Vše začalo v roce 1983 v Oklahomě. V jednom z tamních užitkových chovů ovcí se v potomstvu berana plemene dorset, jakoby v předtuše nazvaného Solid Gold - Ryzí zlato, začala objevovat jehňata s velmi výrazným osvalením zejména na zádi. Tato vlastnost byla příznačně nazvána Callipyge, což v řečtině znamená krásný zadek. Jehňata pyšnící se těmito výjimečnými hýžděmi mají zhruba o 30 % vyšší obsah svaloviny v jatečném trupu oproti normálně zmasilým vrstevníkům, což je dáno zvětšením průměrů svalových vláken, zejména rychle se smršťujících.
Jedinci s Callipyge fenotypem mají rovněž výrazně snížen obsah tuku v těle. Na druhé straně však maso těchto zvířat je poněkud tužší a vzhledem k minimálnímu obsahu tuku i méně šťavnaté. Zajímavá je skutečnost, že hypertrofie svalstva se u Callipyge jehňat neprojevuje při jejich narození, ale až od věku zhruba tří týdnů, což je příznivé z hlediska snadnosti bahnění.
Ještě daleko zajímavější je ovšem způsob, jakým se tato vlastnost dědí. Ukázalo se, že v tomto případě jde o působení genu velkého účinku, podobně jako je tomu například u genů velkého účinku na plodnost u ovcí, například Booroola, Thoka nebo Inverdale gen. U Callipyge genu, který byl lokalizován na 18. chromozomu, se však setkáváme se zcela zvláštním jevem. Při experimentech s křížením normálně zmasilých a Callipyge zvířat se zjistilo, že štěpné podíly potomstva neodpovídají mendelistickým pravidlům. Tento gen je se projeví ve fenotypu pouze u heterozygotů, a to ještě pouze v tom případě, že jedinec získal alelu Callipyge od otce. Takový způsob dědičnost byl nazván polární overdominance a kromě Callipyge byl popsán pouze v několika málo jiných případech. Uplatňuje se zde určitá forma imprintingu, kdy je alela Callipyge (C) aktivována u samčího pohlaví, a takto aktivovanou alelu otec předává svému potomstvu. Pokud se alela C od setká u potomka s alelou pro normální osvalení (N) matky, pak tento potomek je extrémně zmasilý. V samičím genotypu je alela C dezaktivována a účinek takto „odzbrojené“ alely přehluší účinek aktivované otcovské C alely. Zvířata, která získají alely C jak od otce, tak od matky, jsou tedy normálně zmasilá. Avšak berani tohoto genotypu jsou velmi cenní, protože u nich jsou aktivovány obě alely C. Takto při křížení beranů CC s bahnicemi NN je veškeré získané potomstvo genotypu CN a vykazuje extrémní Callipyge osvalení. Bylo zjištěno, že u Callipyge jehňat rostou některé svaly zádě až o 45 % rychleji než u jehňat s normálním fenotypem.
Příznivý je rovněž fakt, že jehňata Callipyge mají lepší konverzi krmiva než jejich normální vrstevníci. Z těchto důvodů někteří američtí autoři očekávají, že využití tohoto genu bude znamenat revoluci v oblasti produkce jehněčího masa. Zatím největší překážkou poněkud omezující využití Callipyge zvířat je jejich tužší a méně šťavnaté maso. Tuhost masa Callipyge zvířat je s největší pravděpodobností dána vyšším obsahem calpostatinu ve svalech, tedy látky, která inhibuje činnost proteáz a brzdí takto proces zrání masa po porážce. V současnosti je zkoušena řada procedur ke zjemnění tohoto masa. Jsou to kupříkladu elektrické simulace, mající urychlit proces zrání masa, které se však v tomto případě příliš neosvědčují. Úspěšnějšími metodami jsou injekce chloridu vápenatého (CaCl2) do jatečných trupů, což podporuje proces štěpení svalových vlákének. Další metodou může být zmrazení jatečných trupů ihned po porážce na asi 14 dní a jejich opětovné rozmrazení, čímž jsou ničeny molekuly calpostatinu. Ke zjemnění Callipyge masa je dokonce používána tlaková vlna malých explozivních náloží ve vodním prostředí pro mechanické narušení svalových vláken (hydrodyne process).
Objasnění účinků Callipyge genu u ovcí může být klíčem k lepšímu porozumění vztahů mezi vývinem svalstva, ukládáním tuku a kvalitou masa. Případné genové manipulace s tímto genem mohou vést ke zlepšení skladby jatečných těl u jiných hospodářských zvířat. Lze rovněž očekávat, že studium fenoménu polární overdominance Callipyge genu bude přínosem pro objasnění dědivosti jiných komplexních znaků včetně některých dědičných onemocnění u lidí.
Michal Milerski, VÚŽV- Uhříněves
