Zdravotní stav telete a jeho vývoj ovlivňují nejrůznější faktory nejen v období po porodu - postnatálním, ale také v období prenatálním. Jde v první řadě o výživu vysokobřezí matky. V důsledku nedostatků ve výživě v tomto období (chybný obsah energie, dusíkatých a minerálních látek i vitamínů, závadná krmiva) dochází ke vzniku metabolických poruch, jako jsou acidózy, alkalózy, ketózy, nadměrné ztučnění atd., které mají negativní vliv na vývoj plodu (nedostatečná zralost plodu, infekce během březosti) a následnou životaschopnost a odolnost telat po porodu (předčasné nebo dlouhotrvající porody, telata s nízkou porodní hmotností).
U telat, na které působily již v prenatálním období negativní vlivy, dochází k největším ztrátám úhynem nebo vyžadují značnou individuální péči. Kvalitní krmná dávka matky by tedy měla být živinově vyrovnaná, s dostatkem minerálních látek a vitamínů a složená z kvalitních, biologicky hodnotných a zdravotně nezávadných komponentů.
V poporodním období dochází ke vzniku poruch a onemocnění telat převážně chybami a nedostatky v poporodním ošetření, výživě, stájovém prostředí a ustájení.
Poporodní ošetření
Bezprostředně po narození je nutno odstranit případné zbytky hlenů a plodových vod z dýchacích cest telete a dezinfikovat pupeční pahýl. Tento úkon by neměl být podceňován, neboť jeho zanedbání vede velmi často ke vzniku zánětů pupečního pahýlu.
Velmi závažný je infekční zánět pupečních cév – infekční omphalophlebitis, vznikající nejčastěji působením streptokoků a corinebakterií. Pupeční pahýl je mokvavý, na pohmat tuhý a velmi bolestivý a při zmáčknutí z něj vytéká hnisavý sekret. Celkový zdravotní stav je narušen v důsledku septikémie a pyémie.
Dalším onemocněním je pupeční absces. V tomto případě vzniká bolestivý, kulovitý otok tuhé nebo fluktulující konzistence, jehož provalením vzniká vřed. V tomto případě nemusí být narušen celkový zdravotní stav, protože jde o ohraničený proces.
Z nezhojeného pupečního pahýlu může dojít ke vzniku ochromy telat – polyartritis. Nezhojený pupek je vstupní branou pro různé zárodky, nejčastěji rodu Bacillus a streptokoky. Dochází ke vzniku bolestivých otoků hlezenních a karpálních kloubů a kloubních pochev a tím k následné ochromě končetin. Celkový zdravotní stav je narušen v důsledku septikémie a pyémie, často se přidružuje zápal plic a průjmy. Ve všech případech je nutná léčba antibiotiky, ať již celková nebo lokální. Prognóza závisí na míře postižení, při vyléčení telata zaostávají v dalším tělesném vývoji. Prevencí je pečlivé ošetření pupku a zlepšení zoohygienických podmínek.
Po odstranění zbytků plodových vod a hlenů z dýchacích cest telete a ošetření pupku se tele položí matce k hlavě a nechá se olízat. Dochází tak k dokonalému prokrvení kůže a povzbuzení krevního oběhu.
Výživa
Protože narozené tele je velmi náchylné k různým infekčním onemocněním z důvodu nedostatku vlastních protilátek, je nutno zajistit co nejrychlejší napojení telete mlezivem. Obsah protilátek (imunoglobulinů) v mlezivu po porodu velmi rychle klesá a také se snižuje schopnost absorbce imunoglobulinů stěnou tenkého střeva telete. Proto musí být tele napojeno do dvou hodin po narození a podruhé do šesti hodin po narození. Třetí a čtvrté napojení potom následuje vždy po šesti hodinách.
Další postupy při výživě telat v mlezivovém a mléčném období byly už mnohokrát popsány, proto se zaměříme především na popsání nejčastějších chyb při krmení telat v těchto obdobích. Následkem těchto chyb bývají nejrůznější poruchy trávení, průjmy, nadýmaní, zánětlivá a respirační onemocnění.
Nejčastější chyby v technice krmení telat
Nedostatečná hygiena pomůcek pro napájení telat mlezivem a mléčnými nápoji (lahví, věder, cucáků) – zbytky mleziva a mléčných nápojů se rychle kazí a způsobují tak průjmová onemocnění.
Nedodržování množství a teploty mleziva (37 až 39 °C) – přepití telat a následné nadýmání a průjmy.
Zkrmování mléčných krmných směsí s prošlou zárukou.
Nedodržování krmného návodu daného výrobcem krmiva (MKS): chybná koncentrace, množství a teplota mléčného nápoje.
Nesprávné pH okyselených mléčných nápojů – efekt okyselení organickými kyselinami (mravenčí, mléčná, octová) spočívá nejen ve zlepšení stravitelnosti nápoje a tím ke zvýšení přírůstků, ale také ve snížení počtu mikroorganismů v mléčném nápoji.
Nedostatečný přísun pitné, hygienicky nezávadné vody – po celou dobu odchovu musíme telatům zabezpečit neomezený přístup k vodě (7 až 10 l/ ks/ den).
Zkrmování nedostatečného množství nebo kvality sena telatům – seno s optimálním obsahem vlákniny je nutné pro normální vývoj a funkci předžaludků.
Vhodné stájové prostředí
Teplota - tele se rodí s dobře vyvinutou termoregulací. Telata narozená a odchovávaná při nízkých teplotách mají vyšší tvorbu tepla, zvýšený metabolizmus energie bez negativního vlivu na užitkovost. Naopak odchov při teplotách nad 25 °C způsobuje pokles činnosti štítné žlázy, snížení metabolismu a tím snížení příjmu krmiva a přírůstků.
