Volná, světlá a vzdušná stáj pro téměř čtyři stovky dojnic se střechou z plachty a nafukovacími boky, systém ustájení s řízeným pohybem, dojení v robotizované dojírně s dvakrát čtyřmi stáními – to je výčet novinek, které jsou od letošního dubna v provozu ve Žďáru nad Metují. Jde o farmu, která je svého druhu v Evropě největší.
Investorem technického zázraku ve Žďáru nad Metují se stala společnost ZD Ostaš. Jde o podnik, který hospodaří mezi Náchodem a Broumovem, jméno získal podle kopce, pod kterým sídlí. Těsně před uvedením do provozu uspořádal podnik společně s dodavateli technologií den otevřených dveří, tuto událost si samozřejmě nemohl nechat ujít ani týdeník Zemědělec.
Ušetřili dotace
ZD Ostaš je původní družstvo po transformaci. „Máme spřátelené oprávněné osoby, které nás podporují i v této nepopulární formě podnikání, jako je družstvo,“ zahájil předseda Ing Jaroslav Lád. Podnik hospodaří na 1814 hektarech v chráněné krajinné oblasti. Chovají 530 dojnic, do 20. dubna ve vazných stájích. Stovka holštýnek, jediná ustájená volně, pochází z importu z Francie. Využívají převodné křížení na holštýnské plemeno. Užitkovost na holštýnském stádě mají kolem 9,5 tisíce kg mléka. Celkem dosahuje průměrná dojivost 7800 kg mléka. „Hospodaříme tak, že základní výroba není ztrátová a dotace můžeme používat na to, že investujeme,“ tvrdil Lád. „Ušetřili jsme na to, abychom si postavili něco moderního do živočišné výroby.“
Předpokladem investice však byla dostatečná výše mléčné kvóty, kterou se družstvu podařilo zvýšit až na současných 4,2 milionu litrů. Než za kolik vyrábím je podle předsedy důležitější, zda vůbec budu moci vyrábět. Když si v Ostaši spočítali, že by tato výše kvóty mléka stačila na pěknou stáj, tak začali hledat v Česku, v Evropě a pak i za mořem typ, který by se jim líbil. „Chceme pro naše dojnice světlo, vzduch a pohodu. Nehledali jsme stáj pro lidi,“ vyjádřil předseda představu svou a manželky, která pracuje v podniku jako zootechnička.
Poprvé viděli vhodný typ stáje v Kanadě a pak v Nizozemsku, který zaručoval, že podmínky, které požadovali, splňuje. Zároveň našli v Česku partnera, který ji byl schopen postavit, firmu BD Tech. V roce 2004 získali během půl roku povolení a v srpnu téhož roku začali stavět. Investice dosáhla celkem 56 milionů korun. Deset milionů v družstvu našetřili a na zbytek si vzali na deset let úvěr. Nemají podporu z žádných evropských fondů. „Jde čistě o třicetiprocentní garanci a dotaci úroku z PGRLF,“ vysvětlil Lád. V současné době podnik zaměstnává osmnáct dojičů. Ti se však „na dlažbě“ neocitnou, Ostaš rozjede vlastní sociální program, ve kterém je přeškolí na jinou práci a odvede postupně do důchodu.
Nový typ stáje
Celý projekt se skládá ze tří objektů: produkční robotické stáje, propojené s mléčnicí zastřešeným krčkem a kejdovým hospodářstvím se dvěma lagunami a krycím valem.
Stáj – hala je kanadského typu Profi Cover. Je to nový typ, který se velice rychle začíná objevovat v Kanadě a USA. Splňuje požadavky farmářů na vzduch a světlo. Pro dostupnější cenu ji BD Tech vyrábí v partnerských dílnách v Čechách.
Stáj je dlouhá 114 metrů a 35 metrů široká, ustájit v ní lze maximálně 400 dojnic. Hřeben je ve výšce 15 metrů a okap 4,5 metru. Na železobetonové monolitické spodní stavbě je nafukovací obvodový plášť – vzduchové stěny ProfiAir, původně z Kanady, opět vyrobené českýma rukama. Střechu kryje světlešedá plachta se sklonem třiceti stupňů. Vzduch vstupuje do stáje nasávací štěrbinou , ohřívá se a ven jde hřebenovou štěrbinou na závětrné straně haly.
Nafukovací vaky, které kryjí obvodový plášť, jsou typu ProfiAir a mohou být jednokomorové až tříkomorové. V Ostaši zvolili tříkomorové, které poskytují velkou variabilitu při otevírání stěn. Komory nafukují ventilátorky, pokud přestanou fungovat, stěna se sfoukne a je otevřeno, když se zapnou, sama se nafoukne. Příkon mají 100 wattů.
Řízený pohyb a robotické dojení
Dojení obstarají dva čtyřmístné roboty RMS (Robot Milking Solution). Ty jsou umístěny ve středu stáje, nad nimi je lávka a kancelář zootechnika, který má tak přehled po celé stáji. Stáj dělí na dvě poloviny. Krmný žlab je podél obvodu stáje ve tvaru U. Mezi lehacími boxy vedou čtyři hnojné chodby. Stlaní je separátem kejdy. Hnojnou chodbu čistí hydraulická automatická lopata.
Ze zóny ležení s boxy jde dojnice přes selekční branku, kde je identifikována a rozhodne se, zda půjde na dojení nebo ke krmení. Z dojírny jde kráva rovněž ke krmení. Přístup ke krmnému stolu je možný pouze přes tuto branku.. „O dojení rozhodujeme my, nikoli kráva. Nutíme je chodit na robota, a to chovateli ušetří práci,“ vysvětlili projektanti. Další možnost odchodu přes branku je do separace.
Dne 20. dubna začali stáj ve Žďáru naskladňovat. Uváděli tam zvířata, která přecházejí z vazných stájích a tak se dá čekat obrovská selekce, Ing. Lád předvídá až 30 procent. K navykání na robotické dojení bude v budoucnu sloužit tréninková stáj, ve které bude „nefunkční“ robot bez dojení. Jalovice tři měsíce před otelením se naučí chodit do dojicího boxu, kde budou zafixovány a dostanou chutný koncentrát. Navyknou si i na pohyb v nové stáji, kam po otelení přijdou.
Informace na webových stránkách
Právě 19. duben, kdy se konal den otevřených dveří, byl podle Jaroslava Láda poslední, kdy bylo pro zájemce možné vstoupit do systému chovu ve stáji. Po naskladnění kravínu, jak uvedl, rádi ostatní chovatele přijmou, ale sledovat provoz bude možné pouze z lávky nad dojírnou. Slíbil však, že uspořádají další den otevřených dveří a seznámí zájemce s praktickými zkušenostmi z provozu.
Za jak dlouho se dojnice naučí na roboty? Jak se blížíme ke splacení investice? To jsou otázky, na které bude možné podle předsedy nalézt odpovědi na webových stránkách družstva. Již dnes jsou na nich uvedeny každodenní poznatky z provozu.
