V poslední době se vedou úvahy o konkurenceschopnosti chovu prasat v ČR na evropském, případně světovém trhu. Jako prvním srovnávací měřítko bývá uváděna užitkovost charakterizovaná například těmito údaji:
- 25 až 28 odchovaných selat od prasnice za rok
- 850 g průměrného denního přírůstku ve výkrmu
- do 2,5 kg spotřeby směsi na 1 kg přírůstku ve výkrmu
- 56 % až 58 % libového masa (FOM) v jatečném těle
- jednotnost a vyrovnanost jatečných prasat včetně jatečných částí
- minimální obsah intramuskulárního tuku 1,5 %
- minimální výskyt PSE masa
Aby byl užitkový chov (UCH) a výkrm prasat konkurenceschopný, měl by podle údajů Svazu chovatelů prasat takovouto užitkovost dosahovat v roce 2010. V tomto smyslu upravil chovný cíl u populací vedených v plemenné knize.
K dosažení požadované užitkovosti v UCH vede jednak naplnění chovných cílů prostřednictvím šlechtitelského programu a importem plemenných zvířat ze zahraničních populací s vyšší užitkovostí, a jednak ošetřovatelská péče, péče o zdraví zvířat, uplatňování nových technologií a poznatků výživy či krmení, využívání organizačních (např. řízením obnovy stáda, zvyšováním počtu prasnic připadajících na jednoho kance v plemenitbě, apod.) a legislativních (státním příspěvkem na podporu šlechtění vycházejícím z plemenářského zákona) opatření vedoucích k zvyšování efektivnosti chovů. Dosažená užitkovost ještě není zárukou konkurenceschopnosti chovu prasat. Je třeba vytvořit takové podmínky, aby pro chovatele byl chov prasat přiměřeně rentabilní.
Intenzita výroby
Proto druhým požadavkem je intenzita výroby s trvalou snahou o co nejnižší náklady, minimální zásahy státu a působení tržních sil. Za optimální velikost chovu pro produkci selat se považuje chov se 400 až 500 prasnicemi a 2 000 až 4 000 prasat v chovech zaměřených pouze na výkrm. Tato koncentrace zvířat umožňuje konkurenceschopnou produktivitu práce, a to nejvýše 14 hodin na jednu prasnici a rok a nejvýše 1,1 hodiny za rok na jedno ustájovací místo ve výkrmu.
Z výsledků kontroly užitkovosti a testování prasat za rok 2000 je patrné, že u nukleových šlechtitelských chovů (NŠCH) a šlechtitelských chovů otcovských plemen (ŠCHOP) je dosahováno ve znacích výkrmnosti a jatečné hodnoty srovnatelných výsledků s evropskými zeměmi. U mateřských plemen již byla požadovaná masná užitkovost dosažena a selekce stabilizována. Poněkud nižší úroveň je u znaků reprodukce, a proto se v selekčním programu zvyšuje selekční tlak na počet živě narozených selat ve vrhu.
Není třeba zdůrazňovat, že na zvyšování užitkovosti ve šlechtitelských chovech (ŠCH) se významně podílí selekce, případně import plemenných zvířat. Často se diskutuje o tom, jaký podíl na zvyšování užitkovosti má šlechtění a jaký podíl „ostatní“ opatření.
Na základě odhadu genetických a prostřeďových trendů a stanovení ekonomické důležitosti užitkových vlastností, lze stanovit zvýšení zisku na prasnici a rok. Například pro průměrný denní přírůstek ve výkrmu od 30 kg do 100 kg (v podmínkách staničního testu) byl u plemene landrase (LA) a bílého ušlechtilého (BU) stanoven průměrný roční nárůst, který podle našich odhadů znamenal zvýšení zisku na prasnici a rok u LA o 166,50 Kč a u BU o 101,43 Kč. Obdobně u hmotnosti hlavních masitých částí v jatečné půlce průměrné roční zvýšení znamenalo zvýšení zisku u LA o 359,49 Kč a u BU o 441,20 Kč. U uvedených vlastností přinášel prováděný šlechtitelský program a případný import zvířat ve šlechtitelských chovech zvýšení zisku u LA o 525,99 Kč a u BU o 542,63 Kč na prasnici a rok. Na realizaci uvedeného zisku na prasnici a rok se u plemena LA genetický zisk podílel 62,5 %, u plemena BU 51,3 %.
Bioekonomocký model
Ekonomická důležitost užitkových vlastností byla stanovena pomocí bioekonomického modelu šlechtitelského chovu prasat (nazvaný EPOS) a kvalifikovaná jako zvýšení zisku na prasnici a rok. Například zvýšení velikosti vrhu při odstavu o jedno sele představuje zvýšení zisku na prasnici a rok o 2 479 Kč. Zvýšení průměrného denního přírůstku ve výkrmu od 30 kg do 100 kg o 1 g činilo zvýšení zisku 9 Kč, zvýšení hmotnosti hlavních masitých částí u jatečného prasete o 1 kg podmínilo zvýšení zisku 3 268 Kč, zvýšení doby mezidobí způsobilo snížení zisku o 77 Kč a zvýšení spotřeby metabolizovatelné energie o jednotku MJ na 1 kg přírůstku snížilo zisk o 687 Kč na prasnici a rok.
