Právní dokumenty Evropského parlamentu a Rady, popř. Komise, kterými se řídí prevence, kontrola a likvidace určitých přenosných spongiformních encefalopatií (transmissible spongiform encephalopathies – TSE) se od počátku letošního roku stále více dotýkají oblasti výživy zvířat a výroby krmiv. Jsou to především poslední vydané předpisy, které prevenci a kontrolu zdůrazňují i v názvu.
Vzhledem k tomu, že tato opatření jsou vydávána formou nařízení nebo rozhodnutí ES, nejsou již v členských státech transformována do vnitrostátních zákonů a vyhlášek, a platí přímo jako taková. Tak např. nové úpravy týkající se opatření ve výrobě krmných směsí, jejich skladování, přepravy a používání některých krmných surovin, se do zákonů a vyhlášek o krmivech v členských státech nedoplňují. S ohledem na dodržení stanovené bezprostřední účinnosti těchto nařízení nebo rozhodnutí by to ani nebylo z časových důvodů možné. U předpisů vydávaných jako „směrnice“ je naopak transformace do zákonů a vyhlášek nezbytná.
Protože v České republice je vázán převod do vyhlášek na zmocnění v příslušném zákoně, řeší se přejímání nových právních aktů ES většinou vydáním novely vyhlášky. Není-li dostatečné zmocnění v zákoně, je nutno přistoupit k návrhu novely zákona.
Poslední nařízení a rozhodnutí ES, vydaná k prevenci a kontrole TSE v oblasti výroby krmiv, vyvolala u nás nutnost vypracování současně projednávané novely vyhlášky č. 451/2000 Sb., kterou se provádí zákon o krmivech. Návrh této novely zahrnuje většinu opatření, která požadují předpisy ES, a která mají oporu ve zmocnění zákona o krmivech. Některá z nich již byla uvedena v Pokynu pro výrobu krmných směsí pro skot, který ÚKZÚZ společně s Ministerstvem zemědělství předal výrobcům krmných směsí.
Vzhledem k aktuálnosti problematiky prevence a kontroly TSE zejména s ohledem na nedávný výskyt bovinní spongiformní encefalopatie (BSE) v České republice, uvedu dále stručné výňatky z některých rozhodnutí a nařízení ES dotýkajících se krmiv.
Rozhodnutí Rady 2000/766/EC ze 4. 12 .2000 definovalo legislativní pojem „zpracované živočišné proteiny“ (processed animal proteins), k němuž jsou vázány konkretní požadavky, takto: masokostní moučka, masová moučka, kostní moučka, krevní moučka, sušená plasma a jiné krevní produkty, hydrolyzované proteiny, moučka z kopyt, moučka z rohoviny, moučka z drůbežích odpadů, péřová moučka, sušené škvarky, rybí moučka, dikalciumfosfát (DCP z odtučněných kostí), želatina a jejich směsi, krmiva, doplňkové látky a premixy obsahující tyto produkty.
Pro tyto materiály byl současně vydán zákaz zkrmování zvířatům chovaným a krmeným pro produkci potravin (čl. 2 odst. 1) s výjimkou zkrmování (čl. 2 odst.2) těchto surovin:
- rybí moučky nepřežvýkavcům za stanovených podmínek,
- dikalciumfosfátu z odtučněných kostí a hydrolyzovaných proteinů nepřežvýkavcům za stanovených podmínek,
- mléka a mléčných produktů hospodářskými zvířaty a
- želatiny z nepřežvýkavců pro obdukci doplňkových látek podle směrnice Rady 70/524/EEC.
Nařízení č.999/2001 Evropského Parlamentu a Rady z 22. 5. 2001 rozšířilo zákaz zkrmování na krmiva pro přežvýkavce získaná z tuku přežvýkavců a do výjimek zařadilo sušenou plasmu a jiné krevní produkty mimo krevní produkty skotu ke krmení přežvýkavců, pro něž zákaz platí.
Podmínky, za nichž je možno zkrmovat rybí moučky, dikalciumfosfát z odtučněných kostí a hydrolyzované proteiny jiným zvířatům než přežvýkavcům obsahuje Rozhodnutí Komise 2001/9/EC z 29. 12. 2000, kterým se stanoví kontrolní opatření pro uplatnění Rozhodnutí Rady 2000/766/EC s ohledem na TSE a zkrmování živočišných proteinů. Kromě podmínek pro používání výše uvedených krmných surovin, stanoví Rozhodnutí 2001/9/EC požadavky na certifikaci dodávek (včetně předepsaných vzorů certifikátů) zpracovaných živočišných proteinů a dále ukládá členským státům provádění kontroly dokumentace a zkoušení krmných surovin a krmných směsí v průběhu výroby a v distribučním řetězci z hlediska dodržování ustanovení výše citovaných Rozhodnutí. Tyto kontroly a zkoušky se musí provádět i v zemědělských podnicích, kde se chovají přežvýkavci s jinými druhy zvířat (čl. 3 bod 4.) .
