Slintavka a kulhavka zachvátila Velkou Británii shodou okolností ve chvíli, kdy na evropském kontinentu pomalu ale jistě opadala hysterie kolem nových případů „nemoci šílených krav“ v Německu a Švédsku. Novináři, kteří začínali být přesycení strašením národa „šílenými kravami“ a Creutzfeldt-Jakobovou chorobou, hbitě přesedlali a začali psát a mluvit o slintavce a kulhavce. Někteří ji přiřadili k chorobám stejně nebezpečným jako „nemoc šílených krav“, jiní naopak přirovnávají slintavku a kulhavku k neškodné „chřipce zvířat“, kolem které se dělá zbytečně mnoho povyku. Jak je to tedy se slintavkou kulhavkou? Koho ohrožuje a koho nikoli? A jaké riziko představuje pro člověka?
Kdo se může nakazit?
Slintavka a kulhavka (SLAK) je virové onemocnění. Její m původcem je virus označovaný jako Aphthovirus. Tvoří jej „kulička“ bílkovin ukrývající v nitru dědičnou informaci v podobě ribonukleové kyseliny. Vir měří v průměru 24 nanometrů (tedy 24 miliontin milimetru).
Virus SLAK „nespadl z nebe“. V řadě zemí Jižní Ameriky, Asie a Afriky se vyskytuje trvale v populacích domácích i divokých zvířat (celkem běžný je např. u buvolů). I proto je v těchto zemích likvidace SLAK prakticky nemožná. Čas od času pronikne virus i do jiných částí světa. Svědkem jednoho takového vpádu se zřejmě stala i Velká Británie, i když způsob, jakým se virus dostal do Británie nebyl zatím odhalen.
K viru SLAK jsou vnímaví především sudokopytníci. Nejvyšší vnímavost k viru vykazuje skot, který se nakazí téměř ve 100% případů kontaktu s virem. Podobně jsou citlivá ke SLAK i prasata, ovce, kozy a další domácí sudokopytníci. Z divoce žijících zvířat jsou ke SLAK vnímaví všichni dutorozí sudokopytníci. SLAK může postihnout jaky, zubry, bizony a další divoké tury, muflony, všechny druhy antilop, gazel, jelenů a srnců, dále pak žirafy, velbloudi a dokonce i medvědi. Ke vnímavým zvířatům patří i ježek.
Úmrtnost zvířat na SLAK je nízká a pohybuje se obvykle v rozmezí 0,1 až 5 %. U mláďat ale může úmrtnost stoupnout na 50 až 70 % a v některých případech je úmrtnost mláďat stoprocentní. Existují kmeny viru, které mohou vyvolat tzv. zhoubnou formu SLAK. Tyto kmeny těžce poškozují srdeční sval, krevní oběh i kosterní svalstvo. U prasat se zhoubná forma SLAK často projevuje jako srdeční mrtvice. Zhoubné formě SLAK podlehne 70 až 100 % dospělých zvířat, zvláště jsou k ní náchylná zvířata s vysokou užitkovostí.
Člověk nepatří mezi vnímavé tvory a vir pro něj nepředstavuje reálné nebezpečí.. Nákaza člověka SLAK je skutečně výjimečná a Britové uvádějí, že v poslední velké vlně SLAK v roce 1966 a 1967 se vyskytl jeden jediný potvrzený případ nákazy člověka slintavkou a kulhavkou a jeden případ podezření na nákazu SLAK u malého dítěte. Člověk se tedy nemusí bát nákazy virem SLAK a žádné riziko mu nehrozí ani z živočišných produktů ani od nakažených zvířat. Lidé ale sehrávají významnou roli při šíření choroby, protože mohou přenášet virus na oděvu, na obuvi nebo na rukou.
Co vydrží virus?
V těle poražených zvířat je virus ve svalovině inaktivován při teplotě +5oC během 48 hodin díky poklesu pH na hodnoty 6,0 až 5,8. Toto okyselení masa je vyvoláno rozkladem svalového glykogenu na kyselinu mléčnou. K poklesu pH (okyselení) ale nedochází v jiných tkáních, např. v kostech, šlachách, krvi nebo mízních uzlinách. V nich může při běžných chladírenských teplotách virus přežívat i týdny nebo měsíce.