Kromě teploty jsou stejně významné ukazatele stájového mikroklimatu, a to:
Vlhkost vzduchu – se stoupající vlhkostí ve stáji se zvyšuje možnost vzniku a přenosu infekčních onemocnění. Při vysoké relativní vlhkosti v kombinaci s nízkou teplotou vzduchu a vysokou rychlostí proudění vzduchu dochází k podchlazení organismu, oslabení jeho rezistence a tím k zvýšení náchylnosti k chorobám. Pro telata se doporučuje relativní vlhkost vzduchu do 75 %.
Rychlost proudění vzduchu – vyšší rychlost proudění je žádoucí jen při vyšších teplotách.
Koncentrace stájových plynů – CO2, NH3, H2S a prachu. Při vysoké koncentraci plynů se s vodní párou vytváří kyseliny, které zatěžují dýchací cesty telat, narušují je a vytvářejí tak vstupní brány pro průnik infekcí. Prach je nosičem pro mikroorganismy a může tak silně zatěžovat organismus telat. Proto je nutné dostatečné provětrávání stájí.
Při neodpovídajícím stavu stájového mikroklimatu se tedy mohou objevovat různá onemocnění telat. Například infekční respiratorní onemocnění, způsobované viry infekční rhinotracheitidy (IBR) a parainfluenzy. Průběh onemocnění je často komplikován vznikem dalších, sekundárních infekcí způsobených různými druhy bakterií.
Úplavice – colibacilóza telat
Toto onemocnění způsobují patogenní kmeny zárodků E. coli. Příčinou je zhoršení stájového prostředí (zima, vlhkost, průvany, zvýšený obsah NH3 a CO2) a také nedostatečná mlezivová výživa telat. Telata jsou malátná, trpí nechutenstvím, mají vodnaté průjmy a jsou dehydratována. Celkový zdravotní stav je narušen v důsledku septikémie. Vyskytuje se jako stájová nákaza v prvních dnech po narození. Prognóza je nepříznivá z důvodu vysoké mortality telat. Při vyléčení telata zaostávají v dalším růstu. Nutné je tedy zlepšení zoohygienických podmínek a pravidelná asanace prostředí.
Způsoby ustájení
Odchovávaná telata bývají ustájena v kravíně na vyhrazeném místě, v teletnících nebo ve venkovních individuálních boxech (VIB). První dvě varianty jsou ze zdravotního hlediska telat nevhodné díky špatnému stájovému mikroklimatu, promoření stájí a vysoké koncentraci zvířat z různých míst.
Nedostatky stájového prostředí se daří úspěšně řešit uplatněním vzdušného odchovu telat ve venkovních individuálních boxech (VIB). Telata se do VIB přesunují bezprostředně po narození po důkladném ošetření, osušení a po prvním napojení mlezivem. Včasný přesun zabraňuje rané infekci ve stájovém prostředí. Ve VIB dochází k příznivému působení nízkých teplot na mobilizaci termoregulačních mechanizmů i stimulaci fyziologických a biochemických pochodů. Nezakrytý výběh boxu umožňuje působení slunečního záření na tele (důležité pro tvorbu vitamínu D). Při dodržení konstrukčních rozměrů VIB a dostatečného množství nastýlané suché slámy je tento způsob nejvhodnější, neboť se značně sníží četnost výskytu respiratorních a trávicích onemocnění a dochází ke zvýšení intenzity růstu a tak přírůstků telat. Takto odchovaná telata jsou odolná, zdravá a životaschopná.
Velmi vhodné ze zdravotního hlediska telat je dodržovat návaznost v ustájení během celého odchovu. Proto po skončení odchovu ve VIB (do třetího měsíce věku) se jako nejlepší jeví přesun telat buď do venkovních skupinových kotců (VSK) nebo do přístřeškového ustájení. Při dodržení všech podmínek ustájení, krmení a ošetřování máme zdravá, životaschopná telata s vyšší intenzitou růstu oproti telatům ustájeným v teletnících a zateplených stájích.
Nejčastější chyby
Někdy může docházet při ustájení a ošetřování telat k různým chovatelským chybám, které mohou vést k oslabení organismu telat a ke vzniku různých onemocnění. Mezi nejčastěji opakované chyby především patří:
Opožděný přesun telat z kravínů a poroden do VIB.
Nedostatečné nastýlání suchou slámou ve VIB.
Podestýlání závadnou, zaplísněnou slámou.
Při roštovém ustájení nevhodně zvolený rozměr roštů (onemocnění paznehtů, průvany).
Nedostatečný přívod čerstvého vzduchu ve stájích a teletnících.
Průvan a časté teplotní výkyvy.
Nedostatečné čištění a dezinfekce odchovných zařízení a prostor pro telata.
Chovatel k zajištění dobrého zdravotního stavu telat musí zabezpečit pravidelnou denní kontrolu chování a aktivity telat, pití a příjmu potravy, dýchání (frekvence, kašel, kýchání), výtoku hlenu, slzení, pachu vycházejícího z tlamy a nozder, stavu srsti, kloubů a pupku, konzistence, barvy a zápachu výkalů.
I při dodržení všech výše uvedených zásad se mohou při odchovu telat vyskytnout zdravotní problémy. Potom je potřeba rychlé rozhodování a při vážnějším průběhu onemocnění zajistit včasný zásah veterinárního lékaře.
