Pojízdné míchárny krmných směsí, někdy zkráceně „mobilky“. Donedávna jablko sváru a objekt kritiky velkých výrobců krmných směsí. Ti poukazovali především na skutečnost, že tyto výrobny nepodléhají kontrole. Od 1. ledna 2001 vešel v platnost nový zákon o krmivech, který dává možnost kontroly těchto zařízení. Je jich proto méně? Mají problémy? Naopak – počet pojízdných výroben stoupl a po silnicích jižních a západních Čech se jich pohybuje stále více. Proč jsou zemědělci využívány - to je otázka pro ty, kteří si službu objednávají. Je pátek 6 hodin ráno, blížící se září připomíná mlha nad Tálínem. Posádky třech mobilek však už mají napilno. Každá jede míchat do dvou zemědělských podniků. Do míchacího zařízení putují první pytle s doplňkovými krmivem, ostatní suroviny - sóju a řepku si potáhnou v přívěsu za sebou.
Protože jim bude zakázka trvat celé dopoledne využíváme příležitosti k rozhovoru s vedoucím provozu těchto třech mícháren – Ing. Václavem Hůlkou.
V roce 1997 byla zahájena výroba prvním vozem Buschhoff. na podvozku Liaz, míchárny jsou od roku 1997 kontrolovány a splňují zamíchanost 1 : 10 000. Konkrétně však u výrobny firmy Tropper je firmou deklarována zamíchanost 1 : 100 000.
Objednávky služby jsou většinou dány pevnými termíny, tj. stálí zákazníci jsou obsluhováni v pravidelných intervalech, např. jednou za jeden nebo dva týdny. V případě družstva Březnice je to každý pátek. Nevelká část objednávek je vyřizována flexibilně podle okamžitých potřeb zákazníků – většinou takto objednávají fyzické osoby. Tři míchací vozy vyrobí měsíčně kolem 2000 až 2200 tun krmných směsí. Jde o typ výroby s doplňkovými krmivy. „Vyrábíme většinou krmné směsi – ze 70 % pro skot a 30 % připadá na výrobu pro prasata,“ vysvětluje Hůlka. Směsi pro drůbež se nevyrábějí, důvodem je potřeba granulace a zamíchání premixů – tj. typ výroby s premixy u tohoto produktu.
Vyrábí se z doplňkových krmiv, jako suroviny jsou nakupovány – krmný vápenec, krmná sůl, řepkový olej (technologie umožňuje jeho nástřik), řepkový extrahovaný šrot, sójový extrahovaný šrot, ostatní využívané suroviny jsou vlastní ze zemědělských podniků. „Mají vlastní obiloviny, hrách, hlavně na okrese Příbram využívají podniky zpětný odprodej řepkových pokrutin nebo sladový květ. Deklarace obsahu živin u nakupovaných surovin je záležitost dodavatelů, následně se dělá občas pro kontrolu rozbor kompletní směsi v laboratoři v Písku. Informace o obilovinách používám ze zemědělských podniků. Letos například je propad v obsahu dusíkatých látek v pšenici, ale i v ječmeni,“ upřesňuje výrobce. Z 80 % podniky využívají jeho poradenských služeb a jde o výrobu tzv.krmných směsí na míru. Žádné receptury neobsahují jako suroviny ani masokostní a ani rybí moučku. Tento způsob je využíván podle Hůlky již tři roky a úspěšně. Zákazníci nemusí mít obavy z kontaminace. „Nesetkali jsme se s problémy, že by prasata měla nižší přírůstky nebo se objevil kanibalismus,“ shrnuje tříleté zkušenosti ing. Hůlka.
Jak bylo už uvedeno jedna výrobna je z dílny rakouského výrobce Tropper, zbývající dvě starší jsou vyrobené Buschhoffem a postavené na podvozku Liaz, míchací zařízení má objem tři tuny u Tropperu čtyři tuny. Součástí technologie je mačkač, nástřik oleje a šrotovník. Denní výkon pojízdné míchárny dosahuje 30 až 50 tun, hodinový tři až pět tun. Do zásobníku na zařízení se vejdou dvě tuny surovin a do přívěsu deset tun. Navažování surovin je digitální váhou, u Tropperu s akustickou signalizací. Tropper je vybaven počítačem, do kterého se receptury zadávají. Cena nástavby míchacího zařízení dosahuje částky kolem 280 000 DM.. Posádku tvoří dva lidé. „Odpovídají za kvalitu a jsou kompetentní podepsat protokol při kontrole. V posádce vždy alespoň jeden je absolvent střední zemědělské školy.“
Co je však pro odběratele nejdůležitější je ekonomika. „Při fakturaci za míchání směsi využíváme dvě sazby.“ vysvětluje ing. Hůlka. Zákazníci schopní zaplatit ve lhůtě tří týdnů obdrží účet na 60 Kč, podobně jako zákazníci s velkou objednávkou, za namíchání 1 q směsi, ostatním je určena cena 65 Kč. V ceně je odborné poradenství, zvlášť se fakturují suroviny. Náklady na dopravu jsou rovněž v ceně. „Jezdíme vyrábět do vzdálenosti maximálně kolem 100 km.“ „Když jsem si porovnal cenu od ostatních výrobců směsí ve srovnatelné kvalitě, vychází od nás cena o 200 Kč na tunu níž,“ tvrdí Hůlka. Cena surovin , které mobilní výrobce kalkuluje, se pohybují v obvyklé aktuání měsíční. Je to pro podniky výhodné, protože jim v nakupovaných surovinách neleží peníze. Když by zemědělci nakupovali sami, tak musí například vzít dodávku kamionu sóji, ta však vystačí na výrobu na dva měsíce a leží v ní zbytečně finance.
