V České republice existuje několik forem zemědělského poradenství.
akreditovaní poradci , kteří jsou placeni z prostředků ministerstva zemědělství – tato skupina poradců poskytuje poradenství pouze k možnosti financování programů určovaných EU, na příklad SAPARD – do konce roku 2001 však nebyl za tři roky existence dokončen s úspěchem ani jeden projekt .
Je jasné, že financování zemědělské prvovýroby v ČR ze strany EU není žádoucí a tak se i do budoucna budou klást různé překážky, aby podpora naší prvovýroby byla co nejmenší. Vzhledem k tomu , že značná část ročního rozpočtu EU jde na dotace zemědělského sektoru a asi 15 až 20 % zemědělské produkce EU se neuplatní na jejím trhu, je pochopitelný zájem exportovat potraviny zejména dále do nečlenských zemí Evropy. Je to nejblíže, nejsou problémy se zaplacením a v neposlední řadě by snížení produkce a potravinové bezpečnosti v zemích východní Evropy znamenalo nejen možnosti zvýšení exportu potravin, ale také zvýšení cen potravin, což by se projevilo i snížením dotací - tolik kritizovaného systému pro zemědělce v EU. Volání po snížení podpor zemědělcům je v EU čím dál častější, neboť na zabezpečení dalších programů nezbývají peníze.
Mimo přípravy financování programů EU pomáhají akreditovaní poradci řešit plnění mimoprodukčních funkcí zemědělství a problematiku vztahů zemědělských provozů a ochrany životního prostředí, lépe řečeno uvádět půdu do klidu a tím omezovat živočišnou výrobu. Zmizí-li nám ovšem z určité oblasti živočišná výroba, po několika létech ukončí produkci i rostlinná výroba a nakonec nám z této oblasti odejde i člověk. O tom již dnes svědčí vylidňování vesnic, zejména v pohraničních oblastech .
Další možností pro zemědělce jak získat informace k řešení konkrétních výrobně-technologických problémů jsou poradenské kroužky, které jsou částečně dotovány. Poradenské kroužky většinou navazují na činnost větších privátních firem , které poskytují služby zemědělské prvovýrobě nebo na činnost výzkumných pracovišť. Podle mého názoru se tento způsob předávání informací příliš neosvědčil a je spíše formou finančně vynucenou. Vzhledem k finanční situaci státu a napjatému rozpočtu se zřejmě ještě sníží dotace na tento způsob poradenství .
Třetí forma poradenství existuje přímo u firem, které zásobují prvovýrobu krmivy, hnojivy, pesticidy, plemenným materiálem, stroji, krmnými doplňky, léčivy a dalšími nezbytnými prostředky a výrobky. Tito poradci nejprve získávají přesvědčovacími metodami
a prezentováním výsledných pokusů, slevami, poskytováním výhodných úvěrů a dalšími výhodami na svou stranu vedení zemědělského podniku nebo soukromě hospodařícího rolníka
a teprve po zajištění odběru a získání zákazníka poskytují mnohdy velmi kvalitní poradenský servis, který je bezplatný, ale který je již zaúčtován v ceně dodávaného zařízení, stroje, technologického prvku, přípravku či krmiva.
Velmi dobré poradenské služby poskytují pro své členy jednotlivé svazy producentů. Podle mého názoru jsou tyto služby, poskytované i prostřednictvím špičkových specialistů jak z provozu, tak z vysokých škol na velmi dobré úrovni .
Nelze také zapomenout na úlohu internetu a tak zemědělci, kteří jsou vybaveni připojením na internet získávají informace bezplatně!
Zatím jen velmi málo zemědělců využívá plně privátních nezávislých poradců. Problémem jsou nejen vynaložené finanční prostředky do tohoto způsobu poradenství, ale také získané
informace ve spolupráci s poradcem v provoze realizovat. Pokud informace slouží pouze jedné zodpovědné osobě je po problému. Nejhorší problémy jsou při schvalování zejména investičních akcí a vícenákladových položek v představenstvech zemědělských družstev a tam, kde podnik nemá svého rozhodujícího majitele.
