Silážování vyžaduje stále více preciznější přístup, o jeho úspěchu totiž často rozhodují jen detaily. Každý gram sušiny z kvalitních konzervovaných objemných krmiv, který dobytek příjme navíc, je přínosem nejen v oblasti ekonomické, ale i oblasti fyziologie a trávení přežvýkavců a odráží se i v jejich produkci. Žádný faktor, který proces silážování ovlivňuje, se proto nesmí podcenit.
Přestože za posledních deset let došlo v oblasti silážování k významnému pozitivnímu posunu, tento proces stále není tak jednoduché zvládnout. Nejenže se vše musí stihnout ve velmi krátkém časovém úseku, ale výsledný efekt je navíc ovlivněn mnoha významnými faktory „Proces konzervace pícnin v rozhodující míře ovlivňuje nutriční a dietetickou hodnotu krmiv a tím i žravost, stravitelnost, úroveň produkce a zdravotního stavu zvířat. Umění silážovat je usměrnit fermentační proces tak, aby žádoucí mikroflóra hned v prvních hodinách po naskladnění sila získala dominantní postavení a snížením pH zastavila rozkladnou činnost rostlinných enzymů a nežádoucí mikroflóry,“ připomněl prof. MVDr. Vladimír Vajda, CSc., z Univerzity veterinárskeho lekárstva v Košicích, který se zúčastnil tradičního semináře společnosti Schaumann ČR, s. r. o., zaměřeného na výrobu kvalitních objemných krmiv. Akce se tradičně uskutečnila v Rostěnicích na Vyškovsku. Na její organizaci se podílel také Zemědělský svaz ČR.
Seč pícnin se nesmí opozdit
Pro získání kvalitního krmiva bohatého na živiny je rozhodující, ve které fázi vegetačního vývoje se budou pícniny silážovat. Vývoj porostů by se podle MVDr. Tomáše Mitríka měl monitorovat již od časného jara. Základním kritériem pro určení správného termínu sečení je obsah živin a jejich stravitelnost. Tyto parametry se však velmi rychle mění s postupujícím vegetačním vývojem a ovlivňuje je také počasí.
„Optimální vegetační fáze představuje období, kdy je v rostlinách nejvyšší obsah vodorozpustných cukrů a koncentrace živin,“ připomněl MVDr. Mitrík. Nejvhodnější denní doba pro sečení je podle něj v odpoledních hodinách za slunečného počasí, kdy je předpoklad nejvyšší koncentrace vodorozpustných cukrů v rostlinné hmotě a současně minimální obsah vody v sušině. Například u vojtěšky je tento obsah nejvyšší kolem 18 hodiny. Včasná seč pícnin přináší nejen vyšší stravitelnost, ale také o čtyřicet procent vyšší produkční účinnost ve výrobě mléka.
„Musíme si uvědomit, že v prvé řadě krmíme mikroorganismy a až potom zvíře. Pokos travního porostu o pět až deset dní později, než je optimum, představuje velké ztráty živin, výrazně snižuje stravitelnost a prodlužuje dobu trávení,“ řekl prof. Vajda. Optimální vegetační fáze pro termín sečení u trav je před metáním, u jetelovin ve fázi butonizace, u obilovin a luskovin v těstovité zralosti zrna a u kukuřice při objevení mléčné čáry na zrnu.
Při výrobě velkých objemů siláže je třeba začít se sběrem vybraných ploch už před optimální vegetační fází, abychom mohli velkou část konzervovat v optimální fázi, a aby co nejmenší část hmoty byla přezrálá. Důležitým parametrem je výška seče. Měla by být pět až deset centimetrů od země, vždy s přehlédnutím na stav spodních částí rostlin.
Pro zvýšení kvality porostu je vhodné provést odplevelovací seče. Nemělo by se také zapomínat na chemickou ochranu porostů k potlačení houbových chorob, plevelů a škůdců.
Zajistit rovnoměrné a rychlé zavadání
Proces zavadání na řádku ovlivňují výchozí obsah sušiny hmoty, seč a manipulace s hmotou, mechanické zpracování hmoty během sečení i množství hmoty na jednotce plochy. Svou roli při zavadání hrají také povětrnostní podmínky a půdní vlhkost. Vrstva hmoty na řádku by podle MVDr. Mitríka měla být vysoká asi dva centimetry. Obracení hmoty sice zavadání urychlí, ale také při něm může dojít ke znečištění hmoty půdou. To však závisí na použité technice a mechanice obracení. Z praktického hlediska se nechává řádek často ležet bez pohnutí. Jak ale tvrdí MVDr. Mitrík, jestliže hmota nezavadne dostatečně a rovnoměrně v průběhu 24 hodin po seči, neměli bychom ji dále nechat bez pohybu. „Zavadání má být co nejintenzivnější. Opožděné obracení však nemá smysl, neboť povrch řádku je téměř suchý, ale uvnitř je mokro, takže hmota není zavadlá rovnoměrně. To negativně ovlivňuje průběh fermentace, čímž způsobuje při silážování problémy,“ informoval.
