Pohled manažerů na budoucnost chovu mléčného skotu

V rámci odborné panelové diskuse při vyhlášení výsledků soutěže Mléčná farma roku, kterou moderoval MVDr. Václav Osička, se sešli čtyři vrcholoví představitelé zemědělských podniků, aby diskutovali o současném stavu a budoucnosti chovu skotu a produkce mléka v České republice. Na rozdíl od předchozích ročníků, kdy diskutovali převážně zootechnici, tentokrát organizátoři zvolili pohled z manažerské perspektivy.

Proč se dnes vyplatí produkovat mléko?

Všichni účastníci se shodli, že i přes náročnost je produkce mléka pro jejich podniky zásadní a ekonomicky přínosná.

Petr Žebrák zdůraznil: „My mléko děláme, protože si myslíme, že to umíme, a mléko vydělává.“ Dodal také, že klíčovým faktorem úspěchu je stabilní tým lidí, které práce baví.

Josef Šustek uvedl, že v podmínkách Valašska nemají jinou možnost: „Máme jen dvě cesty – buď všechno zatravnit, chovat masná plemena extenzivně a propustit 40 zaměstnanců, nebo jít cestou intenzifikace produkce mléka." Výhodou je podle něj i fakt, že mléko se nedá vláčet po světě křížem krážem jako ostatní komodity.

Stanislav Studený označil mléko za stabilní příjem pro zemědělce: „Ta kráva byla vždycky stabilita pro sedláka. Máte příjem celý rok." Za konkurenční výhodu považuje centralizaci výroby a kombinaci s produkcí hovězího masa od českého strakatého skotu, které má v současnosti velmi zajímavou cenu.

Slabé stránky, problémy a ohrožení

Pavel Krejza identifikoval jako slabinu svého podniku rozmístění produkce na dvou střediscích: „Bohužel asi nikdy nedokážeme mít krávy na jednom místě, to je dané historicky." Jako obecný problém v odvětví zmínil narůstající regulaci a byrokracii: „Nevýhodu vidím v té obrovské regulaci všeho a byrokracii, a to nám odebírá energii."

Josef Šustek vidí jako největší ohrožení odtrženost běžné populace od zemědělské výroby: „Většina lidí je odtržená od výroby čehokoliv. Lidé nevědí, jak se musíte nadřít, aby mohli mít v obchodě krabici mléka." Jako ilustraci uvedl rozhovor z farmářského dne, kdy se návštěvnice ptala, proč na farmě „týrají krávy, když si může mléko koupit v supermarketu."

Jako další hrozbu zmínil také násilné, nepřátelské převzetí podniků a evropskou zemědělskou politiku: „Všechna opatření jsou vlastně proti výrobě, snižují náš potenciál."

Stanislav Studený považuje za největší riziko ztrátu půdy. Jeho podnik má v držbě pouze 20 % obhospodařované půdy a denně čelí útokům finančních skupin: „Denně čelíme útokům nejen skutečných vlastníků, ale útokům finančních skupin, které nakupují, obesílají vlastníky půdy a snaží se vykoupit, a potom samozřejmě s tím přijdou k nám. Dopisy někdy mají až výhružný charakter." Kriticky se také vyjádřil k nastavení zemědělské politiky, která zvýhodňuje neprodukční podniky: „Jestliže soused vedle vás nemá zvířata, nemá lidi, a dostane na plochu dvoj- nebo trojnásobek než vy a nemusí dělat nic, tak může nabídnout pachtovné mnohem vyšší než my."

Vzhledem k tlaku zástavby a předpisům omezujícím pěstování krmných plodin očekává, že v budoucnu budou mít méně zvířat s vyšší užitkovostí.

Pavel Krejza potvrdil podobné problémy ve svém regionu: „Ta situace je nyní složitá z hlediska nepřátelských převzetí podniků. Půda to je úplný základ. Bez půdy ty obrovské investice nebudou fungovat."

Příležitosti do budoucna

Účastníci diskuse se shodli, že klíčové pro budoucnost jsou investice do modernizace a robotizace.

Josef Šustek vidí příležitost v komunikaci s veřejností: „Tu novou farmu více komunikujeme s lidmi, umíme to prodat, děláme dny otevřených dveří. Ono to lidi i trochu láká."

Pavel Krejza považuje za příležitost robotizaci: „Jednoznačně vidím příležitost v tom, že bychom chtěli zrobotizovat co nejdřív druhou stáj a následně zrobotizovat odchov telat."

Stanislav Studený potvrdil, že každá investice do zvýšení komfortu zvířat znamená krok dopředu. I když nedávno dokončili výstavbu nové dojírny, je přesvědčen, že robotizace je nevyhnutelná: „Kvůli personálu, který je dnes limitujícím faktorem na řadě farem."

Petr Žebrák zmínil jako největší omezení zastaralou stáj z roku 1978, kterou nelze zbourat a postavit novou vzhledem k umístění v blízkosti Prahy. „Nám by nejvíc pomohlo, kdyby všichni ti Pražáci, co se vystěhovali z města, se tam zase rychle vrátili... pak by byla příležitost se rozvinout."

Práce s lidskými zdroji

V další části panelu se manažeři věnovali způsobům motivace pracovníků, která je v odvětví stále větším problémem.

Josef Šustek zdůraznil klíčovou roli personalistiky: „Budovy jsou pěkné, beton vypadá krásně, ale bez těch lidí to neuděláme." Poukázal na nutnost vzdělávání jak nových, tak stávajících pracovníků: „My člověku poručíme – tady doj, tady máš nějaký plat, a už o tobě nechci ani slyšet. A to je přesně špatně." Doporučuje mít ve firmě personalistu, který se bude výhradně věnovat vyhledávání, zaškolování a další práci s lidmi, což by ale neměla být práce zootechnika.

Petr Žebrák přiznal, že v této oblasti jejich podnik nijak zvlášť nepokročil: „Provádíme školení, bezpečnost práce, ale s lidmi jako takovými nepracujeme." Jako konkurenční výhodu nabízejí svým zaměstnancům podnikové bydlení: „Dnes už máme přes 100 bytů, které máme možnost pronajímat našim pracovníkům." I přesto je však přibližně polovina pracovníků v živočišné výrobě zajištěna přes agentury: „Za tři měsíce ten člověk odejde a přijde někdo úplně jiný." Zdůraznil, že dnes mladé lidi do oboru nelze přilákat jen penězi: „Mladí lidé dneska nebudou chtít dělat soboty, neděle, nebudou chtít dělat svátky a noční směny. Musíme je namotivovat něčím jiným."

Více najdete v Našem chovu 5/2025.