Piemontský skot je nejvýznamnějším původním italským plemenem. Je typickým představitelem masného skotu středního rámce s výrazným osvalením a jemnou kostrou. Celkem je v oblasti severozápadní Itálie – v regionu nazývaném někdy „starý piemont“ (zahrnuje zhruba Lombardii, Ligurii a nynější Piemont) – chováno asi 200 000 piemontských krav. Plemeno s původní trojstrannou užitkovostí je nyní šlechtěno pouze na masnou užitkovost.
Na přelomu června a července letošního roku navštívila skupina chovatelů a příznivců tohoto plemene Itálii s cílem získat informace o chovu a šlechtění plemene přímo v centru. Odborným garantem cesty za italskou stranu byla organizace ANABORAPI (Národní asociace chovatelů plemene piemontese) – sdružení chovatelů podporované státem a zajišťující na národní úrovni šlechtění, vedení plemenné knihy a výrobu inseminačních dávek piemontského skotu.
ANABORAPI byla založena v roce 1960 a zaměstnává 25 lidí, její činnost je ze 60 % dotována státem (mimo inseminační stanici, která je ekonomicky soběstačná). V plemenné knize je zapsáno 50 000 matek, od kterých je po důkladném předvýběru ve vlastním genetickém centru ročně testováno 216 býčků. Z nich se asi 20 na základě vlastní užitkovosti klasifikuje do inseminační stanice a čeká na prověření na potomstvu. Podle výsledků prověření a zájmu ze strany chovatelů o inseminační dávky buď býk zůstává ve stanici (průměrně 2 až 3 roky), nebo je poražen. Cena inseminačních dávek se pohybuje mezi 2,5 až 25 DEM – je závislá zejména na poptávce a kvalitě býka. Na stanici stojí průměrně 60 býků a ročně se vyrobí 400 000 dávek, z čehož je asi 100 000 exportováno mimo Itálii.
Ve dvou dnech jsme navštívili asi pět, na italské poměry větších farem, a jeden den byl věnován alpským pastvinám. Dá se říct, že systém chovu je do značné míry určován cenou a kvalitou půdy, na které farmář hospodaří. Tam, kde jsou pozemky kvalitní a umožňují pěstování kukuřice na zrno, byla zvířata celoročně ustájena ve stájích a relativně intenzívně krmena, v oblastech méně příznivých se zvířata pásla nebo měla k dispozici pastevní výběhy. Asi 30 % zvířat je v době pastevní sezóny vyváženo do Alp, kde se bez příkrmu zvířata pasou v nadmořských výškách kolem 2000 m od června do září. Úživnost pastvin je velmi ovlivněna ročním obdobím a od jara do podzimu se výrazně snižuje. Pastva je extenzivní a na asi 450 ha pastvin připadá asi 150 krav. Pokud se zvířata nedojí, pasou se společně s telaty. Dojená stáda mají užitkovost kolem 6 litrů na krávu a den a z mléka se vyrábí speciální sýr.
Odstavená telata ve věku asi 7 měsíců si farmáři většinou dokrmují na vlastních farmách. Býci se vykrmují do 650 kg a jalovice do 450 kg, běžný je výkrm volků. V naprosté většině případů jsme viděli „tradiční“ výkrm postavený na krmení sena a koncentrátu složeného převážně z kukuřice, otrub, ječmene a sóji. Dávky koncentrátu se pohybovaly kolem 6 kg u velkých býků a zvířata byla asi poslední dva měsíce ve výkrmu uvázána. Standardně chovatelé dosahovali přírůstku u býků 1,3 kg a u jalovic 1,1 kg za den. Na udivené dotazy na nepoužívání kukuřičných siláží ve výkrmu chovatelé argumentovali vyšší kvalitou masa, které dosáhnou, pokud je zvíře vykrmováno senem, při nižším přírůstku a pokud je na konci výkrmu vyvázáno.
Šokem a současně hudbou budoucnosti pro většinu účastníků byly ceny, za které farmáři realizují svoje „výrobky“ – cena za 1 kg živé váhy se u čistokrevných piemontských býků pohybuje kolem 5 DEM za kilogram, u jalovic je cena o asi 1 DEM vyšší a špičkový tří- až čtyřletý vykrmený vůl se prodává za 10 000 DEM (pro srovnání cena krátké „Felicie“ je asi 20 000 DEM). Část farmářů zvířata dojí a z mléka vyrábí speciální sýr, jehož cena se pohybuje mezi 35 až 50 markami za kilogram. Farmáři sdružení v různých kooperativech (obdoba našich odbytových družstev) byli schopni realizovat své produkty ještě o 10 až 15 % lépe. Odbytová družstva zde ale nejsou koncipována jako protiváha zpracovatelům, ale spíše jako sdružení výrobců schopných zajistit v dostatečném množství a kvalitě určitý specifický produkt a uspokojit plně zákazníka, který pak takové zboží vyžaduje a je ochoten jej zaplatit.
Kvantum získaných informací značně převyšuje rozsah tohoto článku a závěrem je možno pouze říct, že našim chovatelům se pootevřela dvířka do kuchyně italských šlechtitelů a chovatelů a přesvědčili se, že dnes nabízená genetika (býci Tuono, Baffo, Vialli, atd) je skutečně kvalitní a že piemontská zvířata jsou velmi adaptabilní a je možno je chovat s úspěchem extenzivním i intenzivním způsobem. Farmáři vykrmující zvířata projevili vážný zájem o dovoz kříženců z České republiky a v této záležitosti se bude dále jednat.
Ing. Pavel Káčer,
Genoservis, a. s., Olomouc
