Skromné plemeno, zvyklé na chudé písčité půdy vřesovišť severovýchodního Německa získává čím dál lepší pověst i v České republice. Prvním chovatelem ovcí vřesových se u nás stal před pěti lety Ing. Jiří Řípa z Mokrovrat u Nového Knína a loni už bylo v kontrole užitkovosti zařazeno sedm stád s celkovým stavem 80 bahnic. Chovů je momentálně ovšem daleko víc a počet zvířat zmíněného plemene se přiblížil ke třem stovkám. A ani tento počet rozhodně není definitivní.
Předností ovcí vřesových je totiž nejen dobré pastevní využití méně hodnotných porostů. Další kladné body získávají i za nadprůměrnou kvalitu masa s chutí zvěřiny a nízkým zastoupením loje.
„Maso má zcela specifické vlastnosti. Důvod je prostý – vřesové ovce nejsou překříženy masnými plemeny. Charakteristickou chuť mladého jehněčího si jejich maso udrží až do věku 12 až 14 měsíců a teprve pak se mění,“ potvrzuje Georg Palme. Právě tento specialista na chov ovcí, koz a jelenovitých z Horního Bavorska se stal „spojkou“ domácího odborníka Ing. Václava Pařízka při prvním importu vřesových ovcí ze SRN do středočeské obce Mokrovraty.
Jehněčí je značka
Někteří členové Klubu chovatelů vřesové ovce se začátkem října sešli na dobříšském zámku proto, aby koordinovali uplatnění finálních produktů svých zvířat – vlny a především masa.
„Vycházíme z toho, že jehněčí je naše specialita a nesmí zmizet někde v anonymitě skopového. Musí to být zkrátka značkový výrobek, který má svou určitou cenu,“ řekl Ing. Řípa.
Odbyt jehněčího z vřesových ovcí těmto chovatelům velké starosti nedělá, v nejbližší době by měl být uzavřen kontrakt na dodávku asi 25 letošních beránků pro potřeby jedné renomované pražské restaurace. Její manažer, pozvaný na setkání chovatelů zájem o zvířata splňující celý komplex požadavků potvrdil.
Pod dohledem profesorů
Důkazem jakosti nabízeného zboží pak byla degustace tří vzorků – a jehněčí v ní po sečtení názorů konzumentů s přehledem porazilo jak zvěřinu (ze srnčí kýty), tak hovězí z býka plemene galloway.
Senzorické hodnocení organoleptických vlastností mas po tepelné úpravě řídili dva muži z katedry speciální zootechniky Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze. Prof. Ing. Ladislav Štolc, CSc. a prof. Ing. František Louda, DrSc. byli dostatečnou zárukou, že posuzování vlastností vzorků (jejich vzhledu, vůně, chutě, šťavnatosti, jemnosti a křehkosti) mělo příslušnou úroveň.
Ohodnocení každé vlastnosti jedním až pěti body nakonec skončilo výsledkem, který je uveden už v titulku.
