Vývoj živočišné výroby prošel v historii několika fázemi, od pouhého využívání hospodářských zvířat (produkce), přes extenzivní zvyšování jejich užitkovosti (produkce, šlechtění) k zvyšování intenzivnímu (produkce, šlechtění, ekonomika), které do budoucna musí vést k udržení zemědělské výroby s ohledem na životního prostředí, ochranu přírodních zdrojů a welfare zvířat (produkce, šlechtění, ekonomika a životní prostředí). V období zvyšující se produkce se začaly rozvíjet a uplatňovat teorie související s ekonomikou jednotlivých produkčních systémů tak, že pozornost začala být věnována efektivitě produkce místo hrubé produkci, optimalizaci výnosů místo jejich maximalizaci, v oblasti šlechtění hospodářských zvířat pak optimalizaci genetického zisku.
Ke studiu ekonomických souvislostí různých systémů, včetně šlechtění, slouží matematické modely, které jsou obecně definované jako soubory rovnic. Základní funkcí modelů je využití dostupných údajů o systému a jeho objektivní hodnocení. Vedle toho mohou modely zjistit, kde je znalost systému nedostatečná a kam tudíž směřovat další výzkum, a uplatnit získané informace následně při kontrole jeho řízení.
Určení typu modelu, který má být pro ekonomicko-genetickou analýzu použit, závisí na účelu (optimalizace, simulace), zohlednění času (statický, dynamický) a na charakteru vstupních údajů (deterministický, stochastický). Velmi zjednodušeně lze uvést, že statický model neobsahuje čas jako proměnnou na rozdíl od dynamického modelu, který umožňuje sledovat chování systému v čase. Deterministický model dává jednoznačnou předpověď kvantitativních znaků, zatím co stochastický model obsahuje rozdělení pravděpodobnosti k vyřešení nepravidelnosti v systému. Účelem modelů je buď optimalizace systému, nebo simulace hledání optimálního řešení, které poskytují výstupy pro různě definované soubory vstupních proměnných. Pro každý z modelů je charakteristická i matematická metoda (lineární nebo dynamické programování, Markovovy řetězce, metoda Monte Carlo aj.).
Produkční systémy
V chovu prasat je výhodné využít výpočetní techniku k modelování změn v celé struktuře řetězce výroby vepřového masa. Hodnocení vlivu chovatelských a plemenářských opatření v chovu prasat pomocí provozních experimentů je velmi problematické a laboratorní pokusy bývají ekonomicky neúnosné.
Řetězec výroby vepřového masa je možné si představit jako dynamický systém, který je utvářen soustavou vzájemně komunikujících prvků a lze ho vymezit z různých úhlů pohledu. Z hlediska ekonomického jsou těmito prvky: spotřebitel, marketing, výroba nebo-li chov prasat, který ovlivňuje celá řada dalších prvků (organizace, prostředí, šlechtění, výživa a zdraví); ze zootechnického hlediska: chov prasnic s odchovem plemenných nebo chovných zvířat, inseminační stanice kanců a výkrm, z genetického hlediska pak šlechtitelské chovy, rozmnožovací chovy a užitkové chovy (viz schéma).
V těchto systémech se vyskytuje celá řada dílčích proměnných a faktorů, z nichž některé jsou kontrolovatelné a lze jimi aktivně systém regulovat, jiné jsou nekontrolovatelné a ty vymezují prostor možností daného systému.
Matematické modely či postupy lze konstruovat pro ekonomicky uzavřené systémy, tzn. samostatné ekonomické jednotky, u nichž jsou známé vstupy a výstupy. Příkladem může být bioekonomický model šlechtitelského chovu, který je založen na analýze biologických a ekonomických vstupů a výstupů při chovu prasnic s odchovem plemenných zvířat. Za hlavní vstupní veličiny se považují užitkové vlastnosti (počet živě narozených selat, životaschopnost selat do odstavu, mléčnost prasnic, intenzita růstu odchovávaných zvířat a jejich jatečná hodnota, případně jejich celková plemenná hodnota) a chovatelská opatření jako například věk při pohlavní dospělosti (první zabřeznutí), mezidobí, počet vrhů prasnic po dobu jejich působení v chovu apod. Mezi chovatelská opatření se zařazují ty vlastnosti, které se projevují pouze v součinnosti s rozhodnutím chovatele (kdy se prasnice zapustí, kdy se prasnice z chovu vyřadí apod.). Dále do výpočtů vstupuje soubor plemenářských opatření (management chovu prasnic, management odchovu plemenných zvířat, řízení obnovy stáda, podíl inseminace a přirozené plemenitby apod.), která výrazně ovlivňují projev užitkových vlastností a celkovou ekonomickou efektivitu chovu. Za nejdůležitější produkční vstupy se považuje spotřeba krmiva (spotřeba metabolizovatelné energii), cena krmiv a fixní náklady. Produkční výstupy zahrnují prodaná plemenná zvířata, prodaná selata nebo vykrmená prasata a vyřazené prasnice. Výsledky modelových propočtů umožní posoudit vliv vlastností a plemenářských opatření na efektivnost systému vyjádřenou pomocí ekonomického kritéria například nákladů na prasnici a rok nebo nákladů na jatečné prase apod. Bioekonomický model je příkladem lineárního programování a jako statický, deterministický model může sloužit k optimalizaci jednotlivých systémů v chovu prasat.
