Sladit požadavky farmářů a přání zvířat je nelehký úkol. Chovatel požaduje od krávy alespoň 8000 kg mléka, jedno zdravé tele, aby byla zdravá, dlouho žila a pokud možno, aby toho po něm mnoho nechtěla. Naproti tomu kráva vyžaduje tři základní věci: dostatečně nakrmit, a to jak z hlediska nutričního, dietetického, tak i zdravotní nezávadnosti, dále pak technologickou svobodu a slušné zacházení. Skloubit tyto požadavky není v současné době vůbec snadné.
Do popředí vstupuje čím dál více kvalita objemných krmiv. Právě na ni zaměřil svou pozornost Ing. Miloslav Háněl ze společnosti Agro-Best během semináře pro chovatele skotu, který před časem uspořádaly společnosti U + M Servis Třeboň a Agroprofit Chotýčany. Tlak na efektivnost výroby objemných krmiv je podle Ing. Háněla čím dál větší. Zemědělské podniky, aby mohly zvládnout polní práce rychleji a efektivněji, se výrazně technicky zdokonalily, tyto radikální změny však nepostihly sféru uskladnění a silážní žlaby zůstaly stejné. Nesoulad linek na poli a na jámě vede bohužel často k tomu, že kvalitní objemná píce, jejíž výroba na poli stála spoustu peněz, se mění v odpad. „Přitom silážování je systém naprosto bezpečný, pokud se dodržují určitá pravidla, můžeme se spolehnout na to, že vyrobené krmivo je dokonalé, tedy zdravotně nezávadné, chutné a nutričně hodnotné,“ tvrdí Ing. Háněl.
O kvalitě se rozhoduje již na poli
Narušením pletiv pícnin při jejich sklizni se vytváří vstupní brána k vniknutí patogenních mikroorganismů, které vytvářejí podmínky pro vznik plísní. Ty produkují velké množství mykotoxinů, jež následně výrazně poškozují zdraví zvířat.
První šokem pro rostlinu je její posečení. Přeruší se respirace, v rostlině dobíhá dýchání a přestává fungovat přirozená obranyschopnost buněk, které začínají odumírat. Tento proces je žádoucí: pokud rostlina rychle zavadá (snižuje se obsah vody), zvyšuje se koncentrace cukru a také osmotický tlak v buňkách. „To je velice důležité, neboť většina patogenních zárodků není osmotelerantní, nemá schopnost se do buňky s vyztuženou blánou dostat, zatímco bakterie mléčného kvašení jsou poměrně silně osmotolerantní a dokážou do buněk s energií proniknout,“ vysvětlil přítomným Ing. Háněl. „Již při sklizni na poli je třeba vytvořit co nejlepší podmínky pro bakterie mléčného kvašení. Proto je důležitý požadavek, aby píce co nejrychleji zavadla – během 32, maximálně 48 hodin a dosáhli jsme sušiny35 až 40 procent. V současné době s moderní technikou s kondicionéry lze tento požadavek bez problémů splnit.“
Dokonalý silážní proces plísně zastaví
Během konzervace píce je třeba vytvořit podmínky pro pokud možno dokonalý silážní proces. Ten zcela zastaví rozmnožování plísní a ostatních nežádoucích mikroorganismů, neboť pro ně nezbude žádná energie, kterou „vyberou“ bakterie mléčného kvašení. Ty udržují stabilní stav silážované hmoty.
Při nedokonalém silážním procesu dochází postupně k druhotné fermentaci, rozvoji plísní a následné tvorbě mykotoxinů, které jsou stabilní a velmi těžko se odbourávají. Plísně jsou aerobní mikroorganismy, ke svému životu musejí mít vzduch, jsou také nesmírně adaptabilní, fungují při pH od 2 do 7 a při teplotě nad 60o Celsia. Čím je krmivo energeticky bohatší, tím je riziko rozvoje plísní vyšší. V České republice platí zákaz zkrmování plísněmi znehodnocená krmiva, jakož ředění těchto krmiv krmivy relativně zdravými.
