Ředitel plemenné knihy Českého svazu chovatelů prasat Ing. Čestmír Pražák měl možnost vyslechnout v Německu přednášku profesora dr. St. Hoye, působícího na univerzitě v Gießenu. Jak nám sdělil, vystoupení týkající se způsobů chovu prasat ho tak zaujalo, že se hned rozhodl: „To musí slyšet také čeští chovatelé.“ Proto profesora Hoye pozval, aby přednášel v České republice, vše vyšlo a na seminář do Průhonic zamířily desítky chovatelů prasat. Pro zájemce o další podrobnosti můžeme doporučit publikaci Budování nukleových chovů pro 21. století, kterou lze získat na Svazu chovatelů prasat.
STÁJE PRO BŘEZÍ PRASNICE
V EU bude sílí tlak na chovatele, aby byly březí prasnice ustájeny skupinově. V Německu není přitom celoroštové ustájení povolené. Dne 16. ledna byl zveřejněn návrh komise EU k ochraně prasat, který obsahuje nové požadavky ve vztahu k chovu prasnic.
Technologie krmení ad libitrum podle profesora Hoye zvyšuje náklady na prasnici o 50 až 100 DM. Uvedl tři problémy, které přináší ad libitní krmení:
- variační koeficient je u přírůstku při tomto způsobu krmení dvojnásobný oproti restrinktnímu způsobu,
- rodí se více mrtvých selat,
- vyšší počet mumifikovaných plodů.
Z toho vycházejí doporučení, která upřednostňují restrinktivní způsob krmení. Zde lze doporučit různé systémy: nové systémy kašovitého krmení pro skupiny 8 až 32 prasnic, kdy se krmí dvakrát denně a prasnice potřebují 20 až 30 minut na příjem krmné dávky. Profesor Hoy doporučoval systém tzv. odsypávaného nebo vytřepávaného krmení, při kterém jsou prasnice drženy u krmítek pomalu dávkovaným krmivem a který měl svou premiéru na loňském veletrhu v Hannoveru, chovatelé ho shlédli v různých variantách, počínaje způsobem ručního plnění.
CHOV PRASNIC SE SELATY
Plocha pro ležení prasnice nesmí být celá perforovaná. Jak uvedl profesor Hoy: „Byrokraté zvítězili nad chovateli,“ ochránci zvířat totiž trvají na požadavku, aby část podlahové plochy pod prasnicemi byla plná, ačkoliv pro to nemají odborný důvod. Pro chov se používají především různé kombinace podlahových roštových materiálů: pro prasnice kov, pod selata umělá hmota. Dosud jsou často využívány betonové podlahy, ty se však při čištění poškozují, proto by se měl jejich drsný povrch asanovat. Jako možnost lze použít různé potahové vrstvy, ať již epoxidové, ¨nebo ze speciálního betonu.
V Gießenu zkoumali výsledky odchovu v 2 157 zemědělských podnicích, jak uvedl přednášející: „Stále ještě máme více než 16% ztráty selat.“ Byly zjištěny velké rozdíly mezi podniky – u nejlepších se pohybovaly pod úrovní 10 %, naopak u jiných přesáhly 20 %. Důležitou roli hraje hospodářský dopad těchto ztrát: snížení ztrát selat o 1 % přinese zvýšení zisku o 25 DM na prasnici. Proto byl vyvinut systém teplovodních matrací. „Když jsme s tímto systémem začali,“ uvedl přednášející, „ mnozí nás měli za blázny, protože vodní matrace je luxus i pro lidi.“ Pokusy ale jasně dokázaly, že selata významně preferují vodní matraci V podnicích, kde byly využívány se ztráty selat významně redukovány. Zároveň se snížil výskyt odřenin, které se v systémech s betonovými rošty postihují 30 % selat. Nepomáhá ani podestýlání slámou, která se odhrnuje. Pokud jde o rošty je nejlepších výsledků dosahováno u selat na umělohmotných roštech.
Skupinový chov se selaty nemá podle přednášejícího praktický význam.
STÁJ PRO ZAPOUŠTĚNÍ PRASNIC
Běžnou praxí v Německu je ustájení kanců na konci řady s prasnicemi. V pokusech byl tento způsob porovnáván s ustájením kanců mezi kotci. Oproti očekávání však nebyly zjištěny podstatné rozdíly. V současné době se zavádějí tzv. Profi – tech centra, kde jsou uvedené způsoby kombinovány. Speciální připařovací klece pro prasnice, nyní rozšířené na trhu, umožňují dobrý přístup inseminačního technika k prasnici.
Pro ustájení kanců jsou pak definovány požadavky na welfare, mezi ně patří např. minimální ustajovací plocha 6 m2.
