Výpisu z obchodního rejstříku chybí smysl pro poezii a tak hovoří výhradně úřední řečí. Předmětem podnikání společnosti s ručením omezeným Kontrakt CZ z Lidmovic u Vodňan je proto „zemědělství včetně prodeje nezpracovaných zemědělských výrobků za účelem zpracování nebo dalšího prodeje“. Za uvedenou větou, složenou z dvanácti slov, si samozřejmě nemůžete představit nic konkrétního. Rozhodně žádné živé bytosti, třeba jalovice plemene charolais, daňky skvrnité nebo barevné ryby. A už vůbec ne všechny aktivity jedné firmy s ročním obratem 200 milionů korun.
Václav Šoul přešel do kategorie „podnikatel“ hned, jak to bylo možné. Do roku 1990 byl nákupčím strakonického provozu tehdejšího Masného průmyslu. Je zcela logické, že se i nadále hodlal živit v oboru, kde pracoval celý předchozí život.
„Určitě jsem se něco za ty roky naučil a tolik potřebné kontakty považované za samozřejmou podmínku úspěchu rovněž měl,“ říká. „Aktivity společnosti Kontrakt CZ se proto týkají především nákupu a prodeje hospodářských zvířat a masa z nich. Našimi partnery jsou na jedné straně masokombináty, na druhé asi tři sta zemědělských subjektů.“
Dobrý obchodník funguje jako regulátor trhu, tvrdí Šoul: „Samotná znalost cen v jednotlivých regionech nestačí, musíte totiž předpokládat i jejich vývoj. Vedle toho je třeba mít detailní přehled, kde jsou přebytky a kde naopak jatečná nebo chovná zvířata chybějí. A na základě těchto informací obchodník reaguje. Míra zisku pak odpovídá správnosti jeho reakce.“
Konec jednoho snu
o rodinném podniku
Lidmovice je obec strategicky položená. Pár kilometrů od Vodňan, blízko Strakonic a Písku. Do Českých Budějovic to je díky dobrým silnicím a kvalitním vozům také téměř zanedbatelný kus cesty.
„Pocházím ze Strakonic a o přesně takovém místě se mi zdálo. Před jedenácti lety jsem v Lidmovicích koupil od restituentů statek a od té doby jsem ho nepřestal ani na chvíli stavebně upravovat. Původní majitelé se už nechtěli vrátit a ani se jim nedivím – po jejich nuceném odchodu tady nejdřív fungovala inseminační stanice kanců, potom objekt patřil družstvu a konkrétně stáje výkrmu prasat. Označit způsob zacházení předchozích uživatelů s tak krásnou stavbou se mi vůbec nechce,“ konstatuje Václav Šoul.
Statek, kde se narodil pedagog František Bakule (doma i ve světě proslul s pěveckým sborem pražského Jedličkova ústavu), se postupně dostává „do formy“ – momentálně v něm jsou zase byty, kanceláře, dílny, stáje i malé jatky, tentokrát ovšem opět na skutečné úrovni.
„Měl jsem jednu ideu, společně se svými čtyřmi syny rozjet podnik s takovým rodinným stříbrem. Ve stájích by se scházela nakupovaná vybraná, nadprůměrná zvířata a my bychom z nich sestavovali skupiny, určené pro jednotlivé porážky. Maso by šlo do špičkových hotelů a restaurací, popřípadě vlastních satelitních řeznictví. Tento projekt se ale nikdy neuskuteční, kluci do něj prostě odmítli jít. Proto jsem začal pracovat na variantě číslo 2,“ dodává první muž z Kontraktu.
Charolais, daňci,
ryby a také koně
Jak jinak optimálně využít statek, tak zněla zásadní otázka. Odpověď má tři díly.
„Chci se věnovat plemenářské práci a prvním krokem k uskutečnění záměru byl nákup devatenácti jalovic masného plemene charolais. Společnost Natural mi vybrala březí dcery importovaných francouzských matek a ty se staly zakladatelkami stáda. Nejlepší samičí potomstvo se postará o jeho obnovu, narození býčci půjdou do testace. Počítám s tím, že se všechna zvířata časem přesunou ze stájí statku do zatím nesmontované haly. Druhá stáj byla po rekonstrukci připravena původně pro prasata, s jejich zástavem ale prozatím nepočítám. Výroba vepřového masa mi nepřipadá tak ekonomicky jistá a z toho důvodu místa určená výkrmu nyní ještě patří rodícím jalovicím.“
Část ze stovky hektarů firmy Kontrakt si pro sebe zabrala farma daňků. „Jsem členem Asociace farmových chovů jelenovitých ČR a v budoucnu počítám se stavem 80 až 100 chovných daněl. Nejlepší narozená zvířata se vrátí do stáda, zbytek hodlám porážet na vlastních jatkách. Pochopitelně až potom, co bude celá záležitost definitivně legislativně vyřešena, nabídnu porážku i dalším farmářům z regionu. Zájem o zvěřinu rozhodně je, naposledy mi to potvrdili i zástupci židovské obce. Ti od nás chtějí odebírat košer maso,“ pokračuje Václav Šoul.
Zdrojem příjmu společnosti Kontrakt je také chov barevných ryb pro okrasná jezírka. „Místo tří rybníčků jich brzy budeme mít pět,“ dodává obchodník a zamíří do místnosti plné čestných cen z parkurů. „Koně, to je naopak výhradně záležitost hobby. Za mou stáj momentálně skáče bělka Comtessa III, trénovaná ve Strakonicích. Jezdí jí Lucie Poláková a obě mi dělají radost. A o to snad přece jde, nemyslíte?“
Pokud se ovšem zeptáte na to, jak se žilo a žije českým podnikatelům na rozhraní dvou století, úsměv ze Šoulovy tváře dost rychle zmizí. Přesný výčet a analýza základních nedostatků ve vztahu stát – podnikatel za posledních patnáct let vám připadají hodně povědomé. Teprve za chvíli si uvědomíte, že jste je už mnohokrát slyšeli, někdy předtím.