„Hlavní důvod, proč je zájem o výrobu mobilní míchárnou, je kvalita služeb, kdy v mnoha případech se řeší v provozu třeba také zdravotní problémy, užitkovost. Na základě cílených propracovaných receptur krmných směsí užitkovost odpovídá předpokladu. Například v hovězím žíru dosahujeme na našich směsích užitkovosti kolem 1,30 kg denního přírůstku. Ekonomika je také o tom, že podniky šetří náklady, které by spotřebovaly na převoz obilí. Uspoří pohonné hmoty. Obsah živin v obilovinách je závislý na tom, jak jsou pole hnojená, proto u podniků, které investují do hnojení, je významné, že si ponechají surovinu doma.“ Velikost podniku podle ing. Hůlky není rozhodující. Zákazníky nacházejí jak mezi malými farmáři, tak ve velkých zemědělských podnicích, přičemž ale 95 % tvoří velcí zákazníci.
Pokud jde o četnost kontrol ÚKZÚZ, podle ing. Hůlky jsou běžně kontrolováni. V poslední době byla kontrola zaměřená na používání masokostních mouček.
Zastávka první – Družstvo Agra Březnice
Prvním výrobním místem, kam mobilní mísírna v mlhavém ránu zamířila, je zemědělský podnik Agra Březnice. V podniku nás přijímá předseda představenstva a ředitel družstva Ing. Vladislav Hájíček. Družstvo hospodaří na 2300 ha zemědělské půdy, z toho 2000 ha tvoří orná půda. V živočišné výrobě chovají 400 dojnic v uzavřeném obratu stáda a 300 prasnic rovněž v uzavřeném obratu stáda. Vlastní rozmnožovací chov prasniček, a šlechtitelský chov kanců.
„Myslím si, že je to špatně. Směsi má míchat výkup, neboť je na to zařízen a má vysokou produktivitu práce - pokud jede na plno. A tento výkup by měli spoluvlastnit zemědělci.
Pojízdnou míchárnu si objednávám proto, že na začátku žní není stanovena cena obilí a nechceme se dostat do područí toho, kam obilí odvezeme. Proto se snažíme, než dojde k pohybu ceny, skladovat sami. Zároveň je zde kontrola, jaké obilí do směsí jde, i když některé výkupy již vlastní ISO a nemůžou si dovolit špatnou kvalitu, " začíná vysvětlovat Ing. Hájíček, jinak předseda představenstva táborského odbytového družstva Centrum.
Podle něho jiná cesta, než že prvovýroba bude spoluvlastnit výrobny směsí, není. " Buď koupí zemědělci výkupy nebo oni koupí zemědělce. Dostat se dnes k těmto podnikům, které nejdou na plný výkon, není až tak složité. Sami zemědělci mohou rozhodnout, který podnik pojede a který ne, podle toho od koho budou brát.
Je potřeba brát od toho, kdo nabídne účast prvovýroby ve svém podniku. Tím dojde k napojení v minulosti záměrně přetržené vertikály. Odebírat směsi z výrobny, která jede na 3 směny by mělo být rentabilní.
Pokud shrneme důvody, proč používají v Březnici služeb pojízdné míchárny-nejsou ekonomické. „Pan Hůlka má stejnou cenu za míchání. Výkup který vyrábí vysoké objemy musí získat komponenty za lepší cenu, má možnost kvalitního skladování obilí, což většinou zemědělci nemají. Obilí dlouhodobě skladované doma tak nebývá dobré jakosti.“ tvrdí předseda. V Březnici nejsou orientovaní na výrobu z pojízdné míchárny, jde spíše o doplněk. „Vlastní výrobnu jsme už byli rozhodnutí, že bychom mohli vybudovat, ale chyběly vhodné prostory. Postupně však docházíme k názoru, že to není dobře. Nelze, aby si každý stavěl výrobnu – měli bychom se sjednotit a koupit výkup,“ uzavírá Hájíček.
