Po desetiletém úpadku chovu ovcí nastává patrně znovuoživení jejich chovu. Zvyšuje se zájem o ovce na vypásání nepřístupných ploch, zahrad či strání za domem. Státní úředníci pochopili význam chovu ovcí pro krajinu, a proto se na ně začínají vyplácet i dotace. Blížíme se do Evropy, kde ovce již dávno mají jasně vymezenou funkci udržovatele krajiny.
Orientace na maso v chovech ovcí vychází obecně ze zvýšení plodnosti, růstové intenzity a správně zdůrazněné navíc i jatečné kvality. Pokud chceme chovat ovce, je nejdůležitějším rozhodnutím výběr plemene. Jak postupovat při výběru? V této stati se zaměříme pouze na chovy od 2 do 100 bahnic, tedy stáda, která budou chována v oplůtcích, zahradách či sadech, a chovy, které nemají za cíl produkci plemenných beranů či jehnic, ale chtějí dosáhnout maximálního ekonomického efektu bez intenzivního ošetřování.
Základní podmínkou dobré ekonomiky chovu ovcí je dosažení plodnosti více než 1,8 odchovaných jehňat na bahnici za rok. Pokud ovce nesplní tento parametr, je ekonomika chovu na hranici návratnosti, obráceně však, při dosažení tohoto odchovu, se stává chov ovcí velmi rentabilní.
V časopisech a publikacích se dozvídáme, že je nutné ovce převést na produkci masa, a chovatelé si tuto informaci obvykle vysvětlí tak, že začnou shánět masné plemeno ovcí. To je jeden z největších omylů, kterého se můžeme dopustit. Masná plemena je nutné používat kvůli většímu podílu masa na jehňatech a v případě použití masného plemene texel ještě z důvodu zvýšení chutnosti masa a tím lepší prodejnosti jehňat. Daleko důležitější vlastností bahnic je schopnost docílit dobré plodnosti. Od bahnice s jedináčkem, kterého prodáte v hmotnosti 35 kg, získáte asi 1700 Kč za prodané jehně, a za prakticky stejné náklady budete mít od bahnice s dvojčaty o 1700 Kč více. Vzhledem k tomu, že náklady na bahnici jsou stejné (okolo 2000 Kč) , je jediný rozdíl v tom, že se na pastvině bude pást více jehňat, což chovatele prakticky nic nestojí.
Jestliže se vybírá vhodné plemeno podle plodnosti, není výběr příliš velký. V publikacích se občas uvádí, jakou plodnost mají jednotlivá plemena. Je však přesnější se podívat na oficiální výsledky ovcí v kontrole užitkovosti a tím získat přehled, jak na tom jednotlivá plemena jsou. Jde většinou o šlechtitelské chovy a o bahnice s nejvyšší plemennou hodnotou. Z této analýzy je zřejmé, že dlouhodobě plodnost nad 1,5 odchovaných jehňat mají pouze dvě plemena, a to plemeno východofríské a plemeno romanovské.
Ovčácký ekonomický zákon pro stáda do 100 bahnic
Cílem každého chovatele, který chce dosáhnout dobré ekonomiky chovu ovcí, jsou v průměru na ovci ve stádě dvě odchovaná, výborně zmasilá jehňata, která vyrostla na pastvě za 120 dnů na hmotnost 35 kg a jejichž maso má výrazně dobré chuťové vlastnosti, čímž jsou velmi dobře prodejná za vysokou cenu.
Chovem plemene romanovského či východofríského je možné dosáhnout z výše uvedeného požadavku vše, s výjimkou výborné zmasilosti. Romanovská ovce je na tom trochu lépe, východofríská ovce má přednost ve vynikající mléčnosti, avšak o zmasilosti není možno hovořit.
Je nutno říci, že neexistuje plemeno, které by kompletně splňovalo výše uvedený ekonomický požadavek, a nezbývá nám tedy než křížit plemena mezi sebou, abychom tohoto požadavku mohli dosáhnout.
Křížení a heterozní efekt
V případě křížení dvou plemen se projeví takzvaný heterozní efekt, který má z praktického hlediska následující účinek:
1. Kříženci jsou vlivem heterozního efektu vždy odolnější vůči vlivům vnějšího prostředí než jednotlivá plemena.
2. Jestliže mělo plemeno východofríské přírůstek 250 g denně a plemeno texel 300 gramů denně, měl by mít potomek přírůstek, který je průměrem mezi plemeny, v tomto případě 275 gramů. To ale většinou neplatí a potomci budou mít průměrný přírůstek příkladně 310 gramů, tedy více než obě výchozí plemena. Tento efekt je nazýván právě efektem heterozním - efektem, který jsme získali „zadarmo“.
