V posledních letech lze v Evropě sledovat ve vývoji testace plemenných zvířat dva hlavní směry. Jeden je veden snahou o maximální zpřesnění odhadu plemenné hodnoty přes vyloučení náhodných vlivů různého prostředí testovaných zvířat.
Ve SRN i v jiných zemích byly proto vybudovány testační stanice kanců (například ve SRN stanice Spranz s kapacitou 2800 míst nebo Köllitsch). Pro maximální vyloučení interakce genotypu a prostředí je zde testace postavena tak, aby se blížila praktickým podmínkám ve výkrmu, tj. zvířata jsou ustájena ve skupinách na celoroštové podlaze, přičemž je však zajištěna individuální kontrola příjmu krmiva. Příjem krmiva a konverze krmiva jsou totiž jedny ze znaků, které se téměř výlučně dají zjištovat pouze na stanicích. Stanice poskytují data nejen z testu výkrmnosti, ale i jatečné hodnoty, poněvadž 90 % testovaných kanců je po ukončení testu poraženo a podrobeno jatečné analýze. Selektovaní kanci tak mají k dispozici nejen údaje o vlastní užitkovosti, nýbrž současně i údaje o jatečné hodnotě svých příbuzných (sourozenců, polosourozenců). Nevýhodou těchto stanic je jejich drahý provoz, který umožňuje testovat jen omezený počet kanců, čímž je nepříznivě ovlivněna selekční intenzita. Proto slouží testační stanice převážně k testaci čistokrevných kanců, pouze při volné kapacitě se zde testují i kříženci. Mezi výhodami vysoké přesnosti a omezenou selekční intenzitou musí být nalezeno optimum umožňující dostatečně vysoký selekční zisk. Nezbytnou podmínkou fungování takovýchto stanic je vynikající hygiena. Proto jsou kanečci do stanic umisťování okamžitě po odstavu. Vynikající zdravotní stav zvířat musí být udržen po celou dobu testace, nejen z důvodů objektivních výsledků, nýbrž především z důvodů následného prodeje nebo přesunu selektovaných kanců do inseminačních stanic.
Druhý směr, kterým se dnes testace ubírá, je zpřesnění polních testů plemenných zvířat i maximální využití všech dostupných dat jak z rozmnožovacích, tak užitkových chovů nebo z jatek, tj. nejen údajů od čistokrevných zvířat, ale i kříženců.
Méně přesný odhad genetických parametrů a nižší heritabilita znaků získaných v těchto testech je částečně vyvážena velkým množstvím údajů od příbuzných jedinců (sourozenců, polosourozenců, potomků). Místo nákladných staničních testů potomstva, které mají především poskytovat údaje, neměřitelné na živých zvířatech, se šlechtitelské organizace snaží využít data získaná na jatkách, například v Dánsku nebo i v Německu data z hodnocení jatečných zvířat přístrojem AUTOFOM, nebo alespoň údaje o podílu masa měřené FOMem, případně údaje o pH masa. AUTOFOM poskytuje kromě údajů o zmasilosti jatečných těl i údaje o skladbě jatečného těla, tj. o hmotnosti hlavních masitých částí a zmasilosti bůčku.
Bezpodmínečným předpokladem pro využití jakýchkoli provozních dat je však přesná identifikace zvířat a informace o jejich původu (známí rodiče). Tato podmínka je velmi obtížně splnitelná, proto šlechtitelské organizace využívají většinou data pouze od smluvních testačních podniků, které jsou ochotny splnit minimální požadavky na přesnost měření a identifikaci zvířat. Další důležitou podmínkou využití dat z provozních podmínek, zvláště dat z rozmnožovacích chovů a dat od finálních hybridů pro selekci, je současné nasazení testovaných kanců jak v nukleových chovech, tak v chovech rozmnožovacích nebo užitkových. Je nutné aby všechna tato data sloužící k odhadu plemenné hodnoty zvířat, byla k dispozici přibližně ve stejnou dobu, aby se čekáním na data neprodlužoval generační interval selektovaných zvířat.
Využití velkého množství údajů z polních testů je důležité především pro znaky s nízkou heritabilitou, jakými jsou znaky reprodukční. S rozšiřováním výpočetní techniky k plánování managementu, především pak reprodukčního cyklu prasnic, nejen ve šlechtitelských, ale i v rozmnožovacích a užitkových chovech, se zvyšuje možnost využití těchto provozních údajů o reprodukci čistokrevných i hybridních prasnic k odhadu plemenné hodnoty u mateřských plemen. Podle různých sledování v posledních letech například ve SRN věrohodnost těchto údajů značně stoupla.
Ačkoli se selekce provádí v čistokrevných populacích, plemenná zvířata jsou především využívána pro různé systémy křížení. Četné vědecké výzkumy ukázaly, že využití údajů o užitkovosti hybridního potomstva k odhadu plemenné hodnoty čistokrevných kanců může přinést zvýšení genetického zisku nejen v nukleových chovech nýbrž i u terminálních hybridů, což by mělo být cílem každého šlechtitelského programu.. Údaje od kříženců jsou buď považovány za stejné znaky jako údaje získané od čistokrevných zvířat, nebo jsou hodnoceny jako samostatné, odlišné znaky. V tomto případě získává plemenné zvíře dvě plemenné hodnoty pro jeden znak (například pro přírůstek), jednu pro čistokrevnou plemenitbu, druhou pro křížení. Maximálního genetického zisku pro celou populaci lze podle některých teoretických simulací získat při kombinaci obou plemenných hodnot do jednoho čísla, které se pak použije pro selekci čistokrevných zvířat.
Závěrem lze tedy říci, že staniční testace, až už půjde o stanice pro testaci kanců nebo o stanice výkrmnosti a jatečné hodnoty potomstva a jiných příbuzných jedinců, by se měla v budoucnosti orientovat především na testaci otcovských plemen, u kterých hraje výkrmnost a v poslední době především jatečná hodnota a kvalita masa hlavní roli. Největší důraz by zde měl být kladen na sledování znaků, které nelze dost objektivně hodnotit v polních podmínkách (stanovení křivky příjmu krmiva a růstové křivky, konverze krmiva, ukazatelů kvality masa, lineární hodnocení exteriéru, případně i znaků chování zvířat, jako je agresivita apod.). U mateřských plemen bude převážná část údajů pro genetické hodnocení zvířat pocházet z polních testů. Na významu bude nabývat i sledování užitkovosti kříženců a jejich využití v odhadu plemenné hodnoty čistokrevných zvířat.
Zdrojem údajů pro tento článek byly přednášky na 5. Schweine-Workshop v Uelzenu v roce 2001. Článek je součástí řešení projektu QC 1235 NAZV MZe ČR.
Ing. Marie Wolfová,
Výzkumný ústav živočišné výroby, Praha – Uhříněves
