Práce faremního poradce obnáší častou komunikaci se zákazníky, důsledné kontroly na chovech, kvalitní přípravu a neutuchající chuť a snahu se zlepšovat. Článek se snaží shrnout problematiku, se kterou se dnes a denně setkávám v chovech dojeného skotu jako faremní poradce.
Dovolte malé představení, mé jméno je Jaroslav Falhar a k práci faremního poradce mě přivedla dlouhá, ale přímá cesta. Už jako dítě jsem vyrůstal ve společnosti krav na malém hospodářství. S otcem jsem trávil volné chvíle na stájích a vytoužená škola se zemědělským zaměřením byla kousek od mého bydliště. Pracovní dráha byla tedy jasná. Při následném studiu jsem dostal možnost pracovat jako zootechnik, později přišla nabídka „výživáře“. Po nespočtu zkušeností, rad a praktických ověření jsem si řekl, že je na čase pokročit dál, osamostatnit se a dát si tak příležitost k větší svobodě a individualitě ve faremním poradenství. A z pozice současného poradce a zároveň hlavního zootechnika, bych rád poskytl pohled na komplexní faremní praxi v celém souboru živočišné výroby včetně výroby objemných krmiv. Netvrdím, že půjde o souhrn univerzálních rad, víme, že každý podnik a každá farma jsou vysoce specifické. Samotnému se mi tato skutečnost dnes a denně připomíná. Nicméně věřím, že pro každého mohou být následující řádky svým způsobem přínosné.
Tak tedy, nejprve bych začal obsahem mé práce a na co vše je třeba dbát, pro to, abych svoji práci odváděl v co nejlepší kvalitě a s čistým svědomím vůči každému, i sebemenšímu, chovateli. Co vidím jako nejstěžejnější a v čem se možná i vymykám běžné praxi, je velice častá komunikace, fyzické návštěvy a dobré vztahy se zákazníky.
Jaroslav Falhar, faremní poradce
Celý článek najdete v Krmivářství 1/2024.*