Virus SLAK je spolehlivě ničen běžnými dezinfekčními prostředky, jako jsou kyseliny, louhy, formalín a preparáty na bázi chlóru. Relativně odolný je vůči lihu nebo fenolu.
Teploty nad 60 oC virus spolehlivě ničí. Při teplotě nad 85 oC je virus zničen za minutu, při teplotě 100 oC prakticky ihned. Zvláštně se ale chová virus v mléce infikovaných zvířat, kde jsou jeho částice chráněny vlákny bílkoviny kaseinu a mléčným tukem. Pak může přežít devět minut i v teplotě 100 oC a přežije i okyselení provázející výrobu některých sýrů.
Živočišné produkty nakažených zvířat tedy nepředstavují zdravotní riziko pro konzumenty, ale mohou být významným zdrojem pro šíření nákazy. Vzhledem k tomu, že nákaza SLAK vede k prudkému poklesu užitkovosti a následným ekonomickým ztrátám, je třeba bránit šíření této choroby všemi možnými prostředky. Proto je konfiskace potravin živočišného průvodu na hranicích celkem logickým opatřením, nad kterým se nelze pohoršovat.
Ohrožuje nás očkování zvířat?
Očkování zvířat se provádí vakcínami, jejichž základem je mrtvý virus. Už z toho je jasné, že očkovaná zvířata nebo jejich produkty nepředstavují řádné riziko ani pro člověka ani pro zvířata. Dříve docházelo občas k chybám při výrobě vakcín a ty mohly obsahovat živé viry. Pak hrozila očkovaným zvířatům nákaza. O tom, jak je SLAK nakažlivá, svědčí výmluvně skutečnost, že jediné nakažené prase vyprodukuje za jediný den tolik viru, že by to stačilo na kažení 300 milionů kusů hovězího dobytka. U dnešních vakcín už tyto „průšvihy“ nehrozí. Je nutné zdůraznit, že člověka ani takové „zbabrané“ očkování neohrožuje.
Hlavní problém spojený s očkováním představuje fakt, že spektrum protilátek očkovaných zvířat se velice podobá spektru protilátek zvířat, která byla nebo jsou nakažena. V současné době neexistuje rutinní test, který by odlišil očkovaná zvířata a jejich produkty od zvířat nakažených. Proto se země Evropské Unie, Japonsko, Spojené státy a další státy rozhodly pro zákaz očkování proti SLAK. V této situaci je pak jasné, že zvíře, které má v těle protilátky proti viru SLAK, muselo přijít do styku s nákazou.
Lidská „slintavka“
Onemocnění lidí označované lidově jako „slintavka“ nemá se skutečnou slintavkou a kulhavkou zvířat nic společného. Jde o virové onemocnění, které většinou postihuje děti ve věku do deseti let a vyvolává je kmen viru Coxsakie. Tato choroba se snadno šíří především v dětských kolektivech (školkách a školách). V počátečním stádiu se projevuje bolestí v krku a teplotami, později se objeví puchýřky v ústech a v krku. Puchýřky se mohou objevit i na rukou a na nohou. Nemoc se přenáší přímým kontaktem s nakaženou osobou, která vylučuje vir ve výkalech a hlenech. Proti nemoci není specifický lék, ale nemocní jej nepotřebují, protože choroba obvykle po týdnu sama odezní. Ještě jednou je ale třeba zdůraznit, že toto převážně dětské onemocnění nemá se slintavkou a kulhavkou zvířat nic společného.
A ještě jedna, možná trochu formální připomínka. SLAK je onemocnění zvířat, a proto by se situace jejího masového výskytu neměly označovat jako „epidemie“. Toto slovo je odvozené od řeckého „démos“ čili „lid“a mělo by se používat jen pro choroby postihující člověka. Pro choroby zvířat je namístě použít termín epizootie odvozený od řeckého „zoon“ čili živočich.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Jako kojenec v jeslích jsem byla nakažená slintavkou že špatně převařené ho mléka.Bylo to v 1968 na Znojemsku.To jen pro zajímavost.