Už tradičně se setkávají krmiváři v klubu VTS na Novotného lávce na konferenci zabývající se krmivářskými technologiemi. Nejinak tomu bylo 26. října.
Konferenci zahájil příspěvkem ing. Jiří Zedník, Csc., ředitel odboru krmiv ÚKZÚZ. Posluchačům sdělil zcela aktuální informace týkající se Evropského úřadu pro potraviny. „V EU se ustanovuje Evropský úřad pro potraviny,“ uvedl, což vyplývá z Bílé knihy, která stanovuje kompletní program jednotlivých kroků pro dosažení maximální bezpečnosti potravin V ní je pamatováno rovněž na kandidátské země výzvou, aby se připojily. Bílá kniha stanovuje tři zásadní kroky:
1. Posouzení rizika, kam patří analýza dostupných informací, monitoring rizik,vědecký názor apod.
2. Řízení rizika – tak aby bylo co nejmenší – to je úlohou legislativy a kontroly (vnitřní kontrolou jsou systémy kontroly jakosti)
3. Komunikace rizika (informování veřejnosti, osvěta atd.)
Podle sdělení ředitele odboru krmiv v současné době Evropský parlament a Rada EU projednávají ustanovení Potravinového úřadu.. Prvním čtením již také prošel nový evropský potravinový zákon. Ten by měl nabýt účinnosti počátkem roku 2002 a zabývá se mimo jiné bezpečností krmiv a obchodem s krmivy.
Pokud jde o potravinové úřady, jsou již zřízeny v osmi zemích EU z 15. Také přidružené země se připravují na nový systém. Proto i v Česku byl již zpracován návrh strategie bezpečnosti potravin, který bude v nejbližší době projednán ve vládě (viz schéma). Zůstává však dosud otázkou, zda půjde o organizaci spadající do působnosti ministerstva zemědělství nebo vlády.
Útvary, které jsou v návrhu uvedené by měly koordinovat činnost v oblasti kontroly bezpečnosti potravinového řetězce. Hlavním úkolem se podle Zedníka jeví propojení systému rychlého zásahu. ÚKZÚZ si ho právě nyní přezkušuje. Systémy se musí propojit a navázat takovým způsobem, aby při jakémkoliv problému mohl být dohledána jeho příčina a přijata příslušná opatření.. Jako příklad uvedl ing. Zedník nález dioxinů v v Německu, které pocházely z citrusové pulpy dovážené z Brazílie a krmené dojnicím, jejichž mléko bylo zpracováno do kojenecké výživy.
Kontrola jakosti krmiv
Tu lze podle přednášejícího rozdělit na vnější a vnitřní. Pod vnitřní se rozumí systémy dobré výrobní praxe, ISO, HACCP – analýzy kritických bodů, Plán kontroly jakosti apod.
V EU se dokonce připravuje předpis, ukládající výrobcům za povinnost zavést HACCP (viz příspěvky v Krmivářství dr. Prokopa).
Mezi vnější patří státem zajišťovaná kontrola dodržování legislativních opatření, analýza rizika apod.
Vnitřní kontrola krmiv znamená, že výrobce je plně odpovědný za jakost a bezpečnost vyráběného krmiva. Kontrola jakosti zahrnuje celý proces výroby krmných směsí od příjmu, sestavení receptury, expedice a přepravu k zákazníkovi. Kontrola jakosti vyrobené produkce představuje zjištění shody s deklarovanými údaji. Shrneme-li oba požadavky – jde o povinnost zajistit výrobu bezpečných krmiv. „Pokud jde o kontaminaci krmiv, situace se výrazně lepší,“ tvrdí ředitel Zedník. Před pěti lety při kontrolách byla zjištěna kontaminace látkou z předešlé výroby v 38 % cíleně odebraných vzorcích.. Nyní je to pouze v 10 % kontrolovaných případů. Ukázalo se totiž, že celá řada technologií nesplňovala požadavky, aby krmivo nebylo kontaminováno. Tato skutečnost vedla v rámci krmivářského průmyslu ke stamiliónovým investicím.