Jinou otázkou je, jak tento genetický pokrok, který se realizuje ve šlechtitelské sféře, přesunout do užitkových chovů. Obnova stáda prasnic v užitkových chovech se provádí prasničkami z rozmnožovacích chovů (RCH) a v těchto chovech prasničkami ze šlechtitelských chovů, přičemž se v rozmnožovacích chovech využívá heterozního efektu u znaků reprodukce při procesu křížení. Genetický zisk se „přesouvá“ s určitým zpožděním, které závisí na přesnosti odhadu plemenných hodnot, intenzitě selekce a generačním intervalu. Podle informací ze Svazu chovatelů prasat existují již v současné době takové velkochovy, ve kterých je průměrný denní přírůstek u celých turnusů okolo 800 g a spotřeba krmné směsi cca 2,70 kg na 1 kg přírůstku. Velikost genetického zisku v užitkových chovech se u samičí části populací v našich chovech obtížně metodicky odhaduje pro nedostatek informací o užitkovosti právě v těchto chovech.
U samčí části populace je přenos genetického zisku ze šlechtitelských chovů otcovských plemen do užitkových chovů jednoznačný. Kanečci odchovaní a testovaní ve ŠCHOP působí přímo v UCH, a to buď v přirozené plemenitbě nebo přes inseminační stanice (ISK).
Pokud domácí šlechtitelské chovy nebudou nabízet plemenná zvířata, zvláště plemeníky s vysokou užitkovostí, resp. s vysokou plemennou hodnotou, obsadí náš trh zahraniční firmy, které budou v první řadě nabízet kance do inseminačních stanic. Proto lze předpokládat, že při nákupu kanců do ISK bude český šlechtitel bojovat se silnou zahraniční konkurencí.
Mezi otcovskými plemeny (duroc -DC, hampshire -HA, bílé ušlechtilé-otcovská linie -BO, české výrazně masné -CM, belgická landrase -BL a pietrain -PN) existují diference jak v užitkových vlastnostech, tak v produkci plemenných zvířat. Pomocí modelových propočtů lze ukázat, jaký podíl ze zisku tvoří „užitkovost“ a jaký podíl „produkce plemenných kanečků“. V tabulce 1 jsou uvedeny náklady, příjmy a zisk na prasnici a rok, když chov otcovských plemen produkoval plemenná zvířata. Procenta udávají, o jaký podíl by se snížily tyto náklady, příjmy a zisk na prasnici a rok v případě že by chov neprodával plemenné kanečky, to znamená pouze na základě užitkových vlastností. Obecně lze uvést, že náklady na prasnici a rok se produkcí plemenných kanečků zvyšují o 5 až 10 % a příjmy o 10 až 20 %. Produkce plemenných kanečků zvýší zisk na prasnici a rok u plemena HA o 22 %, u plemen BL a PN takřka o 30 % a u plemen BO, CM a DC kolem 50 %.
Tab. 1 Náklady, příjmy a zisk v Kč na prasnici a rok u otcovských plemen s produkcí plemenných kanečků (EPOS)
Plemeno Náklady %* Příjmy %* Zisk %*
DC 55 150 9,7 68 724 17,9 13 574 51,3
HA 53 658 6,1 68 807 9,6 15 149 22,0
BO 58 672 8,6 86 305 21,4 27 633 48,5
CM 60 087 9,3 87 860 21,9 27 773 49,2
BL 57 950 7,6 83 588 14,0 25 638 28,4
PN 53 039 5,0 78 512 13,1 25 473 29,9
* podíl snížení nákladů, příjmů a zisku na prasnici a rok bez produkce plemenných kanečků
Pro řešení koncepce národního hybridizačního programu je toto zjištění zvláště důležité. V národním programu by veškerá otcovská plemena měla mít přibližně stejný zisk. Pokud by byla ponechána volnost výběru kanců do C pozice hybridizačního programu chovatelům užitkových chovů, potom by měla méně zisková plemena funkcí trhu zaniknout. Naopak, při zachování plemenné skladby otcovských plemen s rozdílnou ekonomickou efektivností nelze uvažovat o národním hybridizačním programu jako o „firemním“ programu.
Konkurenceschopnost chovu prasat v ČR
Tuto problematiku je třeba chápat ve dvou rovinách. Jednak jako schopnost určité komodity pronikat na mezinárodní trhy a hájit svoji pozici na domácím trhu a jednak jako schopnost jednotlivých podniků v daných ekonomických podmínkách obsazovat prostor na trhu na úkor jiných zemědělských podniků. Tato druhá poloha konkurence je neméně důležitá pro zvyšování užitkovosti prasat v našich podmínkách. Zvláště to platí pro hodnocení ŠCH v rámci plemenné knihy u mateřských plemen a rovněž u otcovských plemen, ale nejen mezi jednotlivými ŠCH, ale i mezi chovateli různých plemen, případně syntetických linií a chovateli různých typů hybridních kanců.
Tito plemeníci by měli zajistit reprodukci přibližně u 240 000 prasnic v UCH tzn. u 87 % všech prasnic v ČR. Tento stav prasnic odpovídá zhruba zajištění (uspokojení) poptávky po vepřovém mase na našem trhu. Odhaduje se požadovaná spotřeba vepřového masa zhruba na 40 kg na obyvatele a rok, což odpovídá tržní produkci kolem 590 000 tun prasat v živé hmotnosti, tzn. 5 milionům jatečných prasat ročně. Domníváme se, že veškerá racionalizace v chovu prasat by se měla odvíjet od zajištění spotřeby vepřového masa na domácím trhu, a to tak, aby nedocházelo k výraznému zvýšení nabídky nad poptávkou.
Příspěvek je součástí výzkumného projektu MZE-M02-99-02
RNDr. Jaromír Fiedler, DrSc.,
Ing. Lubor Houška, CSc.
VÚŽV Praha – Uhříněves
