Jaké byly přístupy chovatelů k systému SEUROP (původně EUROP) a jaká byla jejich očekávání? Je skutečností, že chovatelé prasat se snažili o zavedení tohoto systému po vzoru zemí EU od vzniku SCHP, tedy od roku 1990. Smysl jeho zavedení byl od počátku spatřován především v tom, že jednotlivá prasata budou zatříděna a zaplacena objektivně. Tedy podle skutečného podílu libového masa, které je na každém jatečném trupu tou nejpodstatnější součástí pro další zpracování a obchod.
Další závažný přínos této metody byl očekáván v tom směru, že po jejím zavedení dojde k výrazně lepšímu zpeněžování u chovatelů, kteří dlouhodobě a intenzivně pracují s nejlepší dostupnou genetikou. Tito chovatelé a šlechtitelé oprávněně očekávali, že genetika, do níž investovali nemalé prostředky, tím konečně dojde plošného ocenění. Že dojde k nápravě jejích, do značné míry deformovaných cen. Systém se měl stát jakýmsi motorem šlechtění. Nebylo tedy smyslem plošné zvýšení cen jatečných prasat, ale pouze přerozdělení cen. Jistá očekávání zde byla i na úseku krmivářském a dalších, majících vliv na zatřídění a zpeněžení prasat.
Ale jaká je proti uvedenému očekávání situace v současnosti? Abychom si o ní mohli udělat reálnou představu z pohledu chovatelů prasat, bylo nutno provést utřídění a zhodnocení poznatků z jednotlivých regionů ČR. Z výsledků vyplývá, že za období přibližně čtyř měsíců, které lze hodnotit (klasifikace jatečných trupů prasat podle systému SEUROP je povinná ze zákona č. 306/2000 Sb., a uskutečňuje se od 1. 4. 2001), se projevilo několik významných problémových okruhů. Chceme s nimi seznámit čtenáře, především nečleny našeho svazu, neboť členové našeho svazu tyto a další informace většinou mají.
Vlivem zavedení systému SEUROP se jednoznačně zvýšil zájem o kvalitní genetiku, jakož i o její využití v systémech tvorby finálního hybrida. Na lepší úrovni jsou v této souvislosti řešeny otázky výživy apod.
Největším problémem je ale otázka objektivnosti klasifikace a tím i celého procesu, na jehož konci je cena jatečného prasete. Nejde tedy pouze o objektivní zatřídění podle konkrétní cenové masky, což je v podstatě výsledkem objektivnosti a nezávislosti práce konkrétního klasifikátora, ale jde i o objektivní nastavení měřicích přístrojů a o kontrolu jejich funkce, o objektivní kontrolu správnosti regresních rovnic, v případě použití „dvoubodové metody“ o správnost měření mechanickým pravítkem a o objektivní zvážení jatečného trupu prasete.
V neposlední řadě pak jde o možnost reklamace zatřídění. Tuto možnost chovatel musí mít, stejně jako je tomu u jiných komodit, jejichž zpeněžení je odvozeno od objektivně zjišťované kvality a hmotnosti.
O peníze jde vždy až v první řadě a proto je v předchozím odstavci obsažena podstata věci. Je evidentní, že je naprosto nezbytné kontrolovat objektivnost celého procesu klasifikace a tvorby ceny jatečných trupů prasat u zpracovatele. Přitom podle našich zkušeností je tato problematika řešena i legislativou EU (v podrobnostech existují v jednotlivých členských zemích určité odlišnosti), proto se jejímu řešení do budoucna stejně nevyhneme.
V současnosti klasifikaci jatečných trupů prasat většinou provádí zaměstnanec zpracovatele proškolený v souladu s naší legislativou. VÚŽV Uhříněves je přitom pověřen nejen školením klasifikátorů, rozvojem a přípravou klasifikačních metod a metrologií v souladu se standardy EU, ale i sběrem a zpracováním dat a kontrolou realizace celého systému. Je nutno říci, že tyto všechny úkoly VÚŽV neplní a ani v dostatečné míře plnit nemůže již proto, že na tomto úseku pracují čtyři pracovníci, zatímco porážkových míst je více než 400. Rozhodně tento problém může být vyřešen až ustavením plnohodnotné Nezávislé klasifikační agentury (NKA) a především zajištěním její funkčnosti včetně sazebníku postihů. Je pro chovatele prasat potěšující, že celý problém neexistence NKA již není problémem pouze chovatelů prasat, ale i chovatelů skotu a ovcí. Klasifikace u skotu a ovcí je založena na mnohem subjektivnějším principu, než je tomu u prasat.
V současnosti je značným problémem skutečnost, že při opodstatněných pochybnostech chovatele o správnosti zatřídění prasat se nelze prakticky k nikomu odvolat. Je totiž podle zkušeností chovatelů časté, že dochází k výrazným diferencím především v procentech libového masa, a to v závislosti na řadě faktorů (zpracovateli, klasifikátorovi, druhu aparátu a jiných). Přitom je při současném systému prakticky nemožné oprávněnost či neoprávněnost těchto diferencí objektivně posoudit. Není vhodné ani možné, aby roli arbitra v takovýchto případech hrál státní veterinární inspektor. Těžiště jeho úkolů je zejména v objektivní péči o zdravotní nezávadnost tak důležité potraviny, jakou maso bezpochyby je. V tomto směru musí zajišťovat své povinnosti jak ve vztahu k chovatelům, tak i ve vztahu ke zpracovatelům. Z logiky věci se nemůže vměšovat do klasifikace a zpeněžování, nemůže posuzovat správnost nastavení přístrojů, správnost regresních rovnic a řadu dalších možných problémů. Pro zasahování do ekonomické podstaty vztahu chovatel - zpracovatel nemá podle našeho názoru oprávnění. Toto oprávnění může mít pouze organizace tímto pověřená.
Za mimořádně důležité považujeme to, že celou situaci v prosazování NKA vnímáme (a navenek také prezentujeme) nikoliv jako tažení proti zpracovatelům masa či proti jejich svazu. Naopak jsme přesvědčeni o tom, že rozumní zpracovatelé podpoří vznik funkční NKA, protože odstraní pochybnosti o objektivnosti zpeněžování prasat, skotu i ovcí. Jakékoliv pochybnosti v tomto směru (ať ze strany chovatelů, či ze strany zpracovatelů) jsou nutně základem špatných vztahů. Takovouto situaci si rozhodně seriózní chovatel prasat, stejně jako seriózní zpracovatel masa, nepřeje.
A kdo to zaplatí? Případnou námitku, že NKA bude zbytečně drahá (možná je řada variant), je nutno předem odmítnout. Již nyní totiž klasifikace prasat stojí chovatele prasat a zpracovatele vepřového masa dohromady 20 - 30 milionů Kč ročně. (Orientačně asi 4 miliony prasat, poplatek za zatřídění jednoho prasete pro chovatele a stejně velký podíl nákladů zpracovatelů podle jejich kalkulací ve výši 2,70 Kč – 3,70 Kč.) Systém může být samozřejmě samofinancovatelný, prostředky ale bude potřeba zajistit na počáteční rozjezd NKA.
