Letošní krize v chovu prasat je největší za posledních deset let. Výkupní ceny vepřového dosud padaly nejen u nás, ale také v mnoha dalších evropských státech, což bylo způsobeno zejména nadprodukcí v Německu a Španělsku. Pro příští rok by ale měla platit optimističtější předpověď. Stále rostoucí spotřeba vepřového ve světě zvýší poptávku po této komoditě, a to by mělo vést k růstu výkupních cen.
Situace v tomto odvětví zemědělské výroby bude vážná až do konce letošního roku. Průměrná roční výkupní cena za kilogram vepřového v živé hmotnosti nedosáhne ani 29 korun. Ještě vloni se přitom vykupovalo za 31,50 korun, a to se hovořilo o nízké ceně. „Letošní krize je neobvykle dlouhá, vše je násobeno naprosto bezprecedentním nárůstem cen krmného obilí, které zvyšují ceny krmných směsí o více než čtyřicet procent,“ sdělil předseda Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě Ing. Jaroslava Hajda, CSc. Podle něj byl sice letošní rok očekáván jako problematický, ale skutečnost předčila i ty nejpesimističtější předpovědi. Chov prasat se letos ocitne na více než dvoumiliardové ztrátě, avšak české zemědělství jako celek vykáže velmi dobré hospodářské výsledky. Podle Ing. Hajdy za to může systém podpor vyplácený v našem zemědělství. I když podíl odvětví chov prasat na celkové hrubé zemědělské produkci činí zhruba dvanáct procent, podpory tomuto odvětví nedosáhnou ani půl procenta. Proto klesá naše produkce a snižuje se soběstačnost. Z loňských 78,5 procent letos klesne na 75 procent, a v roce 2008 nedosáhne ani 70 procent.
Ve výkupních cenách by ale měla během příštího roku nastat dlouho očekávaná změna k lepšímu. Podle Ing. Hajdy ve vývoji cen jatečných prasat existuje čtyřletá cykličnost (významný propad cen byl sledován v letech 1999, 2003 a 2007), a tak by v následujícím roce měly ceny zase začít stoupat. Tato prognóza zazněla na konferenci uspořádané společností Sano, spol. s. r. o., která se uskutečnila počátkem listopadu v Prostějově.
Můžeme očekávat nárůst cen V současné době se potýká s krizí výkupních cen za jatečná prasata nejen Evropa, ale i jiné části světa. Zároveň však roste produkce a s tím i spotřeba vepřového masa v celém světě, ročně zhruba o dvě až tři procenta. Problém s produkcí a cenou můžeme očekávat v Evropě, jež je v současnosti nejvýznamnějším světových exportérem vepřového masa. Evropská legislativa stanovuje pro producenty vepřového masa nesrovnatelně vyšší nároky, než je tomu jinde ve světě. Špičkoví evropští producenti proto dosahují výrazně vyšších nákladů než jejich konkurence, například v USA či Brazílii, a jsou proto vytlačováni z tradičních odbytišť. Stavy prasat jdou dolů především v zemích, které jsou v Evropské unii nováčky. V původní EU-15 tomu tak není. Důvodů je samozřejmě více, ale hlavní příčina tkví podle Ing. Hajdy v systému uplatňování zásad společné zemědělské politiky EU, která nově přistoupivší země výrazně poškozuje. Důsledkem bude pokles produkce, který zvýší závislost na dovozech, což se odrazí v nárůstu cen pro spotřebitele.
Krizí postižené evropské státy se s touto situací vyrovnávají různým způsobem. V některých zemích se vláda snaží chovatele prasat podpořit, například tím, že jim poskytuje úlevy na sociálním pojištění. Podobné nástroje pomoci by podle Ing. Hajdy měly být uplatňovány i u nás. „Nevýhodou našich chovatelů prasat je to, že až 45 procent z nich vyrábí na specializovaných farmách bez půdy, což je připravuje o část dotací. Tak nemohou v tvrdé konkurenci na evropském trhu obstát,“ konstatuje Ing. Hajda a dodává, že pro tuto vážnou situaci existuje jedině komplexní řešení. Zásadní problém vidí ve společné zemědělské politice, jejíž pravidla by se měla nutně renovovat.
