I přes to, že legislativa EU (většinou uzákoněná v 70. letech) usiluje o zvýšení bezpečnosti a účinnosti krmiv a potravin, vyvolaly výskyt nemoci šílených krav (již před více než 10 lety), geneticky modifikované organismy a chemická kontaminace živočišných výrobků (v současnosti) obavy spotřebitelů před některými potravinami a narušily jejich důvěru v produkty moderní živočišné výroby a potravinářství.
Poptávka konzumentů po určitých živočišných produktech a stavy některých druhů hospodářských zvířat se snižují. Mnoho Evropanů vyjadřuje nesouhlas s produkcí potravin pocházejících z GMO. Spotřebitelé v Evropě (Velké Británii, Německu a Francii) mají obavy především z BSE a na druhém místě z potravin obsahujících GMO. Podobná situace se nezaznamenává v USA, Japonsku, Kanadě a Argentině.
Představitel liberálních demokratů v Evropském parlamentu Bertal Haarder se však domnívá, že postoj veřejnosti vůči geneticky modifikovaným potravinám je zpátečnický a hysterický a že během několika málo let budou GMO nejen politicky podporované, ale stanou se i řešením řady problémů týkajících se životního prostředí a hladu ve světě.
Využití technologie GMO slouží například k produkci „zlaté rýže“ (obohacené prekurzory vitaminu A) určené pro obživu chudého obyvatelstva v rozvojových zemích a k produkci plodin s vyšší nutriční hodnotou a lepšími pěstitelskými vlastnostmi (zvýšená tolerance vůči suchu nebo zasoleným půdám). Podle FAO je produkce transgenních plodin zásadním řešením problému obživy rostoucí světové populace při stálé rozloze zemědělské půdy. Genetické technologie mají význam pro výrobu aditiv na podporu zdraví, pro výrobu koenzymů, polynenasycených mastných kyselin a vitaminů. GMO enzymy by mohly představovat novou generaci antibiotik pro likvidaci střevních patogenů.
Dioxinová kontaminace živočišných výrobků pochází z kontaminovaných krmiv pro zvířata a krmiva jsou podstatným zdrojem kontaminace potravinového řetězce. Od roku 1997 se za významné zdroje kontaminace živočišných výrobků dioxinem považují pelety z dužiny citrusů, oleje, tuky a kaolinitický jíl. WHO přehodnotila povolené dávky a v roce 1998 stanovila jako tolerovanou hodnotu 1 až 4 pg TEQ/kg tělesné hmotnosti. Cílem je snížení na hodnotu pod 1 pg TEQ na kg hmotnosti za den. Podle zprávy SCAN (Vědecký výbor Evropské komise pro výživu zvířat) z roku 2000 jsou důležitými zdroji kontaminace rybí olej a rybí moučka ze Severního moře.
Feed International, 23, 2002, č. 3
Feed Management, 52, 2001, č. 10
-psch-