3. Heterozní efekt se projevuje též u plodnosti zvířat a myslím si, že se výrazně projeví i v odolnosti jehňat a tím docílení vyššího odchovu.
Jaké masné plemeno použít ke křížení?
Ve světě existují pouze dvě masná plemena, která mají významný vliv na světový genofond. Jde o plemeno texel a plemeno suffolk. Ostatní masná plemena jsou spíše regionálního významu a výrazně neovlivňují světový genofond. Proto bych použití jiného než některého z těchto dvou chápal spíše jako rozhodnutí na základě pozitivního vztahu k určitému plemeni. Láska či zalíbení v určitém plemeni je samozřejmě velmi výrazný argument a proto se na světě chová celá řada dalších plemen.
Pokud bychom si měli vybrat mezi texelem a suffolkem, je třeba analyzovat výhody a nevýhody.
Plemeno suffolk je odolnější než plemeno texel. Skutečnou nevýhodou plemene texel v tomto smyslu je, že nesnáší stáda větší než 200 kusů. Proto je pro velká stáda skutečně vhodnější beran plemene suffolk. Co se týče klimatických podmínek, je plemeno texel velmi odolným plemenem . Důkazem toho bylo stádo plemene texel, které velmi úspěšně chovali na státním statku v Teplicích nad Metují v nadmořské výšce 700 metrů. Plemeno texel stejně jako suffolk je velmi dobře přizpůsobeno celoročnímu pobytu na pastvě. Relativně lepší odolnost plemene suffolk se však neprojeví u stád do 100 kusů, proto je výhodnější použít plemene texel.
Plemeno texel má výrazně kvalitnější maso z hlediska chuťových vlastností než suffolk.
Plemeno texel má prokazatelně vyšší výtěžnost masa na kotletě a kýtě než plemeno suffolk a znaky masné užitkovosti daleko výrazněji předává potomstvu. Tato vlastnost ho řadí v použití na první místo pro křížení, neboť kříženci s plemenem suffolk mají velmi často obdobnou jatečnou výtěžnost jako ostatní plemena a tím může být křížení s plemenem suffolk někdy neopodstatněné.
Plemeno suffolk patří k nejkrásnějším plemenům, proto se celá řada chovatelů z citových důvodů rozhodne právě pro tyto krásné ovce.
Často se objevuje informace, že plemeno texel má velké problémy s porody. To obvykle platí u prvniček čistokrevných ovcí, ale rozhodně to neplatí u kříženců, kde je plemeno texel z hlediska problémových porodů zcela srovnatelné se všemi masnými plemeny.
Pokud se rozhodneme pro ekonomický chov ovcí se stavem bahnic do 100 kusů, je výhodné použít pro křížení s plemenem východofríským a romanovským plemeno texel.
Kombinací těchto tří nejvýkonnějších světových plemen jsme schopni dojít velmi rychle ke splnění ekonomického cíle.
Jak začít s křížením
Vybrali jsme tedy tři nejvýkonnější plemena a nyní musíme analyzovat možnosti křížení:
plemeno romanovské, jehož hlavním přínosem je vynikající plodnost, plemeno východofríské, jehož hlavním přínosem je mléčnost, mateřské schopnosti a plodnost, která je sice nižší než u romanovských ovcí, ale je také nadprůměrná, a konečně plemeno texel, které dává vynikající kvalitu masa, jatečnou výtěžnost i odpovídající přírůstek.
Pokud již chovatel má nějaké ovce, je třeba tyto ovce využít jako základ, protože jsou obvykle dobře aklimatizované. Základem může být jakékoliv plemeno, z Francie jsou například známé velmi dobré výsledky s křížením beranů texel na plemeno charollais.
Pokud je již průměrná plodnost stáda více než dvě odchovaná jehňata, je možné pouze křížit ovce plemenem texel a základního ekonomického požadavku se dosáhne téměř okamžitě. Jehničky první generace by měly stále tento požadavek splňovat. Nebylo by však dobré, aby tyto jehničky byly dále zapouštěny plemenem texel (T), ale je vhodné zařadit plemeno plodné, a to spíše plemeno romanovské (R). Pokud stádo potřebuje zvýšit růstovou schopnost jehňat a rámec ovcí, potom lze doporučit plemeno východofríské (VF). Tímto rotačním způsobem je chovatel schopen udržovat stále veškeré užitkové vlastnosti, které zaručují naplnění ekonomických požadavků chovu.
