V Bělorusku je v současné době nedostatek proteinových komponentů pro výživu zvířat, především díky vysokým cenám dovozových surovin jako sója a živočišné moučky. Vlastní produkce soji nemůže být v krajinách střední a východní Evropy uskutečněna v požadované míře. Brání tomu nevhodné klimatické podmínky pro její pěstování. V praxi jsou proto hledány další bílkovinné zdroje pro alespoň částečnou náhradu sóji ve výživě zvířat .
Využití dalších druhů luskovin brání nevyváženost skladby aminokyselin v dusíkatém spektru a hlavně přítomnost alkaloidů, které mají hořkou chuť a působí částečně. Šlechtitelé se věnují výběru druhů a odrůd, které mají nízký obsah těchto látek tak, aby byly použitelné pro výživu zvířat jako částečná náhrada sóji. Mezi nimi zaujímá významné místo sladká lupina, která obsahuje vyšší množství dusíkatých látek a má nízký obsah antinutritivních složek. Literární prameny udávají, že při ověřování různých variet semen lupiny bylo zjištěno, že sladká lupina může tvořit až do 30 % náhrady sóji v krmných směsích pro drůbež bez negativního ovlivnění výsledků růstu (Roth-Maier a Kirchgessner, 1994, Teixeira a Dos, 1995, Schems-Schargh a kol., 1994) a skladby jatečného těla (Gualtieri a Rapaccini, 1990, Perez Alba a kol., 1990). Nutriční hodnota bývá rozdílná podle jednotlivých variet. Významné je snižování obsahu alkaloidů u šlechtěných variant (Hill a Pastuszewska, 1993) což potvrdili (Alloui a kol., 1994). Cílem těchto pokusů byl ověřit jednu z variet šlechtitelského programu firmy BPRI u výkrmu brojlerů.
Materiál a metodika
Z nabídky BPRI byla jako nejvhodnější ke krmným pokusům doporučena odrůda sladké lupiny (cv Metel). Analýzy na výživnou hodnotu a obsah antinutričních látek byly provedeny před zahájením pokusů. Byly vytvořeny čtyři skupiny kuřat s podílem pohlaví 1:1.
Počet jedinců ve skupině byl v Gorki (Bělorusko) 100 kusů, v Českých Budějovicích 50 kusů ve skupině. Ustájení bylo na hluboké podestýlce za řízených klimatických podmínek a vybavení skupin potřebným množstvím krmítek a napáječek. Pokusy v Bělorusku trvaly 48 dnů, v Českých Budějovicích 42 dnů.
Skladbu krmných směsí uvádí tabulka 1. V pokusných směsích byla přidávána semena lupiny v množství 10,15 a 20 % jako náhrada části ostatních komponentů u skupin 2, 3 a 4. Suroviny nebyly zbaveny slupek, ani tepelně ošetřeny. Základ skladby krmných směsí tvořila kukuřice, pšenice a sójové pokrutiny. Kuřata byla individuálně vážena na začátku a na konci pokusů. Byla vypočtena konverze krmiv a sledována mortalita kuřat během pokusů.
Z každé skupiny bylo vybráno po šesti kuřatech pro zjištění základních jatečných ukazatelů a pro chemicko-fyzikální stanovení hodnot v mase. Dvanáct hodin před porážkou byly u skupin vypnuty napáječky, krmení bylo podáváno do vyskladnění. V mase byl sledován obsah sušiny, bílkovin, popelovin, tuku. Z fyzikálních analýz bylo měřeno pH masa, okap masné šťávy a ztráty vařením. Analýzy byly provedeny podle standardních metod v specializovaných laboratořích univerzit v Gorki a Českých Budějovicích.
Všechna data byla statisticky zpracována. Významnost rozdílu veličin byla testována na hladině P=0,05. Závěrem byla vypočtena korelace mezi vlivem podávaného přídavku a chemickou skladbou masa.
Výsledky a diskuse
V pokusných směsích (skupiny 2 až 4) bylo pozorováno snížení ME metabolizovatelné energie a tuku při doplňování semen lupiny. Jak je dále patrné z tabulky 1, zvýšil se obsah N-látek a vlákniny výrazněji u skupin s 15 a 20% doplňkem lupiny. Při chemických analýzách krmných směsí bylo zjištěno, že se v pokusných dietách při zařazení lupiny snížil obsah methioninu a relativně se zvýšila koncentrace lyzinu. Zařazení lupiny snížilo nutriční hodnotu pokusných směsí v energii, ale to bylo kompenzováno vyšším obsahem N-látek.
Z tabulky 2 je patrné, že 10% přídavek semen lupiny poskytlo stejné výsledky jak v hmotnosti jatečného těla, tak i ve spotřebě krmiv na 1 kg přírůstku živé hmotnosti jako u kontrolní skupiny. Kuřata ve 3. a 4. skupině dosáhla v průměru nižší hmotnosti a přírůstků hmotnosti 1815 a1799 g a horší konverzi krmiv 2,4 a 2,42 kg na 1 kg přírůstku živé hmotnosti. Kontrolní skupina dosáhla přírůstku hmotnosti 1823 g a konverze krmiv 2,38 kg na 1 kg přírůstku živé hmotnosti. Zhoršení výsledků ovlivnilo zastoupení a-galaktosidu v semeni lupiny a podle fyziologie je známo, že kuřata nemají ve střevech produkci enzymu a-galaktosidázy. Takto nehydrolyzované sacharidy mohli ovlivnit horší využitelnost živin z pokusných směsí. Dalším vlivem mohla být změna osmotické rovnováhy a přístupnost těchto sacharidů pro intestinální mikroflóru žijící v dalších částech střev (tlusté a slepá střeva). Jedním z dalších vlivů mohlo být zvýšení obsahu vlákniny u neloupaného semene lupiny (Quersi, 1993, Kang a kol., 1989), nebo horší dostupnost škrobu luskovin pro mikroorganismy v porovnání se škrobem obilovin (McNab, 1991). Naše zjištění odpovídají pokusům Frencesche a kol. (1990), kteří podobné rozdíly zjistili při zařazení 6% podílu lupiny ze skladby krmných směsí. Podle Quarantelliho (1993) zařazení od 5 do 10 % lupiny bílé do krmných směsí nosnic neovlivnilo produkci vajec. U lupinové mouky používal až 15 % bez negativního dopadu na kvalitu a množství vaječné hmoty. Centeno a kol. (1990) zjistili, že zařazení až 20 % této moučky u vykrmovaných kuřat nemělo podstatnější vliv na přírůstky. Z dalších literárních údajů dále vyplývá, že při zařazení lupinové mouky do krmných směsí brojlerů v dávkách do 45 % byly zjištěny podobné tendence v růstu avšak významné zhoršení konverze krmiv.
Nebyly zjištěny významné rozdíly ve skladbě masa pokusných kuřat. Pouze ve skupině 4 bylo zjištěno vyšší zastoupení N-látek, jak je patrno z tabulky.3.V kontrolní skupině činil obsah N-látek 21,9 % a ve skupině 4 pak 22,6 %. Naproti tomu Teixeira a Dos (1995) nezjistili významnější rozdíly ve fyzikálních a chemických ukazatelích masa kuřat při zařazení lupiny do krmných směsí.
V. Sytko,
1Zemědělská akademie, Gorki, Bělorusko,
B. Čermák,
Zemědělská fakulta JU, České Budějovice
