Pro chovatele holštýnského skotu dávno padly hranice mezi jednotlivými státy. Bez rozpaků chovatelé používají německé, nizozemské či americké býky. Jinak je tomu mezi chovateli strakatého skotu. Ten je pro většinu zemědělců národním plemenem. Když ale vycestujete do zahraničí, všude potkáváte více či méně ušlechtilá strakatá zvířata. Závisí jen na tamních chovatelích, jak intenzivně šlechtí a selektují.
Francouzské strakaté krávy se nazývají montbeliard. Tamní nekompromisní konkurence holštýnů nutí chovatele k tvrdé selekci, proto má francouzská populace před naší náskok. Ten je vidět například na plemenné hodnotě porovnávané Interbullem. V interbullové špičce vedou red holštýni (jejich zařazení společně se strakatými býky je nesmyslem, protože jde o zcela fylogeneticky odlišné plemeno). Velkou část zde zabírají býci montbeliard, i když podíl tohoto plemene ve strakaté populaci tomu vůbec neodpovídá a je velmi nízký. To nepochybně svědčí o vysoké kvalitě francouzských zvířat.
Z nejlepších 30 strakatých dojnic v ČR (dle plemenné hodnoty) v lednu 2001 je 15 „montbeliardek“. Z lednové Top strakatých býků v ČR je v první padesátce 14 francouzů v top 10 je jich dokonce 7. To vše při podílu montbeliarda na české strakaté populaci pouze 1,6 %. Zbytek žebříčku tvoří fleckvieh, české straky a další.
Montbeliard je půl směrodatné odchylky nad průměrem české strakaté populace dokonce i v masné užitkovosti, přestože francouzi na maso nešlechtí. Navíc výskyt kapakaseinové alely B je v montbeliárdské populaci mnohobásobně vyšší než u ostatních plemen. Takto geneticky založená zvířata mají nejen vyšší sýrařskou výtěžnost mléka, ale i vyšší podíl bílkovin. I počet somatických buněk v mléce je u tohoto plemene velmi nízký a frekvence mastitid je sporadická.