Období od posečení do sběru hmoty by nemělo být delší než tři až pět dní jinak dochází k nežádoucímu rozvoji aerobní mikroflóry a odumírají bakterie mléčného kvašení.
Intenzivní dusání je nutností
Řezání hmoty je důležité pro zlepšení mechanických vlastností hmoty při dusání v sile. Základními kritérii pro určení optimální délky řezanky z hlediska silážního procesu je obsah sušiny a strukturované vlákniny. „Čím sušší je hmota a čím má vyšší obsah vlákniny, tím kratší délku řezanky volíme, abychom dosáhli co nejlepších mechanických vlastností pro kvalitní a co nejrychlejší udusání a vytlačení vzdušného kyslíku,“ sdělil MVDr. Mitrík.
Další z klíčových fází pro úspěšný průběh silážního procesu je plnění žlabu. „Průběh a úspěšnost fermentace v sile závisí na kvalitě zpracování každé dusané vrstvy, zejména jejich rovnoměrném rozvrstvení, neboť nerovnoměrné rozvrstvená hmota podporuje zahřívání siláže. Optimální výška dusaných vrstev je podle přednášejícího patnáct centimetrů, maximální je pětadvacet centimetrů,“ informoval a dodal, že vyšší vrstvy již velmi znesnadňují vytlačení vzduchu ze spodních částí. „Čím je vyšší obsah sušiny a čím je delší řezanka, tím nižší vrstvy je potřeba dusat. Tlačení příliš vysokých vrstev způsobuje, že se za kolem vrstva vrátí do původní polohy a je do ní opět nasáván vzduch,“ vysvětlil MVDr. Mitrík. Dusání poslední vrstvy pak musí být mnohem intenzivnější než u předchozích vrstev. Měrná hustota sušiny v siláži by měla dosahovat minimálně hodnoty 225 kilogramů sušiny na metr krychlový.
Místo krmiva výroba bioplynu
V současné době už siláže neslouží jen ke krmení zvířat, ale začínají se využívat i k produkci bioplynu a následně výrobě bioenergie. Podle obchodního ředitele společnosti Schaumann ČR, s. r.o., Ing. Dušana Kořínka, bude v budoucnu vzhledem k ubývání tradičních energetických zdrojů výroba bioenergie nutností.
K produkci bioplynu lze využít téměř každou biohmotu, od kejdy hospodářských zvířat a další zemědělské odpady přes rostlinnou produkci až po odpady z průmyslové a komunální oblasti. Nejvyšší produkci elektrické energie z jednoho hektaru podle Ing. Kořínka poskytuje kukuřičná siláž. Velmi vhodnými adepty pro výrobu bioplynu jsou také slunečnice a travní senáže. Pro dosažení vysokého obsahu energie v biomase kukuřice je třeba mít ve sklízené hmotě co nejvyšší koncentraci živin. Za tímto účelem bylo vyšlechtěno několik speciálních odrůd energetické silážní kukuřice, které dosahují produkce až 30 tun sušiny na hektar. Z dobré kukuřičné siláže lze přitom získat více než 650 metrů krychlových bioplynu na tunu sušiny. Kvalita siláže je tedy pro výtěžnost bioplynu rozhodující. Pokud je část siláže znehodnocena například zaplísněním, obsah energie je nižší a výnos bioplynu se může snížit až o 50 procent. Ztráty energie se proto musíme snažit omezit. Výtěžnost bioplynu podle Ing. Kořínka ovlivňuje několik dalších faktorů, například délka řezanky. Ta by měla být co nejkratší, v rozmezí od čtyř do osmi milimetrů.
Další možností jak zvýšit produkci metanu, je použití biologického silážního inokulantu. Ing. Kořínek doporučuje dva přípravky společnosti Schaumann – Silasil Energy (je určen pro hmotu s vysokým obsahem sacharidů) a Silasil Energy G (je vhodný pro hmotu s vysokým obsahem bílkovin). Tyto přípravky jsou podle Ing. Kořínka schopny zvýšit výtěžnost bioplynu o pět až šestnáct procent.
