Mnoho farmářů, kteří uvažují o ekologickém zemědělství trápí zcela logicky jedna otázka: Koupí ode mne někdo mé produkty? Pro odpověď jsem si zajela do Ekologického centra hl. m. Prahy v Toulcově dvoře, kde sídlí občanské sdružení Bioklub.
Bioklub vznikl v roce 1997 jako nezisková organizace a prvním jejím počinem bylo otevření malé prodejny biopotravin a zdravé výživy přímo v Toulcově dvoře, v Praze –Hostivaři. „Bylo nám ovšem jasné, že samotná prodejna našim záměrům propagace a podpory ekologického zemědělství a bipotravin nedostačuje. Další myšlenkou byl tedy přibližně před dvěma lety rozvoz čerstvé biozeleniny po Praze,“ vysvětluje Ing. Bohdan Lojka. „V západní Evropě se rozvozem ekologicky vyprodukovaných potravin zabývá většinou farmář sám, u nás jsme tuto funkci přejali my. V současné době máme v databázi asi 100 rodin, týdně rozvážíme biopotraviny přibližně do 50 rodin po celé Praze.“ V současné době se o celý běh Bioklubu stará jeden člověk na plný úvazek a dva lidé na částečný.
K čerstvé biozelenině se časem přidali i další produkty – biovýrobky z kozího a kravského mléka, pečivo i balené biopotraviny (těstoviny, koření apod.). „Největší zájem mezi spotřebiteli je zatím o zeleninu,“ vysvětluje ing. Lojka. „Bohužel zelinářů s certifikovanou ekologickou výrobou není mnoho a jde většinou o malovýrobu. Mléčné výrobky pochází od farmáře ze Šumavy, který má jako jeden z mála má i finální zpracování kravského mléka ve formě jogurtů, sýrů či pomazánek. Finální zpracování produktů je skutečně problém – v republice je poměrně dost farmářů, kteří mají ekologicky produkované mléko, ale nezpracovávají ho, takže jeho velká končí v konvenční mlékárně a to je škoda. Jediná z velkých zpracovatelů se zpracováním ekologického kravského mléka zabývá OLMA Olomouc, která vyrábí jogurty. Přitom by stačilo, aby farmáři byli například mléko do PET lahví nebo vyráběli sýry či tvaroh.“
S ochotou zákazníků zaplatit za výrobky z ekologického zemědělství často vyšší cenu v Bioklubu problémy nemají, A kromě toho ceny ekologických produktů a produktů z konvenční zemědělské výroby nelze příliš srovnávat. Ekologické potraviny většinou pochází z malovýroby s vysokým podílem ruční práce, ale vždy jde o potraviny nadstandardní kvality, které mají svůj ekologický původ oficiálně certifikován. A toho jsou si spotřebitelé dobře vědomi.
„U biopotravin převyšuje často poptávka nabídku, na trhu, zejména v Praze, by se určitě uplatnilo více farmářů, problém ovšem je, jestli bychom dokázali příval výrobků i odběratelů ve stávajícím Bioklubu zvládnout,“ říká ing. Lojka . „Samozřejmě, že bychom se budoucna rádi rozšířili, v našem případě to ovšem znamená nejen přijmout další pracovníky, ale hlavně zakoupit další auta pro rozvoz, což jsou značné finanční náklady.“
Šancí ekologických farmářů je podle Lojky i spojování se do zpracovatelských a odbytových družstev, protože finální zpracování i samotný marketing ekologických výrobků je pro farmáře většinou dosti složitý, i když se oproti dobám minulým začíná rozvíjet i tzv. prodej ze dvora, běžný v západní Evropě.
„Spoustu biopotravin, které se dováží ze zahraničí, by bylo bez problémů možné vyrobit tady,“ dodává zástupce Bioklubu. „Naprosto nedostatkovým zbožím jsou například vejce, o která by byl velký zájem. A je to víceméně problém ekonomický – nosnice musíte chovat volně, což znamená menší počet kusů na plochu než v tradičních chovech a tím menší produkci vajec. Vyrobíte-li týdně 300 vajec, tak se vám to moc nevyplatí, a když jich vyrobíte 1000, tak už většinou nejde o ekologický provoz.“
