Chovatelka slepic Barbora Staufčíková bydlí v malebné vesnici Bítov, blízko Ostravy. K jejímu srdci přirostlo nejvíce plemeno kura domácího orpington. Vznik plemene se datuje do roku 1880, kdy byla v Anglii vyšlechtěna černá forma orpingtonek z čistě praktických důvodů – jako výkonný producent masa i vajec. Barbora Staufčíková je místopředsedkyní ČSCH ZO Bílovec a pravidelně se se svými orpingtonkami účastní výstav.
„Při šlechtění plemene orpington byly využity minorky, langšanky a plymutky. Standard byl ustálen v roce 1880 a po celých následujících 20 let byly uznávány pouze černé orpingtonky – z čistě prozaických důvodů, černé slepice nevypadaly špinavé. V roce 1890 byly na výstavě v Londýně poprvé předvedeny šlechtitelem Williamem Cookem okrové orpingtonky. Od roku 1886 prokazatelně pokračovalo šlechtění dalších barevných forem, například porcelánových orpingtonek. Byly vyšlechtěny také bílé orpingtonky, ty se ale nedočkaly ani podobného věhlasu, jako orpingtonky jiných barevných forem. V 19. století vznikl v Anglii první chovatelský klub plemene“, upřesňuje chovatelka. Dále dodává, že ve své době je měla na svém dvoře chovat také Královna Alžběta II., jakožto národní plemeno.
Plemeno orpington se řadí svým vzezřením mezi tzv. těžká plemena. Byly vyšlechtěny pro maso, a okrajově také i jako producent vajec. Jejich maso je křehké a chutné a rychle přibývají na hmotnosti. S tím je samozřejmě spojeno velké negativum - chov je náročný na krmivo. Oproti tzv. lehkým plemenům kura domácího (např. česká slepice zlatě kropenatá) spotřebují až dvojnásobnou dávku krmení, a navíc potřebují kvalitní a vyváženou krmnou směs. Podle Barbory Staufčíkové není plemeno orpington vhodné pro drobnochovatele, kteří svůj chov zaměřují na produkci vajec. I při výrazné krmné dávce dosahují snášky maximálně 130–160 vajec ročně (oproti plemenům, jako je hybridka, plymutka nebo leghornka, je to až o 180 vajec ročně méně). Navíc oproti ostatním plemenům běžně chovaných slepic, orpingtonka začíná svou snášku pozdě. „I přesto, že se v dnešní době chová plemeno Orpington spíše v hobby sférách, už i v České republice má silnou chovatelskou základnu. Přispívá k tomu také jejich jemné, tlumené a příjemné kokrhání (např. oproti holandským chocholatým slepicím, pozn. red.). Tyto slepice jsou tak vhodné pro chov na vesnicích a v zastavěných oblastech, nemusíte tak řešit problémy se sousedy“, zdůrazňuje chovatelka, nehledě na to, že přes svůj velký tělesný rámec nejsou schopny létat a není tak nutné mít kurníky a výběhy obehnány vysokým plotem.
A proč vlastně hraběnky? „Orpingtonky opravdu působí šlechtickým a jemným dojmem. Okrové zbarvení, bohaté opeření, mohutný, krychlový rámec dodává plemeni šmrnc a eleganci. K tomu přidejte velice zdvořilé chování kohoutů ke svým slepicím, pomalý pohyb, vznešenost a máte skvělého parťáka jak na zahradu, tak na výstavy. Orpingtonky bývají na výstavách mezi nejopěvovanějšími a nejvíce prohlíženými plemeny veřejností“, s úsměvem říká Barbora.
Autorka článku: Barbora Pučoková
(Celý článek najdete v tištěném Našem chovu 10/2023)*
