Chovatelé prasat se sjeli na celostátní konferenci „Aktuální problémy chovu prasat“, kterou již tradičně uspořádala katedra chovu prasat a drůbeže ČZU Praha v univerzitní aule.
Referáty, které měli možnost účastníci vyslechnout se týkaly problematiky jak aktuálního zpeněžování, hodnocení nebo cenové masky, tak i nových trendů ve šlechtění nebo výživě prasat. Poklidnou hladinu přednášek v dopoledním bloku rozčeřila bouřlivá diskuse, chovatelé tak reagovali na příspěvek MVDr. Jaroslava Vrchlabského, jediného zástupce Společenstva řezníků a uzenářů na konferenci
Vrchlabský v příspěvku uvedl, že zpracovatelský průmysl požaduje jatečná prasata o hmotnosti od 80 do 100 kg. „To by měla být hmotnost pro střední Evropu standardní. Potřebujeme naprosto standardní těla,“ řekl . Podle jeho tvrzení není smyslem zavedení hodnocení SEUROP zvýšit nebo snížit podíl financí za komoditu, který se odhadem pohybuje okolo 16 až 20 miliard, ale jinak tento obnos rozdělit. „Kdo dodá více kvalitní zvířata, dostane více peněz a naopak. Cenová maska by měla vypadat tak, aby nedošlo k rozkolísání cen. Přejímací hmotnost a obchodní třída musí být srovnatelné v celé republice,“ obchodní cena je však podle něho věcí dohody. V odpovědi na dotaz, zda považuje srážku 15 % z ceny při hmotnosti nad 107 kg za adekvátní, Vrchlabský uvedl, že masný průmysl chce perspektivně standardní zvířata tak, aby to umožňovalo automatizaci provozu na jatkách . „Myslím, že rozlišení je správné,“ odpověděl.
Největší bolestí je však absence nezávislého hodnocení. Vyhláškou přijatý postup, kdy hodnotí jatečná prasata zaměstnanci jatek, přirovnal ing. Vladimír Petrů k fotbalovému zápasu na hřišti soupeře, kde ho píská jejich trenér. Vzájemná důvěra mezi dodavatelem a odběratelem, na kterou MVD. Vrchlabský apeloval, podle něho neexistuje. „Když je náledí a nedojedu na jatka, zpeněžím nejhůř.“ Chovatelům nestačilo ani vysvětlení Ing. Lancové z odboru evropské integrace Mze ČR, že peníze na zavedení klasifikační agentury nejsou a že její existence musí mít právní oporu v zákoně a nelze ji ustanovit vyhláškou. „Nesouhlasíme s tím, kdo bude klasifikaci provádět,“ uvedl i Ing. Josef Pyšek ze SZP Klatovy. Požadavek na nezávislou klasifikaci na jatkách ze strany chovatelů lze považovat za zcela jednoznačný. Kritice se nevyhnula ani činnost VÚŽV v Uhříněvsi, kde bylo během uplynulých let provedeno 76 detailních disekcí, které složily jako podklad pro vytvoření regresních rovnic pro výpočet % masa. Podle Ing. Jana Půlkrábka z VÚŽV je třeba ze 100 000 definovaných zvířat z různých oblastí vybrat 120 kusů na disekce. Požadavek chovatelů na každoroční úpravu regresních rovnic na základě provedených zjištění, však ing. Půlkrábek považuje za nereálný.
V Uhříněvsi již proškolili 70 klasifikátorů prasat na sondové přístroje. Jedním z nich je i Ing. Václav Svoboda ze společnosti Tekro, s. r. o. Na otázku, jaký má názor na řešení problematiky nezávislé klasifikace, nám odpověděl:
Z příspěvku MVDr. Vrchlabského, který zastupoval Svaz řezníků a uzenářů, jsme se dověděli, že v chovatelsky vyspělých státech EU, jakými je např.Dánsko, je běžná porážková hmotnost prasat 72 kg (jatečně opracované tělo), což pro představu odpovídá necelým 90 kg v živém. Za tuto porážkovou hmotnost je ale náš producent vepřového masa penalizován 5 % srážky z ceny. Chceme tím naznačit, že evropský standard u nás nevyhovuje, nebo spíše že není koncepce, která by chovateli finálu jasně stanovila, jaký typ a hmotnost porážkových prasat má vlastně produkovat? Zřetelně zde zaznívá potřeba vyvolat jednání mezi dodavateli a zpracovateli vepřového masa, na němž by byla jasně formulována pravidla vzájemných vztahů a to nejen finančních, ale také standard nebo chceme-li „ optimální porážkové prase“.
Rovněž skutečnost, že úpravy klasifikačních rovnic jednou za dva roky po disekci několika málo desítek prasat tzv. „průměrného porážkového typu“ je pro výkrmce prasat nepřijatelná z hlediska značné variability finálního křížení v ČR. V současné době odhadujeme, že chovatelé prasat pracují zhruba se 14 finálními kombinacemi křížení, ve kterých jsou mimo jiné zastoupena jak prasata, zaměřená na tvorbu kýty a plece (typy s použitím plemene pietrain, která jsou jatečně zralá již kolem hmotnosti 100 kg), tak i plemena rámcová, kde se pečeně (kotleta) plně vyvíjí až kolem 115 kg porážkové hmotnosti a která reprezentují kříženci plemene bílé otcovské.
Z konference k problematice chovu prasat dále vyplynulo, že s výkrmci nikdo neprojednal způsob ustanovení klasifikačních skupin, automaticky bylo určeno, že budou klasifikovat zaměstnanci jatek.Toto rozhodnutí v současné době vyvolává ostrý nesouhlas ze strany zemědělců a dále zostřuje vztahy mezi dodavateli a odběrateli jatečných prasat. Argument, že jsou klasifikační přístroje natolik nákladné, že by nemohli být zakoupeny nezávislými klasifikátory neobstojí, protože na mnoha zahraničních příkladech vidíme pravý opak. Jestliže by byli nezávislí klasifikátoři placeni napůl producenty i zpracovateli, reálná cena za zatřídění jatečného těla by se pohybovala kolem 9 až 10 Kč a ve svém důsledku by nijak neohrozila výslednou cenu vepřového masa a tudíž ani poptávku (při průměrné porážkové hmotnosti 80 kg v půlkách je cenové zatížení na 1 kg mezi 12 a 13 haléři).
Cena klasifikačního přístroje se pohybuje kolem 350 000 Kč, což znamená návratnost investice na velkých jatkách do jednoho roku. S propracováním této varianty klasifikace by odpadly jak dohady o objektivitě zařazení, tak i obtížné kontroly, plánované na současnou variantu klasifikace ze strany jatek.
Podle ing. Svobody záleží jen na zdravém rozumu a chuti dohodnout se, aby byli spokojeni všechny zúčastněné strany zemědělci počínaje, přes zpracovatele až po spotřebitele.
