Asociace farmových chovů jelenovitých České republiky (AFCHJ) má sice od 19. června nového muže v čele, její aktivity ale nadále směřují k jednomu zásadnímu cíli: zajistit svým členům podmínky srovnatelné s těmi, ve kterých podnikají jejich kolegové z Evropské unie. Postup uvedeným směrem byl, je a ještě bude hodně složitý, o tom není potřeba diskutovat. Specifičnost „české cesty“ ale v tomto případě není tím, na co bychom mohli být nějak pyšní. Právě naopak.
„Bez ohledu na praktické zkušenosti, ověřené postupy a platnou legislativu evropských i dalších zemí světa se rozhodli státní úředníci pro vlastní řešení. Způsob označování jelenovitých a muflonů vymražením určený vyhláškou ministerstva zemědělství lze bez přehánění nazvat skandálním a je štěstí, že zatím nebyl použit. Faktickou platnost této metody (která je v absolutním rozporu se zásadami welfare) ale může ukončit až schválení novely zákona na ochranu zvířat proti týrání,“ uvedl pro Zemědělce nový prezident AFCHJ, Ing. Václav Pařízek.
Český pohled na porážku jelenů a daňků na farmách je podle Pařízka rovněž osobitý – a především neevropský: „Německá směrnice z loňského května jasně stanoví, že zvěř smí být poražena na farmě jen zastřelením kulovnicí. Slovensko se svědomitě připravuje na vstup do EU i v tomto směru a v textu návrhu příslušného zákonného předpisu se dočteme: Zvěř chovanou na farmách lze usmrtit jedině střelou do hlavy či na velké krční cévy z kulové střelné zbraně.“ U nás už mezitím padla oficiální slova o tom, že „by nebylo patrně dobré rozšiřovat možnosti výjimečného postupu, jímž je porážení zvěře ve farmovém chovu na farmě“. Potřebuje snad toto stanovisko nějaký komentář?
„Původním záměrem založení AFCHJ bylo dát dohromady lidi, zajímající se o farmový chov jelenovitých a zajistit jim základní informace, potřebné pro jejich aktivity. To se myslím podařilo velmi dobře,“ říká docent Ing. Luděk Bartoš, DrSc., který z pozice číslo 1 nyní sám odstoupil (jeho práce v AFCHJ tím ovšem nekončí). „Asociace se stala neopominutelným členem organizace FEDFA a troufám si tvrdit, že bez napojení na mezinárodní struktury by dnes farmový chov jelenovitých v České republice prostě neexistoval. Je smutné konstatovat, že MZe jako celek (a v podstatě bez ohledu na to, kdo je v jeho čele) farmovým chovům jelenovitých nepřeje a někteří jeho dlouholetí pracovníci brzdí rozvoj tohoto podnikání přímo programově. Nejčilejší jsou zpravidla s příchodem nového ministra, kterému vždy nějakou dobu trvá, než se zorientuje. Podle mého soudu zatím ani jeden náš ministr zemědělství nestačil zjistit, že jeho aparát v zásadě nefunguje tak, jak je nezastupitelným zvykem v zemích vyspělé Evropy. Smutné je pak konkrétní srovnání se sousedním Německem či Rakouskem – tam totiž právě státní úředníci farmářům příkladně pomáhají, jak osobně zjistil mimo jiné i tento týdeník.“
Závěr? Vedení AFCHJ se snaží o setkání s ministrem Palasem už dost dlouhou dobu a bylo by jedině k prospěchu celé věci, kdyby se schůzka „na nejvyšší úrovni“ konečně uskutečnila.