Podle novely zákona o krmivech, výrobci krmných směsí musí být přeregistrováni v termínu do konce června 2002. Podle přehledů z regionů, které ing. Zedník dostává však hrozí situace, že polovina z nich jich bude hlásit připravenost k předvedení výroby až těsně před tímto termínem, což zcela jistě způsobí problémy.
Požadavky na technologie
Podle přílohy č. 4 k vyhlášce k zákonu o krmivech lze výrobce rozdělit do skupin podle typů výroby. V první skupině jsou výrobci využívající dávkování premixů vyjmenovaných doplňkových látek od 0,05 % do 0,2 %. V prvním případě jde o ty, kteří mají vybudované mikrolinky. Dnes jsou nainstalovány již ve 40 výrobnách krmných směsí. Z požadavků na technologie těchto provozů ing. Zedník uvedl pro vážící systémy musí navažovat s přesností +- 1 rel. % z navažované hmotnosti.. K vážícím systémům se také vztahuje povinnost jejich kontroly apod. Další podmínkou je, že míchací zařízení musí být zcela vyprázdnitelné (pro výrobu s dávkováním premixů od 0,05 % do 0,2%) a pro výrobu s premixy dávkovanými nad 0,2 % vyprazdnitelné. Pojem zcela vyprazdnitelné ing. Zedník vysvětlil následovně: „Míchačka se dole otevře a vše vypustí.“ Vyprazdnitelné znamená, že muže být vyprázdněn i jiným způsobem, např. vyhrnutí směsi míchacím elementem, tak aby v míchačce nezůstaly zbytky krmné směsi. Dále upozornil na skutečnost, že nesmí být poškozen míchací element. Jestliže byl už některý typ míchacího zařízení ověřen, nesmí být ale poškozen nebo upraven, dává ÚKZÚZ protokol o shodě. „Už máme většinu míchacích zařízení ověřenou, zbývá jen několik speciálních,“ uvedl. Z dalších požadavků lze vyjmenovat pracovní přesnost a zařízení na odstraňování cizích předmětů (magnety – ty je však také potřeba kontrolovat).
Pro výrobu s premixy v dávkování vyšším než 2 % neplatí povinnost přezkoušení. „Máme-li pochybnosti, můžeme nechat daný provoz předvést..“ aby však nedocházelo k dohadům „děláme to u všech.,“ vysvětlil Zedník.
Předvedení výroby
Další podrobnosti se týkaly právě způsobu předvedení. Aby však k němu vůbec došlo, musí žadatel předložil požadovanou dokumentaci. „Výrobce si sestaví recepturu krmné směsi, v ní bude zahrnuta jedna z látek skupiny antikokcidik nebo stimulátorů, nedoporučujeme dimetridazol, který je elektrostatický,“ pokračuje ing. Zedník. Pak se na základě technologického postupu vyrábí krmná směs za účasti kontrolního pracovníka. Inspektor bere vzorky z premixu, který je dávkován, další pak za míchačkou, pokud se granuluje - za chladicí kolonou a z finálního produktu. Zpracovaná bilance látky by se měla blížit číslu 100 %. „Pokud dojde ke ztrátě, zjistíme na základě analýzy vzorků, kde k tomu došlo. Zároveň jsou ve finálním vzorku stanoveny deklarované jakostní znaky,“které se porovnávají s deklarovanou hodnotou, popisuje ing. Zedník. Následuje výroba krmné směsi bez dané doplňkové látky a opět se odeberou vzorky, zjišťuje se tak, zda nedošlo ke kontaminaci průnikem doplňkové látky z minulé výroby.
Pokud jde o výrobní provozy s použitím doplňkových krmiv, ty nepodléhají přezkoušení a předvedení. Co však musí splňovat je přesnost váhových systémů, musí kontrolovat váhy a nesmí být poškozen míchací element. Rovněž na ně se vztahuje ustanovení, že nesmí docházet ke kontaminaci.