Pro poskytování kvalitních informací však nestačí jen profesní znalosti poradců. Nelze zapomínat, že každý podnik má své specifické podmínky k podnikání, má své dodavatele a odběratele v různé závislosti na svém podnikání, různou kvalitu hospodářských zvířat, strojního vybavení, finanční možnosti a také úroveň managementu a výkonného personálu . Na nich především bude záležet jak s dodanou informací nebo návrhem naloží a uvedou do praxe. Jedno je ale jisté - poradce by se neměl nikdy bát realizovat svoje návrhy v praxi.
EU a chov prasat
Přípravou a vstupem České republiky do EU se zabývá velké množství profesních organizací a nejinak je tomu s přípravou vstupu celé živočišné výroby. Je pravdou, že řada opatření a plnění směrnic v živočišné výrobě, které vyžaduje EU na kandidátských zemích se ani zdaleka neplní v zemích EU. Opatření týkající se například chovu prasat jsou velmi nákladná a budou je moci splnit patrně jen specializované výrobní jednotky typu bývalých společných zemědělských podniků a velkých zemědělských družstev a to zdaleka ne všechny. Nelze ani zapomenout, že málo informovaní chovatelé si nechali ve svých chovech nainstalovat zahraniční technologické prvky, které jsou již zastaralé a v EU zakázány a nebo se nacházejí v přechodném období, kdy musí z provozů být odstraněny. Jde například o vazné ustájení prasnic, opomenutí, že každé prase musí mít přístup ke krmivu ve stejnou dobu jako ostatní ve skupině, všechna prasata ve věku více než 14 dnů musí mít stálý přístup k dostatečnému množství čerstvé vody, nedodržování počtu ustájených zvířat na určitou plochu, požadavek na osvětlení, kdy prasata musí být chována ve světle s intenzitou nejméně 40 luxů, a řada dalších.
Novelizovaná směrnice EU rovněž stanovila minimální standardy na ochranu zvířat pokud jde o stavební požadavky pro ustájení zvířat, vytápění a větrání, tepelné izolace stájí, minimální plochi podlahy pro jednotlivé hmotnostní kategorie prasat, způsoby veterinární, zootechnické a ošetřovatelské péče o zvířata. Dále podle těchto směrnic musí všechny nekojící a březí prasnice a prasničky dostávat dostatečné množství objemného krmiva nebo vysoce vláknitého krmiva s vysokou energetickou složkou. Zraněná nebo zaostávající zvířata v růstu a vývinu musí být okamžitě přemístěna do karanténního kotce, u zvířat ustájených na roštech je dána maximální šířka štěrbiny v roštu pro jednotlivé kategorie zvířat. Dále pak jsou stanovena specifická ustanovení pro různé kategorie prasat, například:
- březí prasnice a prasničky musí být podle potřeby ošetřeny proti vnějším a vnitřním parazitům,
- prostor bez překážek za prasnicí musí být k dispozici pro usnadnění přirozeného porodu nebo porodu s asistencí.
- kde je používán porodní kotec musí mít selata dostatečný prostor ke kojení atd.
Výše uvedené a mnoho dalších změn by mělo být realizováno v EU do konce roku 2012 a každá země si stanovila různě dlouhé přechodné období. Je pochopitelné, že i kandidátským zemím bude umožněno v přechodném období po vstupu do EU tyto rekonstrukce a nařízení realizovat. Bude záležet na našich vyjednávačích, jak dlouhé přechodné období bude a jaké národní mantinely budou vymezeny. Jisté je, že již před vstupem do EU bychom měli požadované a schválené změny v EU také uplatňovat při plánovaných rekonstrukcích a nepodléhat „zlevněným“ nabídkám na dodávku morálně opotřebovaných technologií ustájení, krmení, ventilace atd. U těch podniků a farem, kde ještě nezahájili rekonstrukce z našetřených finančních prostředků „z roků hojnosti“ pro prasata tedy roků 2000 a 2001, by si zodpovědní pracovníci a farmáři měli důkladně rozmyslet, kterou firmu z výběrového řízení
- 3 -
osloví, kterou technologii zvolí, neboť další následné investice a rekonstrukce po vstupu do EU by specializované podniky již nemusely přežít.
