Spásání travních porostů je nejpřirozenějším způsobem konzumace píce travních porostů. Pastvou lze významným způsobem usměrňovat složení porostů tj. podpořit dominanci jemných výběžkatých druhů trav (lipnice luční, kostřava červená, psineček a z jetelovin jetel bílý) a snížit výskyt plevelných a málo hodnotných druhů trav a bylin.
Občasné spásaní lučního porostu je tedy velmi prospěšné, neboť je dobrým regulátorem, který sjednává příznivý poměr mezi vzrostlými travami a nízkými druhy, přispívá k udržení kvality porostu a chrání jej před zaplevelením. Když se na nově založené louce rozšíří příliš vzrostlé druhy travin jako důsledek opožděně prováděné seče, měl by být jeden až dva roky využíván pastvou.
Pastvu zvířat organizujeme tak, že jde o soustavný pobyt v průběhu dne a celého pastevního období s rozdílným zatížením na jednotku plochy pastevního porostu. Při tomto zatížení pastevní plochy je zvířaty spásán porost o nízkém procentu vlákniny. Tato spásaná hmota v zažívacím traktu zvířat svým složením nedostatečně působí na mechanoreceptory v bachoru a u zvířete vyvolá pocit nenasycenosti, který zpětně působí tak, že zvířata se pasou a tím přijímají více spásané hmoty. Tato vzájemná provázanost příčin a následků způsobí to, že bachor je kontinuálně plněn spásanou hmotou a tato hmota průběžně odchází částečně upravená jeho činností k dalšímu zpracování v následném trávicím traktu.
Nedopasky
Nedopasky jsou především kola pastevního porostu, která vyrůstají v okolí exkrementů roztroušených po celé pastevní ploše. Mohou snížit spásanou plochu až o 30 %. Termín posekání nedopasků určuje více faktorů, obecně lze však uvést, že by měly být posekány v době, kdy dojde ke snížení koncentrace VDJ na jednotku plochy. Sekání nedopasků organizujeme po celé vegetační období a to podle stavu pastevních porostů až třikrát. Uvedenou pravidelnou údržbou nastartujeme vzájemnou provázanost pasoucích se zvířat s harmonií zelené krajiny bez rušivých vlivů hnědých dozrálých trav a plevelů.
Dalším indikátorem zvládnutí pastvy a vzájemných vztahů pastva – zvíře je konzistence zvířecích exkrementů. Ty jsou kašovité a zasychají bez separace tekuté a tuhé části. U takto zvládnuté pastvy lze s vysokou pravděpodobností očekávat dobrou užitkovost u pasoucích se zvířat. Takto zatížená a ošetřovaná pastevní plocha také eliminuje nedostatky při zakládání porostů.
Napájecí voda a doplňková krmiva
Denní potřeba vody k napájení zvířat na pastvě je kolísavá v závislosti na počasí a pohybuje se od minimální potřeby až k sto litrům na jednu VDJ. Je vhodné upravit napájecí místo tak, že nedojde k rozbahnění stanoviště a tím k jeho devastaci. U napajedla má být propustné podloží, dostatek čerstvé vody a má mít odpovídající kapacitu. Pasoucí se zvířata chodí pít společně jako celé stádo. Zdroj vody je třeba upravit podle místních podmínek a to od pravidelného dovážení přes rozvod vody potrubím po pastevní ploše až po využití vody z vodotečí nebo melioračních řadů. Vzdálenost napájecího místa pro zvířata s nepřetržitým pobytem na pastvě není limitující.
Minerální krmiva by měla být pro pasoucí se zvířata nepřetržitě k dispozici. Mohou být ve formě sypké nebo pevné jako pastevní nebo zimní. Podstatný rozdíl ve složení je v koncentraci hořčíku. Pro pastevní se doporučuje používat minerální krmiva s vyšším obsahem hořčíku. Celková potřeba minerálních krmiv za jeden rok na VDJ se pohybuje v rozmezí 30 až 40 kg a to v poměru 60 % potřeby letní a 40 % pro období zimní.Nedostatek minerálních lizů vůbec a v průběhu vegetace zvláště způsobuje u zvířat ztráty v produkci a poškození zdravotního stavu až s možností úhynu. Dlouhodobý nedostatek snižuje reprodukci a u zvířat se znatelně manifestují známky stárnutí a sešlosti.Vlastní aplikace lizů je možná několika způsoby, od volně položených lizů po pastevní ploše až po speciální krmítka umístěná u napajedla.
Další informace k tématu si můžete přečíst v příspěvku Ing. Josefa Dufky v lednovém čísle Farmáře
