Soukromý zemědělec v Bartošovicích na Novojičínsku si během svého podnikání vyzkoušel všelicos. Když v polovině devadesátých let v zemědělství začínal, zaměřoval se hlavně na chov masného skotu a výkrm prasat. Od chovu zvířat časem ale téměř upustil a přešel na intenzivní rostlinnou výrobu. Nyní je v okrese známý jako největší producent brambor.
Farma soukromého zemědělce Ing. Vladimíra Klečky, na které hospodaří společně se svým synem se zaměřuje na rostlinnou výrobu. Přesto se na pastvinách farmy pase ještě kolem čtyřiceti masných krav s telaty, které jsou pozůstatkem z doby, kdy živočišná výroba měla převažující roli.
Masný skot s minimálními náklady
Na počátku svého podnikání se Klečkovi věnovali chovu masného skotu a výkrmu prasat. Živočišná výroba ale farmě nepřinášela kladné ekonomické výsledky. Proto od ní postupně upustili. „Začínali jsme s chovem šedesáti prasnic a později ještě se stádem třiceti jalovic českého strakatého plemene. Na ty jsme pomocí embryotransferu připouštěli americké býky charolais. Úspěšnost zabřeznutí krav byla ale malá, asi kolem třiceti procent. Jedno embryo přitom stálo kolem sedmnácti tisíc korun, takže nás investice do třiceti embryotransferů přišla zhruba na milion korun. Narození býčci měli jít do plemenitby, ale u nás se bohužel americká genetika neuznávala, takže z toho sešlo. Dvě z narozených jaloviček přitom získaly v roce 1999 na zemědělské výstavě v Přerově hlavní cenu v kategorii kolekce masných jalovic. S embryotransfery i chovem českých strak jsme nicméně po roce skončili,“ říká. Z narozených telat na farmě zůstalo pět jalovic.
V roce 2001 se farmář pustil do dalšího experimentování. Nakoupilo se sedmdesát holštýnek, na které se připouštěl masný býk charolais. Výsledky byly opět vesměs negativní. Krávy zmetaly, nebo měly těžké a komplikované porody, které z velkého podílu končily císařským řezem. Tento systém vydržel jen do roku 2003. Holštýnky skončily na jatkách a od té doby se na farmě chová už jen plemeno charolais, v průměru asi 30 krav a jeden býk.
Přestože je ekonomika jejich chovu málo zisková, farmář se jich zbavit nechce. Alespoň zužitkují to, co vyprodukují louky. K jejich pastvě se využívá travních porostů kolem řeky Odry, kde je intenzivní produkce zelené hmoty. V zimě pak dostávají jenom seno. Ustájeny jsou v nové multifunkční stáji, která kromě toho slouží také jako sklad obilí a hala pro zemědělskou techniku. „ Jelikož je chov masného skotu málo rentabilní, musí se dělat s minimálními vstupy a minimálním úsilím,“ tvrdí.
Ekonomiku farmy zlepšuje drobný prodej
„Děláme hlavně rostlinnou výrobu, a to zhruba na čtyřech stech hektarech. Z toho kolem sedmdesáti hektarů náleží do CHKO Poodří, kde hospodaříme systémem údržby krajiny,“ sděluje Ing. Klečka. Na orné půdě mají největší zastoupení obilniny. Asi 85 hektarů zabírá pšenice, 65 hektarů ozimý ječmen, na 30 hektarech je oves a na 20 hektarech se pěstuje jarní ječmen. Z dalších tržních plodin se na výměře 30 hektarů dělá řepka a na šedesáti hektarech sója. Brambory, jež jsou hlavní plodinou co se objemu tržeb týče, zaujímají 27 hektarů.
