Možnost náhrady nativního mleziva a mléka při odchovu jehňat

Problematika zkrácení období příjmu nativního mléka a jeho náhrada mléčnou krmnou směsí (MKS) může být pro chovatele ovcí zajímavá z několika důvodů, zejména v souvislosti s produkčním zaměřením jejich stád.

Zcela bezprostřední efekt je u těch chovatelů, kteří se zaměřili na produkci mléka. Zkrácení období, po které jehňata sají mateřské mléko znamená jednoznačně vyšší komerční produkci mléka od bahnic. Je jenom otázkou vzájemného vztahu mezi cenou mléka a MKS zda a jak brzy je vhodné jehňata od matek odstavovat.
Pokud se týká chovatelů zaměřených na produkci jatečních jehňat je efekt náhrady mateřského mléka MKS méně bezprostřední. Význam má především u vícečetných vrhů, popřípadě tam kde má chovatel v úmyslu zvýšit intenzitu bahnění.
Zkušenosti našich i zahraničních chovatelů dokazují, že je možné s úspěchem aplikovat i velmi časný odstav jehňat a to ihned po skončení mlezivového období, což je prakticky po 24 hodinách po porodu.

Náhrada mleziva
Na rozdíl od mléka neexistuje komerční důvod pro náhradu nativního mleziva. Důvody musí být velmi vážné a obvykle souvisejí s osiřením mláděte. Z hlediska vhodnosti se doporučuje následující pořadí náhražek
- mlezivo jiné bahnice v témž stádě
- mlezivo jiné bahnice v témž chovu
- mlezivo kozy
- mlezivo krávy
- „umělé“ mlezivo
V současné době se však v našich stádech ovcí a koz ve značné míře vyskytují lentivirové infekce malých přežvýkavců Maedi-Visna (MV) ovcí a artritis a encefalitis koz (CAE). Naši chovatelé jsou či v nejbližší budoucnosti budou postaveni před obtížný úkol tlumení těchto nákaz. Situaci komplikuje skutečnost, že přenos infekce z matky na mládě je možný již mlezivem. Jednou z možných cest ozdravení chovu je i taková forma odchovu jehňat, popřípadě kůzlat, která vyloučí jakýkoliv kontakt mláděte s matkou hned po porodu. Vyloučení kontaktu logicky musí zahrnovat i absenci mleziva matky při odchovu mláděte.

Vlastní pokus
S cílem zjistit možnosti náhrady nativního mleziva a mléka při odchovu jehňat byl proveden pokus, který probíhal v chovu ovcí společnosti AZ Holding a. s. na farmě Velké Tresné. Pokus započal dne 5. dubna 2001, kdy byla převzata do odchovu první jehňata, odebírána matkám již při porodu.

Porod a poporodní období
Průběh bahnění probíhal tím způsobem, že v ovčíně byla zavedena denní i noční služba, která měla za úkol sledovat jednotlivé porody a odebírat bahnicím jehňata. Odebírala se pouze jehňata, kterým ošetřovatel pomáhal při porodu, takže v žádném případě nemohlo dojít k jejich napití mlezivem nebo k olízání jehněte matkou. Jehňata byla ihned přenesena do sociální místnosti ošetřovatelů, kde byla klasicky ošetřena po porodu (pupeční pahýl, osušení, dezinfekce) a dále byla po asi ½ hodině napojena „umělým“ mlezivem. Napájelo se dětskou kojeneckou lahví mlezivovou směsí Imuno. Je třeba konstatovat, že s napájením jehňat mlezivem nebyly problémy, většina jehňat ho přijímala s chutí a bez problémů konzumovala dávku kolem 0,2 l nápoje. Napájelo se z počátku 3x denně, později se přešlo na napájení 4x denně. Mlezivem se napájelo po dobu cca 36 hodin, což se osvědčilo. Po celé mlezivové období zůstávala jehňata v sociální místnosti ošetřovatelů, kde byla akumulační kamna a teplota byla udržována na asi 16 až 180C.

Období mléčné výživy
Po skončení mlezivového období byla jehňata přenesena do objektu odchovny (bývalého vepřína), který byl pro účel pokusu uvolněn, byla zde provedena celková očista, dezinfekce a vylíčení. Před přenesením do objektu odchovny byla každému jehněti per os podána preventivní dávka Combinalu AD2 a Combinalu Selevit. Tato dávka byla pak ještě za asi 14 dnů podána opětovně. Jehňata v odchovně byla umístěna do kotců z počátku po asi 20 kusech, což se ukázalo jako příliš veliké množství a bylo nutné počet jehňat snížit na asi 12 až 15 ks na kotec. Bohužel v průběhu pokusu došlo k ochlazení a bylo proto nutné řešit vytápění stáje, což bylo ale dosti problematické.
Napájení bylo prováděno ze speciálních věder s šesti komerčně dodávanými cucáky. Byly odzkoušeny dva typy věder, vědra s menšími cucáky (vhodná pro menší jehňata) a s většími cucáky. Cucáky bylo nutné upravit – na špičce křížově naříznout, aby lépe protékal nápoj. Navykání na vědra bylo postupné. Jehňata bylo nutné k vědrům nejprve přikládat a navykat je na napájení, později sama velice aktivně cucáky vyhledávala a ochotně pila. Zesláblá jehňata bylo nutno okamžitě individuálně začít přikrmovat lahví, protože pokud přestanou pít z věder, velice rychle zeslábnou a následně uhynou. Proto je velice důležitá kontrola zda a kolik jehňata vypijí.