ODCHOV SELAT
Selata při odstavu by měla vcážit 5 kg ± 20 %. Dříve se vedla diskuse o časném odstavu, dnes je již jasné, že při odstavu ve 21 týdnech je dosahováno stejných výsledků. Problémem se však může stát požadavek na minimální věk čtyři týdny, který se objevuje v návrzích v EU: „ S tím však nesouhlasíme a považujeme to za krok zpět,“ uvedl profesor Hoy. V požadavcích na potřebnou plochu je uvedeno 0,20 m2 na sele do 20 kg ž. h. a 0,30 m2 pro těžší selata.
TECHNOLOGIE ODSTAVU SELAT
Přednášející jednoznačně doporučil skupinový odstav selat a prostorově oddělený odchov od poroden. Pro ustájení se jeví jako nejvhodnější umělohmotné rošty i oproti v poslední době vyvinutým polymer - betonovým roštům. Pokud jde o technologii krmení selat, lze využívat různých typů krmítek - podélných, kulatých koryt, trubkových automatů. Napáječky by měly mít minimální průtok 0,4 až 0,7 l/min. Trend směřuje k chovu skupinovému, ale musí být zajištěná kontrola jednotlivých zvířat.
Před několika lety se objevily systémy krmení podélnými koryty. Výhodou je, že jsou selata krmena vícekrát denně malými dávkami, všechna žerou najednou a lze zkrmovat i CCM , stáj dobře je využita. Nevýhodou je vysoká cena jednoho ustájovacího místa a nelze systém zavést ve všech typech stájí. Proto byl vyvinut systém kulatých krmítek - Rondomat , s poměrem počtu zvířat a míst u koryta 1:1. Tento systém vykazuje stejné výhody jako podélná krmítka, lze ho však instalovat do všech typů stájí. Nevýhodou je vysoká cena, až 40 DM na jedno ustájovací místo. Mnoho německých podniků využívá systém trubkových kašových automatů, jejichž pořizovací cena na jedno ustájovací místo představuje méně než 20 DM, provoz je bezporuchový a dávkování je lehce nastavitelné. Určitou nevýhodou je, že nejlepší selata žerou příliš, proto je nutné často korigovat krmení a nelze dávkovat CCM. Na trhu jsou sice nabízeny systémy pro 40 až 50 selat na jeden automat, přednášející však nedoporučuje příliš vysoký počet selat na jedno krmítko, protože přírůstky se stoupajícím počtem selat značně klesají. Kašovité nebo tekuté krmení je doporučováno pro lepší přechod z mateřského mléka. Z Velké Británie pocházejí systémy krmení, kdy si selata „sama dávkují krmivo a s vodou vytváří v krmítku kaši.“
CHOV PRASNIČEK A KANEČKU
Pro tyto kategorie existuje také mnoho doporučení, která nejsou odborně podložená, je jimi například zákaz celoroštového ustájení. Předepsáno je, že zvířata musí mít možnost denně alespoň jednu hodinu si hrát, podobně jako prasata ve výkrmu. Doporučená velikost skupin je 6 až 10 prasniček a 4 až 6 kanečků. Pro zařazování prasniček do chovu musí být ve větších chovech zřízena karanténní část, ve které jsou chovány minimálně tři týdny, pak mohou být teprve zařazovány do normální stáje, přičemž by jim měl být nejprve umožněn kontakt s mladými zvířaty, aby postupně získávaly imunitu.
VÝKRM PRASAT
Této kategorie se v Německu týkají předpisy udávající vzdálenost mezi rošty (1,7 ± 0,3 mm), poměr zvířat a krmných míst a hustoty osazení. Nově připravované nařízení EU bude usměrňovat požadavky na kompaktní plochu pro ležení, rošty budou moci tvořit pouze 10 % .
V oblasti výkrmu prasat se prosazují dva různé trendy. Hlavním způsobem chovu je výkrm v tzv. teplých stájích s roštovým ustájením ve větších skupinách, jedno ustájovací místo přijde farmáře na 800 až 1000 DM. Druhým, spíše však vedlejším trendem, je výkrm ve studených stájích. Tento postup je typický pro oblast jižního Německa. Za ustájovací místo vydá chovatel maximálně 500 DM, za energii vydá také málo, je však zatížen vyššími náklady na práci, především díky manipulaci s hnojem. Nízký je také výskyt plicních onemocnění, téměř u 80 % zvířat jsou však zjišťována parazitární poškození jater. V těchto alternativních systémech lze dosáhnout srovnatelných přírůstků, v zimě však zvířata přijímají více krmiva. V pokusech byla porovnávána tvorba amoniaku. V chovech na slámě zjištěné hodnoty dosáhly 23,8 ppm, naopak na roštových podlahách 6,5 ppm. Německá norma přitom povoluje maximálně 20 ppm, což znamená, že u alternativních chovů byla maximální hranice významně překrošena, a nejen u amoniaku.
Pokud jde o technologii krmení, podle výsledků získaných u prasat ve výkrmu z více než 3000 zemědělských podniků, jsou nejlepší chovy, kde je využíván systéme kašovitého krmení, naopak nejhůře jsou na tom farmy s tekutým krmením, kde způsobují problémy zbytky krmiva.
