Za posledních dvacet pět let stáli chovatelé prasat před známou otázkou z Hamletova monologu „být či nebýt, to je to, oč tu běží ,“ nesčetněkrát. Toto odvětví zažívalo takové přemety, že počet českých chovatelů, stejně jako stavy prasat, klesaly až na dnešní minimum. Řada zemědělců dala od prasat ruce pryč, a to i přesto, že jim jejich široký výrobní program zaručoval vcelku pevnou ekonomickou jistotu: když v hospodářském roce nevyšla jedna komodita, s určitostí ji nahradila jiná. Kdo by ale chtěl stále dotovat až příliš často prodělečné odvětví?
Zcela zásadní rozměr mělo dilema „bytí či nebytí“ pro zemědělské společnosti, nástupce společných zemědělských podniků, které se specializují výhradně na produkci vepřového, popřípadě zástavového materiálu. Vzhledem k tomu, že většinou hospodaří bez půdy a jiná komodita jim pomoci nemohla, musely se, pokud chtěly vůbec existovat, spolehnout pouze samy na sebe. Na vlastní vizi, pevnou víru, velkou odvahu a um. A nic z toho nechybělo ani vedení společnosti Agrofarm, a. s., se sídlem ve Žďáru nad Sázavou.
Akciová společnost Agrofarm vznikla z bývalého společného zemědělského podniku, který se úzce specializoval na chov a výkrm prasat a jejím jediným výstupním produktem jsou jatečná prasata, v menší míře zástavová selata. Jen pro dokreslení, na svých farmách má ustájeno asi 60 000 zvířat, z toho přibližně 18 300 prasat v předvýkrmu, 23 600 prasat ve výkrmu, 8350 selat, 4420 mladých chovných prasat, 1300 prasniček, 4100 prasnic a 30 plemenných kanců.
Přestože se akciová společnost specializuje pouze na jednu zemědělskou komoditu, o níž se tvrdí, že je ekonomicky neperspektivní, je velice úspěšná. Nejenže „dosud žije“, ale má i na investice. Svoje provozy neustále modernizuje, což se zpětně promítá do ekonomiky výroby a její rentability. Nejde však jen o interiér, tedy vlastní stájové prostředí, ale vedení firmy dbá i na vnější estetický vzhled, a tak farmy zapadají zcela nenásilně do okolního prostředí.*
Celou reportáž naleznete v Zemědělci č. 20.