Řada směrnic a vyhlášek také vyplývá z nového přístupu k ochraně životního prostředí pod názvem IPPC. V naší republice bude IPPC zavedeno od 1. 1. 2003 a bude se týkat středních a velkých chovů těchto kategorií zvířat:
- prasata ve výkrmu – 2000 kusů/rok, tzn. stájová kapacita asi 350 kusů,
- prasnice – 700 kusů/rok – tzn. tak zvané přepočtené prasnice (včetně březích prasniček),
- chov drůbeže – 40 000 kusů/rok
Těchto farem se budou týkat pravidelné kontroly staveb a výrobních zařízení, školení zaměstnanců, školení řidičů, nakládání s těly uhynulých zvířat, plán opatření pro případ havarijního úniku nebezpečných látek, vstupní instruktáže, evidence množství a typů veterinárních léčiv, výběr krmiv, dodržování zákona o hospodárném využívání vodních zdrojů, minimalizace vzniku odpadů, technika prevence a omezování znečištění, skladování PHM, plánování nakládání s exkrementy a statkovými hnojivy a vedení veškeré agendy k tomu, tzn. mimo jiné plán rozvozu kejdy a statkových hnojiv, ochranná pásma, mapové přílohy, svažitost pozemků, dodržování nitrátové směrnice, analýzy živin před aplikací do půdy, půdní vzorkování, snižování emisí amoniaku, opatření k zamezení zápachu, prevence a řízení havárií a řada dalších. Jen z výčtu těchto několika nařízení si musíme včas uvědomit, jaký tlak kontrolních orgánů a také veřejnosti nás bude čekat. Ani v EU to nemají zemědělci jednoduché a zřejmě lze očekávat postupnou redukci výroby v zemích s nadprodukcí vepřového masa a přesun do těch zemí, kde legislativa a přírodní podmínky umožní investice do velkých podniků (Ukrajina, Rusko).
Vzhledem k tomu, že se pohybuji v zemědělské prvovýrobě již 40 let, z toho 25 let jako specialista pro chov prasat a posledních šest let se zabývám poradenstvím pro chov prasat jako privátní poradce, nedokáži si představit, že by farmář mohl vše s úspěchem zajistit, pokud by chtěl mít chov na alespoň nadprůměrné úrovni. Celá řada vyspělých podniků s velmi dobrými výsledky, které jsou schopny konkurovat dobrým podnikům z EU a v mnohém jsou i lepší, bude mít se splněním všech vyhlášek a nařízení velké problémy a už nyní bude třeba alespoň část z nich realizovat. Kdybych měl charakterizovat současný stav, domnívám se, že minimálně polovina producentů nemá do budoucna šanci přežít.
SEUROP a situace na trhu s vepřovým masem
Za posledních deset let udělali čeští šlechtitelé prasat velký krok kupředu a při hodnocení poražených prasat v SEUROP není téměř rozdílu v procentickém obsahu masa v porovnání se zahraničními hybridizačními programy. Pro zemědělce je velkou škodou , že v masokombinátech byly zavedeny různé přístroje pro stanovení procenta zmasilosti jatečných prasat. Přístroje pracují s různou přesností a tak při dodávkách prasat jednoho producenta na různé masokombináty dochází i při stejné hmotnosti k rozdílným výsledkům a tedy i k nesprávnému vyhodnocení zmasilosti prasat různou měřící technikou. Nejméně přesným z používaných přístrojů je Ultrafom. Pro jatecké provozy má nejnižší vypovídací schopnost, jeho korelační koeficient je 0,85. Poměrně přesnější spolehlivost mají přístroje FOM (HGP), kde je korelační koeficient 0,9. Rovněž metoda ZP (dvoubodová metoda), která se využívá v Rakousku a Německu je přesnější než Ultrafom a korelační koeficient je také 0,9. Ještě přesnější je pak metoda částečné disekce s korelačním koeficientem 0,95 a jako 100 % přesná je metoda úplné disekce, kdy se posuzuje veškerá libová svalovina. Jednoduchou kontrolu jak přesnosti klasifikátora i přístroje si můžeme udělat sami, když využijeme měřítko Porkitron a zhodnotíme si obsah svaloviny metodou ZP.