Pokud ovce ve stádě nemají v průměru dvě jehňata na vrh, je nutné nejdříve použít plemeno romanovské a zastavovat tyto jehničky do chovu. U nich se zpravidla docílí žádoucích paramerů plodnosti bez velkých obtíží. Až na tyto jehničky je vhodné připouštět plemeno texel.
Pokud se chovatel teprve rozhoduje o nákupu ovcí, a má na paměti především ekonomiku chovu, pak lze doporučit jako základ plemeno romanovské nebo plemeno východofríské, na které zapouštíme plemeno texel. Na jehničky po tomto křížení je možné znovu použít plemeno texel, avšak jehničky se 75% podílem plemene texel již je třeba opět zapouštět plemenem plodným.
Co se stane při rotaci zapouštění
1. generace: matka R (VF) x otec T - vzniknou jehničky 50 % R (VF) a 50 % T - vynikající matky, je možné křížit dále s texelem.
2. generace: matka 50 % R (VF) 50 %T x otec T - vzniknou jehničky 25 % R (VF) a 75 % T - matky s odpovídající plodností, avšak nedoporučuje se tyto jehnice křížit dále s texelem, ale zpět s R (VF), čímž vznikne
3. generace: 62,5 % R (VF) 37,5 % T - vynikající matky, je možné křížit dále texelem a vznikne
4. generace: 31,25 % R (VF) 68,75 %T
Z tohoto schématu je zřejmé, že u bahnic se udržuje 25 až 62,5 % plodné krve a 75 až 37,5 % krve plemene texel.
Jakým způsobem organizovat zapouštění?
Chovatelé s malým počtem bahnic budou mít problém realizovat tento program bez spolupráce s kolegy. V takovém případě lze využít velmi jednoduchý systém, jak u chovatele s 10 ovcemi tento systém zabezpečit.
Je třeba nalézt další dva kolegy, kteří se do tohoto programu zařadí. Každý bude mít svého plemeníka - dva chovatelé plemene texel a jeden chovatel plemene romanovského popřípadě plemene východofríského. Je velmi důležité, aby jedinci stejného plemene nebyli příbuzní. Každým rokem si chovatelé vymění plemeníka, dva roky zapouštějí beranem texel, jeden rok beranem romanovského plemene. V roce, kdy zapouštějí romanovským beranem, si nechávají jehničky do chovu, a v roce, kdy zapouštějí beranem texel, prodávají i jehnice.
Chovatelé s počtem bahnic 50 a více mají velmi jednoduchou pozici, neboť mohou vlastnit jednoho plemeníka plemene texel a jednoho plemeníka plemene romanovského či východofríského. Bahnice s vyšším podílem plemene texel (více než 75 %) krve zapouštějí beranem romanovským a bahnice s podílem plodné krve nad 37,5 % zapouštějí plemenem texel.
Selekce stáda
Systém křížení přinese velmi rychle cílený ekonomický efekt - rychlost zavedení je jeho nejvyšší výhodou. Je třeba upozornit chovatele, aby ve svých základních stádech byli velmi přísní při selekci na plodnost. Jehnice, kterým se nenarodí na prvním vrhu dvojčata, jsou v tomto systému na vyřazení. Je možné být na prvním vrhu ještě shovívavý, avšak pokud neodchová na druhém vrhu dvojčata, jde o jehnici podprůměrnou a je nutné ji překřížit plodným plemenem – proto ji z vlastního chovu vyřadit. Tato prodávaná bahnice se ovšem může stát základem nového chovu, proto ji není nutné zabíjet. Pokud má stádo více než 50 bahnic a zapouští se oběma berany, je velmi užitečné v obou stádech označovat nejlepší matky, z nichž lze následně odchovat a zařadit do chovu nejlepší jehnice.
Existuje názor, že když se kříží ovce, je stádo nevyrovnané, a proto je lépe chovat čistokrevná plemena. Naproti tomu lze říci, že je lépe mít stádo nevyrovnané s ekonomickou návratností než stádo s odchovem jednoho jehněte na bahnici za rok, což je bohužel současná situace celé řady stád. Cesta selekce patří do šlechtitelských chovů, cesta křížení je základem chovů užitkových. Toto pravidlo využívají veškeré chovatelsky vyspělé země. Na základě křížení s těmito plemeny vznikla většina moderních typů ovcí, je na nich založena většina firemních programů ve světě. Pokud vidíte ve světě nějaké plemeno s výraznější plodností, může za to použití plemene romanovského, pokud uvidíte výrazně zmasilé typy ovcí, bylo téměř vždy použito právě navrhované plemeno texel. Samozřejmě, že uvedené schéma křížení není jediné možné, ale v celé řadě pokusů, a to i v ČR, se v minulosti použití těchto plemen prověřilo, proto je možné tento systém doporučovat.
