Klobouk dolu před Martou Votrubovou z Doubí na Táborsku, která „stvořila“ podle svých představ rodinnou farmu zaměřenou na chov a výkrm prasat. Před třiceti lety se z účetní v zemědělském družstvu stala farmářka, která proměnila svou vizi a závazky k perzekuovaným předkům v realitu. Přes mnoho potíží souvisejících především s návratem majetku či s nákupními cenami prasat po roce 2004 farma přežila a prosperuje. Za dosaženými úspěchy stojí obětavá venkovská práce a každodenní život se zvířaty a půdou.
Dnes je farma zcela soběstačná, téměř veškeré krmivo vyprodukuje na vlastních polích a část vepřového, včetně velice chutných výrobků, prodává ze dvora. Už v roce 2003 obsadila druhé místo v prestižní soutěži Farma roku a v tom samém roce jí vystřihli poklonu i komisaři z Evropské unie, kteří konstatovali, že splňuje veškeré unijní normy. Jak by také ne, jako vzorovou ji doporučily české instituce. Rodinou farmu, která v současnosti obhospodařuje kolem 150 ha zemědělské půdy a navíc chová 35 krav masného plemene simentál, převedla Marta Votrubová v roce 2004 na syna Martina.
„V roce 1991 jsem odešla z družstva, vzali jsme si zpět našich 14 hektarů v okolí Doubí, pronajali dalších necelých šedesát hektarů od místních a začali hospodařit,“ vzpomíná Marta Votrubová. „Umanula jsem si, že budeme chovat prasata. Od prasnic přes selata až po výkrm, tedy v uzavřeném obratu stáda. Věřila jsem, že s automatickým krmením Schauer, které už v té době u nás dodávala nedaleká firma AGRICO Třeboň, to zvládnu sama. Měla jsem také utkvělou představu, že budeme krmit jenom svoje obilí a míchat si sami krmné směsi, abychom nebyli na nikom závislí. Tuto vizi jsem nikdy neopustila, dodnes nakupujeme pouze sóju a minerální doplňky včetně vitamínů. Nechtěla jsem chovat prasata ve velkém, ale přála jsem si, aby nás práce bavila, uživila a chov byl pro zvířata i okolí přijatelný.“
Celou reportáž naleznete v Zemědělci č. 30.*