Faktorů, které ovlivňují zmasilost, je velmi mnoho, z těch základních je to genotyp zvířat , pohlaví a třetím významným faktorem je porážková hmotnost. Právě dodržování porážkové
hmotnosti je ve většině podniků problém, neboť úzce souvisí jak s cenou a dostatkem kvalitních selat na trhu, tak i s dostatkem zástavového materiálu v chovech s uzavřeným obratem stáda. Největším problémem je však vyrovnaná hmotnost dodávaných jatečných prasat. Dokud budeme do jednotlivých turnusů naskladňovat selata různého věku, různých plemenných kombinací a ve velkém hmotnostním rozptylu, zřejmě se nevyhneme předvýběru a výběru jatečných prasat z jednoho turnusu na jatky. Tím si snižujeme jak výkrmový koeficient, tak využití jednoho výkrmového místa ve stáji.
Momentální situace na trhu s vepřovým masem není příznivá, ale ještě není kritická. Rok 2001 se zřejmě hned tak nevrátí. Za posledních deset let již došlo minimálně 3x k velkým propadům cen vepřového masa a farmářská cena této komodity se pohybuje vždy v sinusoidě. Je velkou škodou, že odbytové organizace, zabývající se obchodováním s masem, se nedokáží v postupu na trhu sjednotit, že z ušetřených peněz za prodej se v létech méně příznivých neorganizuje a nesubvencuje vývoz a že v létech tučných se stále najde hodně „jednoročních“ producentů , kteří se snaží získat tímto způsobem finanční prostředky bez dodržování základních zásad výroby vepřového masa, ale kteří se většinou objeví na trhu těsně před vrcholem nákupní ceny. Je třeba si uvědomit, že produkce vepřového masa v ČR je v porovnání se světem a hlavními producenty EU velmi malá a ani cenu v republice na delší dobu neovlivní. Navíc působí na ceny vepřového masa rovněž dostatek levného drůbežího masa, dovozy, koupěschopnost obyvatelstva a vlastní nasycenost trhu. Optimální stavy prasat celkem by se měly pohybovat kolem 3,8 až 4 milióny kusů, z toho 280 až 300 000 prasnic. Snížení porážkové hmotnosti prasat by mělo být kompenzováno zvýšením produkce selat od jedné prasnice. Momentální situace podniků, které investovaly do provozů s chovem prasat v průběhu let 2000 a 2001 je velmi zlá , neboť nákladovost se včetně odpisů pohybuje na hranici 35 Kč/ kg i více. Lépe jsou na tom ty provozy, kde se investovalo počátkem 90. let.
Jaká jsou východiska?
- urychleně snižovat porážkovou hmotnost jatečných prasat až na 105 kg i za cenu nevyužití výkrmových míst s cílem zlepšit zpeněžení a snížení nabídky v dalším období;
- vyvinout tlak na cenu krmných směsí (pšenice, i když podřadné potravinářské je dostatek);
- ve spolupráci s veterinárními lékaři účinněji řešit komplexně zdravotní stav prasat ve všech kategoriích (zdravotní stav se v porovnání s 80. lety minulého století velmi zhoršil a řada léčiv je již méně účinná);
- vhodnou formou zájmu a zvýšením mezd manuálním pracovníkům postupně zajistit nástup kvalitních ošetřovatelů zejména v chovech prasnic, kde nelze zcela vyloučit vliv člověka. Úroveň ošetřování a vztah člověka ke zvířatům se v posledních létech zhoršily a to jak odchodem kvalitních pracovníků do perspektivnějších odvětví, tak odchodem zkušených do důchodu, což platí i o řídicích pracovnících. Kvalita ošetřovatelské práce se snižuje v přímé úměře a zcela souvisí se zařazením zemědělců ve společnosti;
- vzhledem k tomu, že řada překážek brání výstavbě nových stájí, je třeba účelně vybírat technologie pro rekonstrukce u renomovaných firem s ověřením kvality a odpovídající normy nových požadavků v EU a s přihlédnutím ke stálosti firmy na trhu, k množství instalovaných funkčních zařízení v ČR a kvalitě prováděného servisu;
- instalovat jen takovou technologii, která vyhovuje zvířatům po stránce pohody, což bude spolu s vlivem na životní prostředí jedním ze základních ukazatelů posuzovaných před započetím rekonstrukce;
- maximálně využívat všech forem poradenství, bez kterého se zřejmě v dohledné době výrobou zatížený producent neobejde;
- v mimovýrobní sféře je nutné, aby se poradenství zaměřilo na aplikaci „laviny“ nařízení a vyhlášek v praxi.
Ing. Pavel Tolárek, CSc.
pavel.tolarek@worldonline.cz
