Nejmenší drůbež se představuje

I když je japonská křepelka (Coturnix japonica) ve světě považována za nejmenší druh drůbeže, nebyla doposud u nás zákonem za drůbež uznána. Patrně proto, že její chov nemá v naší republice dlouhou tradici. Ve světě je naopak hojně využívána, spotřebou jejího masa i vajec se mohou pyšnit nejen obyvatelé asijského a amerického kontinentu , ale i západní a jižní Evropy. Jak již název napovídá, pochází tento druh z Japonska, přesněji z jihovýchodní Asie z oblasti mezi Indočínou a Japonskem.

V Evropě se začaly křepelky chovat až ve 40.letech minulého století, nejvíce jako studijní materiál pro laboratorní pokusy. K tomuto účelu předurčují křepelku především malé tělesné rozměry, relativně velký počet potomstva a krátký generační interval. Křepelky se pro svoji podobnost s hrabavou drůbeží staly také vhodným modelem dlouhodobých selekčních pokusů.
Do České republiky pronikly křepelky po druhé světové válce, komerční chovy se začaly zakládat až v osmdesátých letech. V 90. letech následoval částečný úpadek, ale v poslední době si tato drůbež získává opět svoje místo na slunci.

Typy křepelek
U křepelek se vyskytují dva užitkové typy – nosný a masný. Nosný prošel intenzivní selekcí na zvyšování produkce vajec a masný byl šlechtěn na zlepšování parametrů masné užitkovosti. Živá hmotnost dosahuje u nosného typu 100 až 135 gramů, u masného typu více než dvojnásobek – až 290 gramů. Snáška začíná u nosnic zpravidla ve věku 35 až 42 dnů s vrcholem kolem 20. týdne stáří. Roční produkce u nosné křepelky může dosáhnout až 350 vajec. Vajíčka váží mezi 11 g (nosné) až 15 g(masné), mají vysokou nutriční hodnotu a obsahují relativně velký žloutek. Jsou vyhledávána především pro svoje prokazatelné účinky na zdraví a vitalitu spotřebitele. Pomáhají proti alergiím, problémům s krevním oběhem a dalším civilizačním chorobám.

Křepelky v Uhříněvsi
Ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze – Uhříněvsi se japonské křepelky začaly chovat v roce 1994, kdy se od chovatelů z Moravy dovezly první linie ve formě násadových vajec. Pod vedením RNDr. Heleny Knížetové a RNDr. Ludmily Hyánkové zůstaly z původních čtyřech linií- dvou lehkých a dvou těžších zachovány pouze těžší, ze kterých se postupně vyselektovaly linie HG (tzv.pomalu rostoucí) a LG (tzv. rychle rostoucí). V současné době je ve VÚŽV v několika místnostech chováno přibližně 600 dospělých zvířat v klecích a odchováváno okolo 1000-2000 křepelek.
S podrobnostmi o chovu japonských křepelek nás seznamuje Tomáš Přívratský: „Chováme dvě divergentní linie, u kterých se každý jedinec váží při dosažení věku 11, 28 a 49 dnů. Kromě těchto linií- rychle a pomalu rostoucí je zde ustájeno ještě 310 jedinců kontrolní populace. Zvířata slouží především jako pokusná pro studium růstových křivek. Kromě toho musíme přemýšlet ekonomicky, a tak produkci prodáváme, ať již ve formě dospělců nebo vajec.“

Dobrá reprodukce je základ pro úspěšnou produkci
U každé linie je poměr pohlaví v jedné kleci 1:3, to znamená 30 kohoutů na 90 slepic na jednu linii. Slepice začíná produkovat vajíčka ve věku přibližně 35 až 42 dnů. Prvních pět měsíců se snáška pohybuje na úrovni 80 procent, přičemž téměř denně vyprodukuje samička jedno vejce. Tento počet představuje na jednu slepici zisk přibližně 280 vajec za rok.
Nejlepší kvalita násadových vajec nastupuje okolo 90.dne věku. Sebraná vejce se desinfikují běžným způsobem a následně jsou umístěna do předlíhně, kde se při teplotě 37,3 až 37,7 C a vlhkosti 55 až 65 % nechávají 16 dnů. Kovová konstrukce líhně se během této doby automaticky naklání o 90 stupňů, čímž se zamezuje „přilepení“ žloutku ke skořápce a odumření zárodku. Poté jsou vajíčka na 2 až 3 dny přenesena do dolíhně, kde je snížena teplota a zvýšena relativní vlhkost vzduchu na 80 %. Jednodenní kuřata se po vylíhnutí ihned umisťují do haly na dřevěné rošty.

Odchov, výkrm – technologie a výživa
Odchov stejně tak jako výkrm doporučuje Tomáš Přívratský provádět na podlaze v dobře větratelných prostorách. V Uhříněvsi se osvědčilo používání dřevěných roštů potažených umělohmotným pletivem. Výměna roštů a čištění se uskutečňuje při každém vyskladnění haly. Z hlediska minimální podlahové plochy musíme počítat s 145 cm² na jedno zvíře, pro udržení klidu v hejnu a zmírnění agresivních projevů křepelek navrhuje Tomáš Přívratský plochu na jedno zvíře až 170 cm². Jako u jiných druhů drůbeže je i zde třeba dodržovat světelný režim, nejčastěji se přechází z 24 hodinového na 14 hodinový světelný den v průběhu třetího týdne života.
Od prvního dne se pro odchov japonských křepelek používá standardní krůtí směs KR2 až do věku 21 dnů, následuje směs KR 4 do stáří 35 dnů života a od 35.dne se již používá specializovaná směs pro křepelky - nosnice. „Odchov zde v Uhříněvsi ukončujeme ve 49 dnech věku. Pomocí selekčního kriteria vybíráme jedince do chovu a ostatní prodáváme.Tento postup je ale dán našimi experimentálními záměry. V komerčně zaměřených chovech bude délka pobytu křepelek na roštech záviset na specializaci každého jednotlivého chovu.V chovech určených pro produkci vajec je dobré zařazovat zvířata do klecí dříve, mezi 28 a 35 dnem. Křepelky si na sebe v kleci snadněji zvyknou a navíc můžeme sbírat vajíčka od prvních dnů snášky, což na roštech z důvodu znečištění vajec není možné.V komerčních chovech určených pro produkci jatečně opracovaných trupů je vhodné vykrmovat křepelky na roštech do věku 49 dnů. Křepelky sice přirůstají až do 70. dne věku, ale v sedmi týdnech dosáhnou bez problémů až 90 % tělesné hmotnosti v dospělosti a výkrm do vyšší hmotnosti se stává neekonomickým.“
Křepelky vybrané do chovu se umísťují do klecí, kde se minimální plocha na 1 zvíře pohybuje mezi 200 a 250 cm 2. Vejce sebraná kolem 90. dne jejich života se dávají do líhní. Po proběhnutí celého procesu, trvajícího v Uhříněvsi 4 měsíce, se naskladní nová plemenná zvířata a cyklus se opakuje.

Text a foto Jana Doktorová