Rentabilita souvisí s reprodukcí
Základním ekonomickým ukazatelem rozhodujícím o rentabilitě chovu je podle doc. Ing. Josefa Čeřovského, DrSc., z VÚŽV Kostelec nad Orlicí, počet odchovaných selat na prasnici za rok. Ten by měl být samozřejmě co nejvyšší. Jak doc. Čeřovský tvrdí, rozmnožovací potenciál prasnic je velmi vysoký, schopny jsou vyprodukovat až 40 selat za rok.Výzkum se proto nyní zaměřuje na to, jak jejich reprodukční potenciál maximálně využít. Vedle kvalitní genetiky je k tomu nepochybně potřeba mít chov s dobrým zdravotním stavem a odpovídající výživu.
Při prvním zapouštění je nutné vzít v úvahu věk prasničky, hmotnost, výšku hřbetního tuku a pořadí říje (hned při první říji by se nemělo zapouštět ). V Evropské unii je spodní hranice věku při prvním zapuštění sedm a půl měsíců. Nejpozději se zapouští ve věku osm a půl měsíců, přičemž prasnička musí vážit minimálně 130 až 135 kg.
Počet narozených selat ve vrhu stoupá s každým následujícím vrhem, přičemž na třetím až pátém odchováme nejvíc selat. Doc. Čeřovský radí, aby chovatelé starší prasnice ze stáda vyřazovali, neboť s počtem vrhů se zvyšuje počet mrtvě narozených selat, a také se zhoršuje kvalita mleziva. „Optimální složení stáda je takové, kdy prasnic na prvním a druhém vrhu je stejný počet jako těch, co jsou na třetím až pátém vrhu,“ konstatoval Doc. Čeřovský. Odstav selat je nejefektivnější mezi dvacátým a třicátým dnem věku. Na prodloužené době odstavu se podle přednášejícího prodělává, jelikož se prodlužuje mezidobí. Po odstavu je zase třeba hlídat nástup říje, neboť jeden přeběh znamená ztrátu zhruba 1000 korun.
Zachraňovat selata se vyplatí Doc. Čeřovský také chovatele nabádal, aby dbali na kontrolu průběhu porodu prasnic. Všechny porody by podle něj měly být asistované, přičemž ošetřovatelé by měli hlídat jeho celkovou dobu i časové intervaly mezi narozením jednotlivých selat. „Doba mezi vypuzením každého selete by neměla být delší než půl hodiny a celý porod by neměl přesáhnout tři hodiny. Pokud trvá déle, zvyšuje se pravděpodobnost narození mrtvých selat,“ varoval a dodal, že v případě příliš dlouhé pauzy mezi selaty je vhodné dát prasnici oxytocin na podporu svalových kontrakcí. To může zachránit jedno až dvě selata na vrh. Přidušená selata by se ošetřovatelé měli snažit zachránit, neboť každé sele, o které přijdeme, pro nás představuje ekonomickou ztrátu.
Neméně důležitá je porodní hmotnost selat, jelikož ta rozhoduje o tom, jaké bude mít jedinec přírůstky i za jak dlouho dosáhne porážkové hmotnosti. „Hmotnost selat je určována v poslední fázi březosti prasnice, a je možné ji ovlivnit prostřednictvím regulovaného krmení matky. Od devadesátého dne březosti krmnou dávku prasnici tedy postupně zvyšujeme. Tři dny před očekávaným porodem ji musíme opět snížit, a v den porodu nekrmíme vůbec,“ připomněl. Váha narozeného selete by přitom neměla být nižší než 1,20 kilogramů. Dále dodal, že by všechny vrhy měly být hmotnostně vyrovnané. Aby tomu tak bylo, je možné přiřadit slabší selata k jedné a silnější selata k jiné prasnici. Tyto záměny je ale potřeba provést co nejdříve po porodu.