Dopravní cesty by měly být konstruovány tak, aby byly co nejkratší. Podle názoru přednášejícího je ideální uspořádání výroby vertikální. Ideální je dávkovat premixy přímo do míchačky,“ uvedl. Z dalších požadavků zmínil již jen aspiraci, tj. odsávání prachových částic. Doporučuje bodovou a šetrnou aspiraci s návratem odsátých prachových částic do vyráběné šarže, ze které pocházejí. Tyto aspirační prachy nesmí přijít do následně vyráběných krmných směsí
Chrudimská společnost Taurus
Přednášející Ing. Zdeněk Pozler představil výrobní program společnosti Taurus. Společnost je na českém trhu už deset let. K jejímu základnímu programu patří vertikální šrotovníky o výkonu od 2 q do 18 tun za hodinu. Využití mají široké, kromě krmivářského průmyslu slouží ke mletí dřevního odpadu, kafilerních odpadů, umělých hnojiv a dalších. V nabídce lze nalézt rovněž magnetické separátory. Jednou z novinek je překlopná míchačka PM 130. Velice často je nyní pořizována zákazníky v nerezovém provedení. Cena je pak vyšší o asi 30 000 Kč. Pozitivní je však vliv na životnost a vyprazdnitelnost. Z další nabídky lze uvést šnekové dopravníky ve žlabovém a poslední dobou trubkovém provedení. Firma rovněž zajišťuje import šnekovnic. Pohony nakupuje od tuzemského dodavatele. V loňském roce začali v Lánech u Chrudimi vyrábět řetězové elevátory. Jde o stroj pro nižší výkon, ale bezezbytkovou dopravní cestu. Výhodou je v dolní hlavě umístěné nucené plnění z boku. V programu společnosti nechybí dovoz granulačních lisů, sušáren nebo sil. Pokud jde rekonstrukce a celkové dodávky preferují rovněž vertikální uspořádání, které však není vždy díky stávajícímu uspořádání možné. Z nejnovějších realizovaných zakázek ing. Pozler uvedl ZZN Hlinsko nebo Studénka. Zájemci mohou získat také dodávku mikrolinek v pozinkovaném nebo nerezovém provedení. Veškeré návrhy jsou konzultovány s ÚKZÚZ.
Řídící systémy z Pardubic
Řídícími systémy se v příspěvku zabýval Ing. Stanislav Scholle z pardubické společnosti Proko-Syter. Jako novinku představil velice přesné průtočné váhy výklopné SYTOM. Dále nakrápěč obilí využívaný ve mlýnech, např. také v Rumunsku, Egyptě, Ukrajině, Bavorsku a dalších zemích. Řada zákazníků využívá řídicí systém určený pro mikrolinky. Přímé řízení technologie lze podle Scholleho řešit dvěma způsoby: průmyslovým počítačem nebo programovatelným automatem PLC. První varianta vychází levněji především díky tomu, že PLC podléhá drahým licenčním poplatkům. Nabízené systémy zlevní vlastní výrobek – galvanické rozhraní mezi slaboproudem a silnoproudem UNI/IPO. V závěru se přednášející zabýval vizualizací ovládání..
Vítkovické věže lze rekonstruovat
Závěr semináře patřil přednášejícím ze společnosti Monticom. Tomáš Dvořák z provozu ze Zlína představil společnost, která se zabývá montáží mícháren sypkých směsí, obilních skladů, sušáren obilí apod., 90 % zakázek je realizováno v zemědělských podnicích. Velký tlak je v současnosti právě ze strany zájemců o rekonstrukci mícháren. Řešení problematiky je díky přísnému zákonu o krmivech často náročné. „Jsou podceňovány například expediční cesty“ řekl přednášející. Veškeré projekty oponují pracovníci ÚKZÚZ ze zcela pochopitelných důvodů, každý zákazník chce vědět, zda bude mít rekonstrukce smysl a bude schválená. Ing. Vinklárek z Valašského Meziříčí popsal program tohoto provozu, který je zaměřený na rekonstrukce vítkovických sil. Ta jsou zcela demontována a repasována, po této úpravě uvádí firma životnost dalších 40 let. Nosným programem jsou obilní sila od 100 po 200 tun smaltovaná. Původní vítkovické věže jsou tak přestavovány nejen na sklady zrna, ale i na skladovací nádrže na kejdu nebo odpady. Novinkou jsou projekty realizované dosud jen ve Francii na skladování vlhké kukuřice.
