Zvíře až na některé výjimky příjme při neomezené nabídce jen tolik krmiva, kolik potřebuje pro uspokojení potřeby energie. Dodržet v krmných směsích správný poměr mezi obsahem energie a jednotlivých živin je pro efektivnost výživy důležitější než dodržet koncentraci jednotlivých živin.
Při nižší energetické hodnotě se příjem krmiva zvyšuje. Ponecháme-li např. v takové směsi normou požadovaný obsah ileálně stravitelných nepostradatelných aminokyselin, pak aminokyselinami zbytečně plýtváme, zvíře jich přijme více než potřebuje. Totéž se týká minerálních látek a krmných aditiv. Na druhé straně, při zvýšené koncentraci energie je třeba zvýšit i obsah všech esenciálních živin, aby zvíře při menším příjmu krmné směsi netrpělo jejich nedostatkem. Postarat se o přijatelnou kombinaci obsahu energie a všech nepostradatelných živin je základním úkolem při sestavování receptur.
Poměr energie a dusíkatých látek se u drůbeže obvykle udává počtem kJ bilančně metabolizovatelné energie opravené na dusíkovou rovnováhu (MEN), které v jednom kilogramu krmiva připadají na 1 gram dusíkatých látek. Obsahuje-li např. kilogram krmné směsi 13 MJ MEN a 200 gramů dusíkatých látek, je poměr živin 65 (13 000/200).
Metabolizovatelná energie je energií přijatého krmiva, která se nevyloučila výkaly, močí a také plynnými zplodinami trávení, které se však vzhledem k jejich nízké produkci u drůbeže zanedbávají. MEN se zjišťuje v pokusech se zvířaty. Od brutto energie krmiva, stanovené spálením vzorku v kalorimetru, se odečte spalné teplo trusu. Během pokusu zvířata obvykle nevyužijí všechny aminokyseliny jako zdroj energie, část dusíkatých látek zkoumaného krmiva ukládají ve formě bílkovin. Proto se zároveň sleduje bilance dusíku, aby bylo možné vypočtenou hodnotu opravit. Za každý gram uloženého dusíku se odečte 36,55 kJ, které by se při energetickém využití uložených bílkovin spotřebovaly na tvorbu odpadních zplodin dusíkového metabolismu.
Prof. Ing. Jiří Zelenka, CSc.,
Mendelova univerzita v Brně
Celý článek najdete v NCH 7/2017.