Zastávka druhá – Soukromý zemědělec Jaroslav Švejda – Rataje
Páteční pracovní den míchárny Tropper končí v Ratajích u soukromého farmáře Jaroslava Švejdy. Farma vznikla z části rozpadlého družstva Radětice v roce 1992. Hospodaří na 824 ha zemědělské půdy, pěstují řepku, pšenici a oves, v uzavřeném obratu stáda chovají 415 kusů skotu, z toho je 165 dojnic, průměrná užitkovost v roce 2000 dosáhla 5360 kg mléka. V chovu prasat má Jaroslav Švejda 65 prasnic a u 300 prasat ve výkrmu se pohybuje přírůstek kolem 800 g denně. Na celé farmě pracuje 21 zaměstnanců.
Před začátkem žní měl farmář nedostatek obilí, proto využíval služeb pojízdné míchárny pouze pro selata, telata a dojnice. „V září zase najedeme na směsi pro všechny kategorie.“Jako důvod, proč využívají v Ratajích služeb pojízdné míchárny , uvádí Švejda: „Víme, co nám míchají – vidíme na to.“ Poradenská činnost ing. Hůlky je podle jeho názoru na vysoké úrovni: „nemusíme ani volat, sám přijede, sám nám spočte krmné dávky a zvedla se nám od té doby, kdy s ním spolupracujeme, užitkovost.“ Služeb míchárny pro výrobu krmných směsí používají asi rok, od nákupu z podniku výkupu odstoupili, protože, jak říká farmář: „zdálo se nám, že směsi nejsou takové jaké by měly být,“ Cenový rozdíl mezi výrobou v podniku výkupu a pojízdnou míchárnou podle něho není, spíše se mu zdají mírně vyšší ceny při míchání pojízdnou míchárnou. Ve prospěch „mobilky“ však hovoří lepší výsledky užitkovosti u skotu a prasat.
Zastávka poslední – Zemědělská Klučenice a. s.
Posledním navštíveným podnikem se stala v pátečních odpoledních hodinách Zemědělská Klučenice a. s, tady končila jedna ze dvou souprav Buschhoff. Klučeničtí byli také jediní, kteří měli už po dožínkách a veškeré obilí v sýpkách a dokonce částečně prodáno. Podnik hospodaří na necelých 1400 ha zemědělské půdy, jde o akciovou společnost, ve které má podíl zhruba 300 akcionářů, aniž by některý z nich, jak uvedl zootechnik Hynek Holan, vlastnil majoritní podíl. V podniku sází na bezorebné setí, obilí letos sklízeli ze 400 ha, řepku ze 120 a na 200 ha mají kukuřici a 200 ha vojtěšky. V podniku chovají 500 krav v převodném křížení s holštýnským plemenem, letos se užitkovost vyšplhá na 7200 kg mléka. Krávy jsou ustájené volně. Od 140 prasnic jsou prodávána selata.
Pojízdná míchárna krmných směsí přijíždí každých 14 dní. Za pracovní den namíchá dnes konkrétně 240 q krmných směsí pro prasata, jalovice a telata. Zatím využívají také nákupu koncentrovaných krmných směsí pro dojnice z výkupu (cca 30 %, technologie krmení míchacími krmnými vozy), jednodušší směsi pro jalovice a prasata míchá pojízdná – to je okolo dvou třetin produkce. O vlastní míchárně krmných směsí neuvažovali: „nemáme na ni finance, máme pouze sklady obilí, sušičku a čističku,“ říká zootechnik ing. Petr Brož. Sklady pojmou obilí pro vlastní potřebu na celý rok a uchovávají ho kvalitní. Výroba mobilní míchárnou je podle Hynka Holana levnější. Odpadá zbytečné převážení obilí do výkupu, placení za skladování, šrotování. Veškerá služba mobilní míchárnou stojí 65 Kč za 1 q, při dodávce z výkupu kromě už vyjmenovaných nákladů na skladování a převoz obilí, je třeba přičíst zisk, takže celkové náklady se vyšplhají za 1 q na 100 Kč. Letos je první rok, kdy bylo uskladněno obilí na potřebu na celý rok. Jednotlivá střediska jsou od sebe v akciovce značně vzdálená, přeprava ve vlastní režii mezi nimi by zbytečně podnik finančně zatěžovala. Uspořené peníze, zhruba kolem 200 000 Kč měsíčně, míní v Klučenicích investovat do přestavby stájí.-
Horký letní pracovní pátek pro mobilní míchárny končí. Navštívili jsme s nimi tři různé typy zemědělských podniků Ve všech se zemědělci shodli, že využívají pro výrobu krmiv vlastní obilí a že tak vědí, co do směsí jde. Ostatní důvody jsou překvapivě značně různé, objevují se důvody potřeby konkurence podnikům výkupu, ze které zemědělci profitují. Jiní zase uvádějí výhodnější ekonomiku, lepší kvalitu směsí a tak vyšší užitkovost, pro další je výhodné šetřit za nákup surovin, které mají z vlastních zdrojů a šetří náklady na přepravu nebo flexibilitu výroby. Důvody jsou různé, možná se I mění, v každém případě si tento typ výroby místo na českém trhu našel a navzdory různým předpovědím nejen udržel, ale také se rozvíjí.