Rozhodnutí dále stanoví, že členské státy mohou vyvážet do třetích zemí zpracované živočišné proteiny definované v Rozhodnutí 2000/766/EC za předpokladu, že jsou určeny pro účely, které nezakazuje článek 3 odst.1 písm. a) uvedeného Rozhodnutí, a to pouze při splnění následujících podmínek:
a) před vývozem je přijat bilaterální souhlas se třetí zemí, který zahrnuje, že podnik třetí země dodrží konečné použití a nebude vyvážet zpracované živočišné proteiny, pokud by nebyly zapracovány ve výrobcích určených pro účely, které nejsou zakázány v článku 3 odst.1 písm.a) Rozhodnutí 2000/766/EC.
b) zpracované živočišné proteiny musí být doprovázeny úředním certifikátem, jak je stanoveno v příloze V.
Členské státy, které povolí takový export sdělí Komisi a ostatním členským státům všechny termíny a podmínky, které dohodly s dotyčnou třetí zemí v zájmu účinného uplatnění tohoto Rozhodnutí ve vazbě na Stálý veterinární výbor (čl. 3 bod 2).
Pro použití rybích mouček se stanoví (Příloha I.) :
1. Rybí moučka musí být vyráběna ve výrobních provozech určených pouze pro výrobu rybích mouček, které byly povoleny k tomuto účelu kompetentním úřadem podle článku 5 odst. 2 směrnice 90/667/EEC.
2. Každá dodávka dovezené rybí moučky musí být analyzována v souladu se směrnicí 98/88/EC před tím, než je propuštěna do volného oběhu na území Společenství (Pozn.: uvedená směrnice obsahuje metodický postup na stanovení přítomnosti savčích tkání)
3. Rybí moučka musí být přepravována přímo z výrobních provozů do podniků vyrábějících krmiva vozidly, která ve stejné době nepřepravují jiné krmné suroviny. Pokud je vozidlo následně používáno pro přepravu jiných produktů, musí být řádně vyčištěno a zkontrolováno před a po přepravě rybí moučky.
4. Rybí moučka musí být přepravována přímo z hraničního místa inspekce do podniků vyrábějících krmiva v souladu s podmínkami stanovenými v článku 8 směrnice 97/78/EC vozidly, která ve stejné době nepřepravovala jiné krmné suroviny. Pokud je vozidlo následně používáno pro přepravu jiných produktů, musí být řádně vyčištěno a zkontrolováno před a po přepravě rybí moučky.
5. Jako výjimka z bodu 3. a 4. může být povoleno meziuskladnění rybí moučky pouze v případě, že je provedeno v určených skladech, které byly pro tento účel povoleny kompetentním úřadem.
6. Krmiva obsahující rybí moučku smějí být vyráběna jen ve výrobních provozech pro výrobu krmiv, které nevyrábějí krmiva pro přežvýkavce, a které byly k tomuto účelu povoleny kompetentním úřadem. Jako výjimka z tohoto ustanovení může být kompetentním úřadem povolena výroba krmiv pro přežvýkavce ve vybraných provozech, které současně vyrábějí krmiva obsahující rybí moučku pro jiné druhy zvířat za podmínky, že transportní cesty a skladování krmných surovin určených pro přežvýkavce je úplně oddělené od krmných surovin zakázaných ke krmení přežvýkavců, skladovací, transportní, výrobní a balící zařízení pro krmné suroviny určené pro přežvýkavce jsou zcela odděleny, záznamy podrobně uvádějící nákupy a užití rybí moučky a prodej krmiv obsahujících rybí moučku jsou k dispozici kompetentnímu úřadu a rutinní testy jsou prováděny u krmiv určených přežvýkavcům, které zaručují, že zakázané zpracované živočišné proteiny definované v článku 1 Rozhodnutí 2000/766/EC nejsou přítomny.
7. Označování krmiv obsahujících rybí moučku musí zřetelně uvádět slova „Obsahuje rybí moučku – nesmí být zkrmováno přežvýkavcům“.
8. Volně ložená krmiva obsahující rybí moučku smějí být přepravována vozidly, která následně nepřepravují krmivo pro přežvýkavce. Je-li vozidlo současně používáno pro přepravu jiných výrobků, musí být řádně vyčištěno a zkontrolováno před a po přepravě volně ložených krmiv obsahujících rybí moučku.
9. Užití a skladování krmiv jiných, než jsou krmiva pro domácí zvířata uvedená v kapitole 4 Přílohy I. ke směrnici 92/118/EC, obsahujících rybí moučku, musí být zakázáno v zemědělských podnicích, kde se drží, krmí a chovají přežvýkavci pro produkci potravin.
