„Evropa si stanovuje podmínky pro prvovýrobu, které nás jako chovatele prasat tlačí do vysokých nákladů. Každý dodatek či řádek ve směrnici představuje náklady navíc. Naše normy a jejich výklad je často ještě přísnější, než je běžné v zemích západní Evropy. Například francouzský farmář provádí menší veterinární zákroky sám. Paradoxem také je, že český chovatel může svým dětem podávat léky, ale svým prasatům nikoliv. Tyto úvahy a slova kritiky pochází z úst Ing. Jaroslava Hajdy, CSc., předsedy Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě a zároveň jednatele společnosti Milotický hospodář. V Miloticích nad Bečvou provozuje šlechtitelský chov plemene bílé ušlechtilé zároveň výkrm prasat.
„Nechtěl bych, aby to vypadalo, že si stěžuji. To nám nepomůže. Mám jen obavy z toho, že Evropská unie si stanovuje podmínky pro prvovýrobu, které nás tlačí do vysokých nákladů. Z toho plyne, že nejsme konkurenčně schopní vůči zámoří. Zaznělo to také na kongresu EPSPA (Evropské sdružení plemenných knih) v Praze. Dr. Orla Gron Pedersen, předseda Národního výboru pro vepřové maso na něm prezentoval, že ani deset nejlepších dánských chovů nemůže konkurovat Kanadě, USA a Brazílii. To, že tam umí vyprodukovat vepřové maso levněji, spočívá v tom, že mají nižší nároky na zoohygienu, welfare, IPPC, veterinární opatření a podobně. Spotřebitele totiž nezajímá, za jakých podmínek žilo prase, ze kterého je ta či ona šunka, ale žádá levné vepřové maso,“ vysvětluje Hajda.
Evropští farmáři mají odlišné podmínky
Problém České republiky je ten, že našimi konkurenty jsou evropští farmáři, kteří ale mají podmínky poněkud odlišné. Naši tvůrci zákonů a vyhlášek jsou takříkajíc papežštější než papež. Naše normy jsou ve srovnání s normami zemí západní Evropy mnohem přísnější. Český farmář nemůže například provádět běžné veterinární zákroky sám jako francouzský. Stejné vakcíny jsou v České republice o 20 procent dražší než u kolegy v Dánsku, poukázal Jaroslav Hajda.
Jsme závislí na cenách krmiv
„Bohužel, mnoho chovatelů prasat muselo z ekonomických důvodů skončit. Všichni se diví, že stavy klesly na historicky nejnižší čísla, ale sami si zaděláváme na problémy. Je nutné pochopit princip přímých plateb, které jsou doplňkem k tržbám rostlinné výroby. Jejich cílem je i zlevnit krmné obilí, které vstupuje jako nákladová položka do živočišné výroby. Ceny zemědělských výrobců se v zemích EU výrazně přibližují a srovnávají. Naše konkurenceschopnost je pak dána možnostmi ovlivňovat náklady především v oblasti cen krmiv.
Jak hospodaří Milotický hospodář
„Pro dosažení odpovídajících výsledků v chovu prasat musíte investovat do všech kategorií. V prvé řadě vložíte prostředky do porodny, ale to nestačí. Důležitá jsou selata, jejich řádný start zabezpečený v kvalitní odchovně. Pokud máme v pořádku odchovnu, chceme kvalitní žír. Nesmíme zapomenout vytvořit dobré prostředí také pro ustájení jalových a raně březích prasnic, kde se může ztratit mnoho krmných dnů,“ uvedl Jaroslav Hajda.
Společnost Milotický hospodář provozuje nukleový šlechtitelský chov plemene bílé ušlechtilé se 120 prasnicemi a užitkový chov se základním stádem 300 prasnic. Firma postupně investuje do ustájení a technologie již od roku 1995. Začalo se u kategorie žíru, pokračovalo se menší porodnou prasnic, v roce 2001 zrekonstruovali odchovnu selat pro 1200 kusů.
„V květnu 2004 jsme dokončili rekonstrukci porodny. Ze staré budovy zůstala pouze střecha, říká Jaroslav Hajda. Stěny, betony, odpady, technologie – vše je komplet nové. Pro osazení 80 porodních míst jsme zvolili porodní boxy Lactek firmy I-tek.“
Kotce jsou celoroštové, pod prasnicí zvýšené litinové s příklopem, umožňující snadné odstranění výkalů. Zápach ze stáje téměř vymizel, k výhodám lepšího pohodlí zvířat se tedy přidává i úspora energie za větrání a vytápění.
Na nově vybavené porodně se podařilo minimalizovat zdravotní problémy zhruba na dvacet procent dřívějších. V každém vrhu je nyní o jedno odchované sele více než při staré stlané technologii. Rádi bychom dosáhli 23 až 25 kusů odstavených selat na prasnici.
„Naše prasata mají průměrně 57,9 % libové svaloviny, do třídy S, E bylo v prvním pololetí 2005 zařazeno 87,5 %, do tříd S, E, U pak 98,6 % ze všech dodaných prasat na jatka. Zpeněžujeme v poslední době za 45 Kč za JUT za studena,“ říká Jaroslav Hajda.
Potřebujeme dotace?
„Dost mě zaráží, jakým způsobem je vysvětlena problematika dotací v zemědělství. Média považují dotace za pomoc prvovýrobcům, kteří by bez nich zkrachovali. Princip zemědělské politiky EU a tedy dost vysokých dotací je však jiný. Vyrobit dostatek a kvalitních potravin, to ještě není problém, ten vzniká, když požadujeme, aby potraviny byly navíc levné a tím dostupné nejnižším vrstvám obyvatelstva. Dovedu si představit, že se dotace do zemědělství sníží, ale to se logicky promítne do ceny potravin. A navíc každý, kdo si evropské země projel i při stávající úrovni dotací, nenarazí na to, že by si zemědělci žili nad poměry, spíše naopak. Velká část prostředků na účtech farmářů ani nezůstává, jen jím protéká jinam,“ vysvětluje potřebnost dotací Jaroslav Hajda.
Ocenění masa
Podle Jaroslava Hajdy se do České republiky dováží především dělená masa. Startovací mechanismy vzájemného obchodu jsou dány rozdílnou kupní silou obyvatelstva, spotřebitel v tradičních zemích EU je ochoten za kvalitní maso zaplatit mnohem více peněz. Méně kvalitní maso pak je možné v těchto zemích koupit za mnohem nižší ceny a je proto nabízeno našim zpracovatelům, kteří jej logicky rádi využívají do výrobků. Náš problém je v tom, že sice v zemích EU formálně platí možnost volného oběhu zboží, ale to zatím téměř nefunguje,“ dodává předseda svazu.
„Pro Českou republiku je nezbytné zapojit se do vzájemného obchodu. Dovozům však zabránit nelze. Na druhé straně je nutné do budoucna vyvážet zboží efektivně, s vyšší přidanou hodnotou. Užitečné je například sledovat farmáře v Dánsku, severní Francii nebo Španělsku a učit se od nich, jak se dokáží srovnat se měrnicemi z Bruselu,“ uzavírá Jaroslav Hajda.
Text a foto Lukáš Rytina