Použité mléčné krmné směsi
Zpočátku byla zkrmována MKS Miktel (určená pro telata), z důvodu poměrně vysokých úhynů se přešlo na napájení kravským mlékem, později byla použita speciální MKS Bojero A (nyní komerčně vyráběná pod názvem Miktel Ovis). Kravské mléko bylo zkrmováno nejprve sladké, později okyselené. Sladké mléko přijímala jehňata bez problémů a hltavě. U okyseleného mléka byl příjem pozvolnější, bylo méně chutné. Okyselené mléko bylo nutné mixovat, aby se neucpávaly cucáky. Bylo odzkoušeno několik typů mixerů. Osvědčil se nástavec na elektrické vrtačce. Z počátku se krmilo 3x denně, později asi od 3 týdnů věku se přešlo na napájení 2x za den. MKS Bojero A (Miktel Ovis) byla zkrmována obdobným způsobem jako směs Miktel. Příjem této směsi jehňaty byl výborný a bez problémů, avšak bohužel byla vyzkoušena pouze na malém počtu jehňat.

Další krmiva
Již od počátku mléčné výživy měla jehňata přístup k čisté pitné vodě. Pokud se však podávalo mléko, pila jehňata vodu minimálně. Od druhého týdne byla jehňatům k dispozici směs bílkovinného koncentrátu a mačkaného obilí. Tuto směs jehňata začala přijímat ve větší míře až kolem 14. až 20. dne věku. V tomto období začalo být jehňatům také podáváno seno. Seno jehňata přijímala ve větším množství až asi od 1 měsíce věku. Přitom však bylo zjištěno, že některá jehňata více přijímala krmnou směs a téměř žádné seno, naopak některá jiná zase přijímala více seno. Seno bylo kvalitní luční, z mladého porostu.
Po odstavu byla jehňata umístěna do venkovního výběhu s možností úkrytu v přístřešku. Zde byla jehňata krmena směsí (různé zbytky krmných granulovaných směsí z předešlého pokusu) a senem s možností pastvy. Dne 3.července byla všechna jehňata přemístěna na pastvu, kde jsou doposud. Na pastvině jsou v noci i ve dne pouze s přístupem k minerálnímu lizu a napájecí vodě. Toto období je již samozřejmě naprosto bezproblémové.

Zdravotní problémy
Celkem bylo odchováno výše uvedeným způsobem 39 jehňat ze 71 narozených, což bylo 54,9 % ze zastavených. V počátečních stadiích pokusu, než byla aplikována speciální MKS Bojero A (Miktel Ovis) určená pro velmi ranný odstav jehňat, byl úhyn ve výši 60 až 75 %, později se nám podařilo úhyn snížit na 0 až 30 %, jak uvádí tab. 1, popřípadě graf 1.
Jak bylo uvedeno výše, vyskytly se na začátku pokusu poměrně vysoké úhyny, přičemž šlo především o nenadále úhyny kondičně nejlepších jehňat. Na základě analýzy dostupných vědeckých pramenů byly vytipovány dva možné zdroje zdravotních problémů. Jedním z nich bylo počáteční použití mléčné krmné směsi určené pro telata. Druhým pak zřejmě baktérie Clostridium perfringens (enterotoxemie jehňat). Stádo ovcí bylo v AZ Holding v minulosti proti tomuto onemocnění pravidelně vakcinováno, bohužel vakcinace působí z matky na jehně mlezivem.

Další růst jehňat
Zajímavé výsledky byly ve výši dosažených hmotnostních přírůstků u jehňat. Za prvních asi 30 dnů odchovu bylo dosaženo průměrného výsledku 0,308 kg a za celý odchov (včetně pastevního období) až do konce měsíce září 0,258 kg. Z celkového výsledku v prvních 30 dnech dosáhla dvě jehňata denního přírůstku více než 500 g a pět jehňat více než 400 g na kus a den. Z toho je patrno, že pokud se v dalším pokusu (v roce 2002) zvládne zdravotní problematika, je možné dosáhnout velice zajímavých výsledků i při tomto způsobu odchovu.

Ing. František Jílek, AZ Holding a.s., Věstín,
Ing. Gustav Chládek, CSc., MZLU Brno