Jako výjimku z tohoto ustanovení může kompetentní úřad povolit užití a skladování krmiv obsahujících rybí moučku v zemědělských podnicích, kde se chovají přežvýkavci, je-li si jist, že jsou uplatněna podniková opatření k zabránění zkrmování krmiv obsahujících rybí moučku přežvýkavcům.
Pro použití dikalciumfosfátu z odtučněných kostí (dále jen DCP) se stanoví (Příloha II.):
8. DCP smí být vyráběn ve výrobních provozech povolených kompetentním úřadem podle článku 5 odst. 2 směrnice 90/667/EEC.
2. DCP musí být získán z odtučněných kostí vhodných pro lidský konzum po kontrole provedené ante- a post mortem a vyroben postupem, který zajistí, že všechen kostní materiál je úplně rozdrcen a ošetřen horkou vodou a zředěnou kyselinou solnou (min. koncentrace 4% a pH nižší než 1,5) po dobu nejméně dva dny, následně je ošetřen získaným fosforečným roztokem s vápnem za vzniku sraženého DCP při pH 4 až 7, který je v konečné fázi sušen vzduchem se vstupní teplotou 65 až 325 stupňů Celsia a konečnou teplotou mezi 30 až 65 stupni Celsia, nebo ekvivalentním postupem povoleným v souladu s postupem podle článku 17 směrnice 89/662/EEC.
3. až 6.: ustanovení těchto bodů jsou totožná s požadavky bodů 6, 8 a 9 pro rybí moučku s tím, že při označování krmiv obsahujících DCP se musí zřetelně uvádět slova „Obsahuje DCP z odtučněných kostí – nesmí být zkrmováno přežvýkavcům“.
Pro použití hydrolyzovaných proteinů z usní a kůží se stanoví (Příloha III.) :
1. Hydrolyzované proteiny z usní a kůží musí pocházet z usní a kůží získaných ze zvířat poražených na jatkách, jejichž těla byla shledána za vhodná pro lidský konzum po kontrole provedené ante- a post mortem, musí být vyrobeny výrobním postupem, který zahrnuje vhodná opatření k minimalizaci kontaminace usní a kůží, přípravu suroviny vysolováním, vyluhováním ve vápenném louhu a intenzivní praní následované vystavení materiálu pH vyššímu než 11 po dobu delší než 3 hodiny při teplotě vyšší než 80 stupňů Celsia a následované ošetřením při teplotě vyšší než 140 stupňů do dobu 30 minut při tlaku vyšším než 3,6 baru, nebo ekvivalentním výrobním postupem povoleným v souladu s postupem podle článku 17 směrnice 89/662/EEC a být vyráběny ve výrobním provozu, který se zabývá pouze výrobou hydrolyzovaných proteinů, který je povolen pro tento účel kompetentním úřadem v souladu se článkem 5 odst. 2 směrnice 90/667/EC, a musí být po výrobě vzorkovány a jejich molekulární váha musí být nižší než 10 000 daltonů.
2. až 5.: ustanovení těchto bodů jsou totožná s požadavky bodů 6., 8. a 9. pro rybí moučku s tím, že při označování krmiv obsahujících hydrolyzované proteiny se musí zřetelně uvádět slova „Obsahuje hydrolyzované proteiny – nesmí být zkrmováno přežvýkavcům“.
Vzhledem k tomu, že v požadavcích Rozhodnutí 2001/9/EC jsou opakovaně stanoveny povinnosti pro tzv. kompetentní úřad (např. povolování provozů), považuji za potřebné uvést jeho definici obsaženou v Nařízení č. 999/2001 EP a Rady v článku 2 odst.1 písm.e):“kompetentní úřad - ústřední úřad členského státu, který odpovídá za dodržování předpisů tohoto Nařízení nebo každý jiný úřad, na nějž ústřední úřad přenesl tuto odpovědnost, zejména pokud se jedná o kontrolu krmiv; tento pojem také v daném případě zahrnuje odpovídající úřad třetí země.“
Jak již bylo v úvodu uvedeno, byly tři výše citované dokumenty ES podkladem pro návrh novely vyhlášky č. 451/2000 Sb. v rozsahu, který umožňují zmocnění zákona o krmivech. Jedná se především o opatření ve výrobě krmných směsí, kterými lze preventivně zabránit kontaminaci krmiv pro skot krmnými surovinami spadajícími souhrnně pod pojem „zpracované živočišné proteiny“. Úplné převzetí všech požadavků nařízení a rozhodnutí ES vydaných za účelem prevence výskytu přenosných spongiformních encefalopatií si vyžádá ještě některé úpravy zákona o krmivech. Promítnutí opatření ES do našich právních předpisů vyžaduje nejen současná situace výskytu BSE, ale i veřejný zájem, aby nedocházelo z důvodů nerespektování opatření vydaných Evropským společenstvím k úplnému a dlouhodobému omezení vývozu masa a masných výrobků.