Dalším příkladem lineárního programování je BLUP - animal model, pomocí něhož se odhaduje plemenná hodnota užitkových vlastností. Základní podmínkou lineárního modelu je dostatečné zastoupení informací v jednotlivých třídách efektů, které jsou do modelu zahrnuty, zvláště efektu stádo (chov) - rok - sezóna a počtu příbuzných jedinců.
Optimalizace
Pro chov prasat je typické členění chovů do tzv. pyramidální struktury, přičemž každý šlechtitelský chov (ŠCH) prodávající plemenná zvířata, rozmnožovací chov (RCH) prodávající chovné prasničky a užitkový chov (UCH) prodávající odstavená hybridní selata (běhouny), je samostatným ekonomickým subjektem. Rovněž každá samostatná výkrmna prasat či inseminační stanice kanců je samostatným ekonomickým podnikem. Pro každou kategorii chovů, výkrmnu prasat či inseminační stanici kanců (ISK), lze konstruovat bioekonomický model. Hodnocení chovů pomocí bioekonomického modelu je přesné a objektivní, neboť umožňuje jednotlivé chovy vzájemně porovnat a seřadit od nejlepšího po nejhorší.
V užitkových chovech mohou modelové propočty chovateli usnadnit rozhodování při volbě plemeníka ze šesti plemen (hampshire, duroc, belgická landrase, bílé ušlechtilé - otcovská linie, české výrazně masné a pietrain) nebo nových specializovaných populací či syntetických linií, případně při volbě hybridního kance většinou mezi otcovskými plemeny. V blízké budoucnosti bude k dispozici nový informační registr o nákupu jatečných prasat podle klasifikace SEUROP. Tyto informace bude možno využít v modelových propočtech zvláště pro hodnocení kanců na základě jatečné hodnoty jejich potomstva, a to hlavně u kanců na inseminačních stanicích. Tím chovatel a výkrmce prasat získá podklady, pomocí nichž může působit na inseminační stanice, aby si opatřily další vhodné plemenné kance. Stane se tak aktivním účastníkem procesu hybridizace i šlechtění výchozích populací, jak jsme již uvedli v návrhu testu zpětné kontroly hybridizace (viz. Agrární noviny - Zemědělec 44/6, 3. 11. 1998, s. 13).
Snahy optimalizovat selekční a hlavně hybridizační programy vedly k vytvoření nezávislých šlechtitelských organizací dodávajících tzv. finální hybridní prasata. Tyto organizace jsou pouze soukromé společnosti specializované na šlechtění prasat nebo různé druhy asociací producentů. U nás jsou tyto organizace vedeny pod pojmem chovatelský podnik (viz § 2 písmeno n zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů), kterým se rozumí právnická osoba, případně sdružení právnických osob nebo fyzická osoba, která je podnikatelem (podle § 2 odst. 2 obchodního zákoníku). Optimalizovat šlechtitelský či hybridizační program v ekonomicky uzavřeném systému je poměrně jednoduché, neboť bývá stanoven záměr a jsou známy veškeré vstupy a výstupy.
Jinak je tomu u národních zušlechťovacích programů (u „svazového” systému řízení šlechtění a plemenitby). V porovnání s tzv. firemními hybridizačními programy se liší v jedné zásadní skutečnosti a tou je vlastnictví zvířat. Svaz chovatelů sdružuje jednotlivé vlastníky šlechtitelských, případně rozmnožovacích chovů, a tudíž netvoří jednu ekonomickou kategorii. Majitelé chovů mohou v podstatě kdykoliv ze svazu vystoupit nebo do svazu vstoupit, splňují-li předepsané podmínky. Na druhé straně, v tomto systému mohou jednotlivé organizace (chovy) pružně reagovat na to, co se v tržních podmínkách spontánně vyskytne a podle psaných a nepsaných zákonů tržní ekonomiky nechat působit konkurenci, vyloučit střet zájmů, nedopustit vznik monopolů, zabránit nekorektnímu lobbyizmu, apod. K takovémuto chování však potřebují dostatek informací.
Hybridizační program v chovu prasat, se realizuje v mnoha podnicích různého zaměření (ŠCH, RCH, UCH, výkrmu, ISK) a zveřejňování výsledků jejich analýz (Ročenka SCHPČM, Katalog plemenných kanců IS, seznam nejlepších kanců v ČR podle celkové plemenné hodnoty, případně výsledky nákupu jatečných prasat a hodnocení jednotlivých ŠCH apod.) vytváří hlavní zdroj informací. Modelové propočty pak upřesní volbu strategie podnikatelského chování v jednotlivých kategoriích chovů.
Článek je součástí řešení projektu MZe ČR MZE-M02-99-02.
RNDr. Jaromír Fiedler, DrSc., Ing. Jaroslav Smital, VÚŽV, Praha -Uhříněves
