. Turisté, kteří vyhledávají toto netradiční občerstvení, tím oceňují tvrdou práci rodiny na vysokohorské farmě. Jen zimní návštěvníci přicházejí o tu pravou kulisu – české straky spolu s kobylkou na pastvině. Však také David Sosna trochu zalitoval, že jsme si reportáž nedomluvili na léto. Už když jsem se blížila k chalupě doslova obležené běžkaři, jak to za slunečného dne o jarních prázdninách bývá, uvědomila jsem si, že přicházím nejspíš nevhod. Sosnovi se měli co otáčet, v jednom kole byla manželka i obě dcery, které přijely na výpomoc. Ruce pána domu prostě chyběly.
Sezóna dvakrát do roka
Netradiční jídelní a nápojový lístek nabízí čerstvý ovocný jogurt, podle přání s müsli, česnekový jogurt, podmáslí, čokoládové a karamelové mléko, pro více promrzlé medvědí mléko s rumem, už zmíněný chléb s česnekovým tvarohem, domácí buchty. Sklenička s dvěma decilitry mléka za patnáct až dvacet korun – vyšší cena je za ochucené kakao. Podobné ceny jsou za jogurt, nejdražší za dvacet korun je česnekový či ochucený ovocem s müsli. „Někdo by si mohl myslet, v jakém jsme balíku. Jenže z toho, co vyděláme od Vánoc do března, musíme žít příští tři měsíce. Pak jsou pro nás zajímavé zase letní prázdniny, ale v říjnu a listopadu neutržíme prakticky ani korunu,“ říká David Sosna.
Sám o sobě mluví jako o krajinotvorném zemědělci. „Je mi skoro jedno, jestli kráva bude dávat o tři litry mléka více či méně. Hlavní je, aby se tu pásl dobytek a louky byly udržované. Když budou zarostlé, nikdo sem nebude chodit,“ uvědomuje si farmář, který obdělává necelých jedenáct hektarů v extrémně náročných podmínkách. Z nich necelé dva vlastní, asi šest hektarů má v pronájmu od pozemkového fondu a zbytek mu svěřili do péče majitelé blízkých chalup. Kromě jednohektarové louky se všechny pozemky nacházejí ve třetí zóně Krkonošského národního parku. „Prudké svahy spásají zvířata a pak je ještě dosekávám. Na nejlépe přístupných místech suším seno. Přestože mám mechanizaci, většinu ploch musím obdělávat ručně. Když jsme tu začínali, tráva byla špatná. Nepříjemná byla hlavně smilka tuhá, která ale pečlivým obděláváním ustupuje. Tvrdím, že udělat z mizerné louky dobrou trvá až deset let. V opačném případě se ale zdevastují za dva tři roky.“
Není nad seno z horské louky
Zimu nyní přečkává ve stáji pět dojnic, s nimi zapuštěná jalovice, další téměř roční a dvouměsíční jalovice a také kobylka s půlročním hřebečkem. Dobytek krmí chovatel po celou zimu senem, jen v předjaří přidává jádro. Tučnost mléka se i tak pohybuje do pěti procent. „Zdejší seno je jiné než v kraji, kde je takové duté. Když naložím Horal na dvacet kubíků, nemohu s ním nahoru vyjet, jak je naložené seno těžké,“ porovnává chovatel, který se na tuto dráhu vydal krátce před listopadem 1989, když vyměnil práci ochranáře v národním parku za soukromé hospodaření.
Než David Sosna dozrál k myšlence, že co se vyrobí v těžkých vysokohorských podmínkách, je potřeba na místě také prodat, prošel složitým obdobím, co se týče odbytu. Svážet syrové mléko v konvích několik kilometrů ze stráně dolů k silnici nebylo obzvlášť v zimě při zaváté cestě zrovna jednoduché. Proto manželé Sosnovi začali zkoušet vlastní zpracování přímo na farmě. „Vše jsme se museli učit a ne každý jogurt nebo tvaroh se hned povedl. Nejdříve jsme dělali pro známé. Pak jsme část produkce prodávali nějakou dobu také v prodejně zdravé výživy v Trutnově – tvarohy balené v mikrotenu a jogurty v našich vratných skleněných obalech, což by dnes kvůli legislativě ani nešlo. Nejspíš by v současné době nebylo možné začínat se zpracováním mléka na farmě způsobem, kterým jsme prošli.“ Hygienické a veterinární předpisy se rok od roku zpřísňovaly a dejte se na výrobu, kterou se od samotných začátků musíte naučit. Farmář má dnes živnostenský list na výrobu a prodej mléčných výrobků a protože poskytuje občerstvení, zajišťuje mu odborný dohled dcera, která je vyučenou cukrářkou.
Neřešitelné toalety
„Farmu po nás nemá kdo převzít,“ poznamenal mezi řečí David Sosna. Více ho dnes ale tíží časově bližší, těžko řešitelný problém, se kterým se potýká jako poskytovatel občerstvení. Do října příštího roku může hostům sloužit ekologický záchod, umístěný ve dřevěném stylovém domečku. Pak budou hygienici vyžadovat dvě splachovací toalety, jednu pro dámy, jednu pro pány, s předsíňkou a bezdotykovými bateriemi. To vše v novém domku, který by musel postavit, protože v chalupě se takový prostor nenajde. V zimě by ho musel temperovat, aby voda nezamrzla. Znamenalo by to mít také čističku. „Nyní využíváme jako zdroj vody pramen v lese, což by pak nestačilo,“ uvažuje farmář, ale současně investice do toalet zavrhuje. V Dolomitech viděl na podobných farmách obyčejné latríny a nikomu tam nevadí. „Buď nám hygiena udělá výjimku, nebo skončíme,“ odmítá David Sosna táhnout vodu kvůli WC do takové výšky.
I kdyby došlo na kritický scénář a rodina musela skončit s občerstvením, což by jí velmi znesnadnilo odbyt vlastních mléčných výrobků, zemědělství neopustí a dobytek si ponechá. Postupně, jak jsou peníze, se připravuje na agroturistiku. Už dříve Sosnovi koupili sousední chalupu a zatím ji rekonstruovali zvenčí. Že by se pokusili získat na pořízení ubytovacích kapacit příspěvek ze Sapardu, farmář zavrhuje. „Papírování je můj hrob,“ říká a už teď se obává změn, které bude muset vstřebat v souvislosti s naším vstupu do Evropské unie.
V posledních letech čerpá dotace na údržbu krajiny a pastvu a nerad vzpomíná na to, když musel každý rok předkládat kopie veškerých nájemních smluv na půdu. Jen smlouva s pozemkovým fondem má asi třicet stran, které přibývaly s tím, jak se měnily podmínky – zejména zvyšovalo nájemné. „Jedenáct hektarů mám na 37 pozemcích, z toho výměra nejmenšího je 166 metrů čtverečních. To vše jsem musel dokladovat,“ povzdychl si David Sosna. Přestože má velmi blízko k ekologickému hospodaření, vysvětluje, proč se o získání certifikátu nesnaží: „Dotaci na hektar bych měl sice vyšší o tisíc korun, ale musel bych mít volné ustájení pro dobytek, jezdit daleko pro ekologické obilí, podstupovat kontroly… O papír mi nejde. Lidé, kteří sem přijdou, sami nejlépe vidí, jak hospodaříme.“
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Zdravím Vás všechny na Velšovkách.Jsem ráda, že jsem o Vás zase uslyšela.Mějte se fajn a hodně zdaru ve Vašem podnikání. Též pozdrav od Ríši. Vaše teta Marcela Kasiková.