V České republice se v důsledku transformace zemědělství v chovu ovcí uplatňuje principiální strukturální přestavba odvětví. Chov ovcí je jednoznačně zaměřen na masnou užitkovost s tím, že cílem je produkce kvalitního jehněčího masa. Jestliže v roce 1990 se v ČR masná plemena na celkové struktuře genofondu podílela necelým 1 %, tak v současné době je jejich podíl již prakticky třetinový. V otcovské pozici se chová těchto pět plemen: berrichon du Cher, charollais, oxford down, suffolk a texel. Jejich současný význam v rámci populace masných plemen lze vyjádřit v relativním zastoupení v uvedeném pořadí (%): okrajově - 61 - 7 - 22 a 10. Pro pastevní systémy zaměřené na produkci jatečných jehňat vyšších hmotnostních kategorií se osvědčuje chov nebo užitkové křížení s plemenem oxford down.
Vznik plemene
Původní anglické žírné tmavohlavé plemeno s polojemnou vlnou tvořící přechod mezi skupinou dlouho- a krátkovlnných ovcí. Bylo vyšlechtěno kolem roku 1830 zušlechťovacím křížením s plemenem cotswold x hampshire a southdown. Jako plemeno bylo uznáno v roce1851 a od roku 1889 se vede plemenná kniha.
Rozšíření plemene
Toto plemeno se podílelo na vzniku nejméně osmi významných tmavohlavých plemen ovcí v Anglii, Dánsku, Francii, Lotyšsku, Německu a Švýcarsku (cauchois, dánská ovce, francouzská černohlavá, grabs, lotyšská tmavohlavá, německá černohlavá žírná, novofundlandská, švýcarská hnědohlavá masná).
V čisté formě (jako otcovská populace) se plemeno chová zejména v Anglii, Dánsku, Kanadě, Novém Zélandu, Polsku, USA a v dalších zemích. V ČR je chováno od roku 1992, kdy první dovozy se uskutečnily z Dánska.
Standard plemene
C e l k o v á c h a r a k t e r i s t i k a
Plemeno bude šlechtěno do otcovské pozice pro křížení s mateřskými plemeny středního a většího tělesného rámce. Má své opodstatnění zejména při pastevních systémech výkrmu jehňat. Zvířata v dospělosti mají velký tělesný rámec, vyznačují se rychlým růstem, pozdějším dospíváním (což umožňuje produkci těžších jehňat při nízkém ztučnění), dosahují dobrou výkrmnost a jatečnou kvalitu. Důležitá je dobrá zmasilost u hřbetní partie. Doporučuje se do nezařazovat plemenitby jedince mladší osmi měsíců.
R ů s t a v ý v i n
Ve věku 100 dnů má být dosažena následující živá hmotnost: beránci jedináčci 30 až 35 kg, dvojčata 28 až 33 kg, jehnice jedináčci 28 až 33 kg, dvojčata 25 až 28 kg.
Předpokladem k dosažení uvedené živé .hmotnosti jsou denní přírůstky ve 100 dnech: beránci jedináčci 300 g a více, dvojčata 280 g a více, jehnice jedináčci 280 g a více, dvojčata 260 g a více.
Ve věku 8 měsíců se požaduje živé hmotnosti: berani 65 a více kg, jehnice 45 a více kg.V dospělosti dosahují berani živé hmotnost 95 a více kg, bahnice 70 až 95 kg
Z e v n ě j š e k
Hlava - přiměřeně dlouhá a široká s rovným profilem, bezrohá u obou pohlaví, obrostlá vlnou po spodní spojnici očí včetně lícní části mimo nosu tak, aby nebyl omezen zrak. Mulec je černý, uši středně dlouhé, přiměřeně široké, z části porostlé vlnou, oči bystré a jasné, čelisti pravidelně utvářené, bez předkusu a podkusu, části hlavy neporostlé vlnou jsou pokryty krátkou lesklou šedou, hnědou, tmavohnědou až černohnědou krycí srstí.
Krk - středně nasazený, přiměřeně dlouhý, u beranů silnější, bez kožních záhybů (na spodní části), pevně svázaný s kohoutkem a lopatkami.
Lopatky - široké, kompaktní, harmonické, dobře osvalené a pevně svázané s hrudníkem. V horní části nepřesahují kohoutek.
Kohoutek - široký, přímo navazující na hřbetní linii.
Hruď a hrudník - hluboká a středně široká, hrudní koš hluboký plynule navazující na lopatky (nezaškrcený), žebra dobře klenutá a pružná.
Hřbet - dlouhý, pevný, široký a velmi dobře zmasilý (hlavní plemenný znak - přednost plemene).
Bedra - dlouhá, široká a dobře svázaná se hřbetem a zádí.
Záď - dlouhá, rovná a prostorná (předpoklad snadných porodů), kýta dobře vyvinutá a zmasilá (zejména vnější).
Končetiny - přiměřeně silné, středně dlouhé, pravidelný postoj, široce rozestavěné, směřující kolmo k zemi, spěnky pevné, silné a dobře utvářené, paznehty tmavě zbarvené, pevné, dobře sevřené a pravidelně utvářené, krycí srst končetin lesklá, tmavohnědá až černohnědá.
Vlna - bílá, pololesklá, zkadeřená, sortiment B-C/D, tj. 30 až 35 Ţ, s roční přirozenou délkou 10 až 15 cm při výtěžnosti 55 až 60 % a s roční produkcí potní vlny u bahnic 3,0 až 4,5 kg a u beranů 4,0 až 5,5 kg, rouno polouzavřené, vyrovnané, na celém povrchu těla dobrý obrůst, včetně břicha, výskyt černého vlasu v rounu je nežádoucí, vlnotuk světlý v emulzní formě.
Kůže - jemná, elastická, růžová, netvoří záhyby (kožní řasy).
Konstituce - pevná.
Kondice - chovná, odpovídající zdravotní stav umožňující pravidelnou reprodukci a odchov jehňat.
Z a ř a z e n í d o p l e m e n i t b y
Do plemenitby mohou být zařazena zvířata starší osmi měsíců, která odpovídají požadavkům standardu, jsou zdravotně způsobilá a u nichž se nevyskytují nežádoucí vlastnosti: měkká spěnka, nepravidlený postoj předních i zadních končetin, rozevřený pazneht, předkus nebo podkus, měkký, prohnutý hřbet, úzká, sražená záď, pigment, černá barva krycích chlupů na obličeji, uších a spodních částech končetin, bílá barva uší, vlna jemnější než sortiment B nebo hrubší než sortiment D, nesplnění kritérií růstu a vývinu ve 100 dnech a ve věku 8 měsíců. (živá hmotnost v kg): beránci 28 kg, respektive 65 kg, jehničky 25 kg, respektive 45 kg.
Při selekci bude zohledňována vlastní užitkovost, včetně výsledků testace výkrmnosti a jatečné hodnoty. Do chovu budou přednostně vybíráni jedinci pocházející z vícečetných vrhů.
Prof. Ing. František Horák,CSc.,
Dr. Ing. Michal Milerski,
Ing. František Jílek
Bližší představu o plemeni oxford down získáme z fotografie, na které je roční beran č.23385 - 01396/1 z dvojčat, který v jednom roce vážil 109 kg. Beran pochází z chovu A. Z. HOLDING, a. s. Věstín (foto F. Horák)