„Většinu odbytu rostlinné produkce zajišťujeme přes odbytovou společnost Allium, která nám na oplátku dodává hnojiva, naftu, pesticidy a osiva. Pšenici a ječmen prodáváme také do ZZN Nový Jičín. Odbyt určité části rostlinné produkce ale realizujeme sami přes drobný faremní prodej. Tímto způsobem prodáváme především brambory, ale také obilí a seno,“ prozrazuje. Ing. Klečka. Z celkového množství vyrobeného sena odeberou zhruba z osmdesáti procent chovatelé koní a jiní zájemci. Zbytek přes zimu zužitkuje masný skot, který na farmě zůstal. Co se týká obilovin, na farmě se prodá veškerý oves, asi 30 procent pšenice a 20 procent ječmene. Z brambor se tímto způsobem udá asi polovina produkce. „Prodej na farmě nám spravuje tržby. Díky tomu se s cenou dostaneme do úplně jiných čísel, než jaká nám nabízejí výkupy,“ prozrazuje.
Právě pokles a nestabilitu cen rostlinných komodit vnímá Ing. Klečka jako největší problém českého zemědělství. „Situace na trhu s rostlinnými komoditami je pro prvovýrobce značně nepříznivá. Nejvíce nás trápí silné kolísání cen. Vloni byly historicky nízké. Výkupy nám za pšenici nabídly cenu, která tady byla před třiceti lety 160 korun,“ rozhořčuje se farmář. Následně dodává, že ekonomickou ztrátu, která na farmě vznikla loňským propadem cen rostlinných komodit, zachránily hlavně dotace a pomohly rovněž tržby z brambor. Letos to vypadá nadějně. Zatímco většina okolních zemědělských podniků kvůli nepříznivému počasí sklízela plodiny ve zhoršené kvalitě, úroda Klečkových toho byla z větší části ušetřena. Letos farmář rovněž očekává lepší výkupní ceny.
Nejlepší odbyt je u brambor
„Brambory jdou na odbyt dobře, a proto každý rok zvyšujeme jejich výměru. Náš úspěch jsme postavili na tom, že přímo na farmě prodáváme brambory v různé kvalitě a cenové relaci. Zákazník si může vybrat ze čtyř jakostních kategorií a šesti odrůd. Přitom je vždy nabízíme levněji než velkoobchodní sítě, ale na druhou stranu nikdy nejdeme pod hranici našich výrobních nákladů. Naše brambory jsou kvalitní, zákazníci to vědí, a proto se k nám vracejí,“ poznamenává Ing. Klečka. Přímým prodejem se farma zbaví asi poloviny produkce. Zbytek se uskladní a příští rok na jaře prodá obchodníkům, kteří jsou v tu dobu ochotni zaplatit za ně více než na podzim. „Díky tomu, že máme brambory kde uskladnit, jsme schopni jejich realizační cenu přes zimu navýšit, to je pro nás velká výhoda,“ přiznává farmář.
Výhodný je také vývoz. Z loňské produkce brambor, která přesáhla tisíc tun se jich vyvezla asi polovina. Letos se prodávalo například do Polska, Slovenska a Rumunska. „Je to mnohem výhodnější, než je prodávat zpracovatelům. Ti často nabízí směšnou cenu, která ani nepokryje výrobní náklady. To je také důvodem, proč tady většina farmářů s pěstováním brambor dávno skoncovala,“ vysvětluje.
Obilí by se mělo nepotravinářsky využívat
Nestabilní ceny rostlinných komodit trápí snad každého farmáře v zemi. Zatímco cena zemědělské produkce, zejména obilovin, stagnuje, výrobní náklady stoupají a zisky zemědělců se snižují. Špatná situace na trhu s obilovinami by se podle Ing. Klečky dala řešit jejich nepotravinářským využitím. „Jsem jednoznačně pro to, aby se obiloviny, především ta méně kvalitní produkce, mohly používat pro energetické účely. Biohmota obilovin je energeticky i cenově srovnatelná s hnědým uhlím. Nechápu, proč se tedy zejména v době přebytku obilovin na trhu nemohou využívat tyto produkty jako palivo. Farmáři jsou tak nuceni prodávat obilí pod cenou, protože nemají šanci uplatnit ho jiným způsobem. Obilí by se spalovat mělo, protože je to pro nás jedno z východisek z této situace,“ je přesvědčen Ing. Klečka. Pěstování bioenegetických plodin, jakou je například šťovík, je ale podle něho v této chvíli „ekonomický nesmysl“. Zejména proto, že u nás pro biomasu neexistuje žádný reálný odběratel, dodal.