Pozor na samozahřívání
Mikrobiálním problémem je i samozahřívání krmiv. „Je to první ukazatel toho, že se technologii silážování – senážování, zejména dusání, nevěnovala dostatečná pozornost,“ sdělil přítomným zootechnikům Ing. Háněl. „Tento kritický bod má vliv na následnou kvalitu krmiva. Dochází k destrukci živin, tj. k oxidaci tuků, k rozkladu cukrů a bílkovin a snižuje se obsah vitamínů. Zahřátím dochází k reakci mezi aminokyselinami a cukry a vytvářejí se nestravitelné produkty s pevnou vazbou. Snižuje se tak výrazně stravitelnost veškerých živin a zvyšuje se aktivita plísní a tvorba mykotoxinů.“
Hlavní příčinou zahřívání kukuřičných siláží jsou kvasinky. V první fázi konzervace působí kvasinky příznivě, neboť rychle odčerpávají zbytkový kyslík. Jsou to výrazně aerobní organismy, které mají jednu velkou nevýhodu - dokážou silně konkurovat bakteriím mléčného kvašení. Nejenže rozkládají cukry, ale jsou schopny metabolizovat i kyselinu mléčnou. Zvýšení teploty siláže z 20 na 30 stupňů Celsia představuje denní ztráty 1,5 až 2 % sušiny, přičemž celkové ztráty mohou dosáhnout až 40 %. Kvašení je provázeno tvorbou etanolu, který je následně spotřebován kvasinkami, jež zahynou, ale celý proces je nesmírně energeticky náročný. Kvasinky vytvářejí ideální prostředí pro následný rozvoj plísní. „Je třeba si uvědomit, že jednou znehodnocenou siláž již nedokážeme dekontaminovat a neuděláme z ní dobré krmivo,“ zdůraznil Ing. Miloslav Háněl
Na co si hlavně dát pozor?
Celý silážní proces má svoje pevná pravidla. Důležitá je již agrotechnika, hnojiva by se měla aplikovat nejpozději sedm až osm týdnů před sklizní. Je bezpodmínečně nutné silážovat čisté a nenarušené pícniny a zajistit intenzivní zavadání. Významná je správná fenofáze při sklizni, kdy rostliny obsahují maximum živin. „Je prokázáno, že pokud se zpozdíme se sklizní o jeden týden, zvýší se spotřeba jadrných krmiv o1 a 1,5 kilogramu na kus a den,“ upozornil přítomné zootechniky Ing. Háněl. „V žádném případě bychom také neměli sekat poropsty za rosy, neboť rosa v řádku vysychá pomalu a zavadání porostu se zpožďuje. Důležitá je i výška strniště, za žacím strojem by se nemělo prášit.“
Dále je třeba píci dokonale nařezat, což platí především u rostlin zavadlých na vyšší sušinu. Vhodné je použít i silážní aditivum, v současné době je jich k dispozici více než 120. „Je to však pouze určitá nadstavba, která pomůže zlepšit správný silážní proces,“ připomněl Ing. Háněl. „Doporučuji používat jen testovaná silážní aditiva, a to na mladou kvalitní píci. Pokud se senážuje „roští“, je používání aditiv nesmyslné. Musíme si také uvědomit, že žádné aditivum nenahradí nedostatky v technologii.“
Dalším významným požadavkem je hmotu dokonale udusat, což bývá nejslabší článek technologického procesu konzervace objemné píce. „Ve světě se hovoří o tom, že bychom měli dusat jednu tunu minimálně jednu minutu,“ seznámil přítomné se zahraničními zkušenostmi Ing. Háněl. „Pokud naskladníme do silážní jámy 2500 tun objemné píce, měli bychom ji dusat minimálně 2500 minut, což je 42 hodin. Přitom jsme technicky schopni naplnit jámu za 1,5 dne, což je již uvedený rozpor mezi technologiemi. Je prokázáno, že hmotnost sušiny v jednom metru krychlovém senáže by měla být minimálně 230 kilogramů a u kukuřičné siláže 250 kilogramů.“
Důležité je podle Ing. Háněla také ošetřit povrchovou vrstvu v silážní jámě, která je nejcitlivějším místem. Je třeba jámu dokonale zakrýt a zabránit tomu, aby se do ní dostala srážková voda. „Musíme si uvědomit, že vyrábíme krmivo minimálně na jeden rok dopředu, a proto ho musíme dobře uskladnit,“ zdůraznil v závěru své přednášky Ing. Miloslav Háněl. V České republice spadne v průměru 600 mm srážek, tj. 600 l na m2. Silážní jáma o rozměrech 60 x 15 m má plochu 900 m2, takže by do ní spadlo 540 tis. litrů, tj. 540 tun vody za rok. Tato voda se ze žlabu nikdy neodpaří a veškeré krmivo znehodnotí. Konečným požadavkem je ukázněný odběr včetně ošetření stěny.
