Sója, luskovina s vysokým obsahem bílkovin i tuku, je po pšenici, rýži a kukuřici čtvrtou nejrozšířenější plodinou světa. Donedávna byla celosvětově největším producentem oleje, dnes je za palmou olejnou na druhém místě. Šrot zbývající po extrakci tuku je zdrojem bílkovin, bez něhož si dnes nedovedeme představit racionální výživu zvířat.
Hledáme-li do krmných směsí komponentu bohatou zároveň na bílkoviny i na energii, můžeme zkrmovat plnotučnou sóju. Význam jejího používání vzrostl zejména po vyšlechtění odrůd vhodných pro pěstování v našich podmínkách. V současné době je u nás sója zahrnuta mezi podporované plodiny v rámci tzv. greeningu. Osevní plochy se proto letos zvyšují ze sedmi na dvanáct tisíc hektarů, očekává se sklizeň kolem 23 tisíc tun. Dalších 22–30 tisíc tun se doveze ze zahraničí (Svobodová, 2015). Jde o výborné krmivo, zvlášť není-li k dispozici krmný tuk, kterého sója obsahuje 20‒21 %. Jejího oleje si ceníme nejen pro větší zastoupení esenciálních mastných kyselin než má např. řepkový olej, ale i pro mnohem příznivější poměr kyseliny linolové (n-6) a a-linolenové (n-3) než je např. v oleji slunečnicovém. Metabolizovatelná energie plnotučné sóji je vysoká, pro prasata 16,3 MJ/kg a pro drůbež 14,4 MJ/kg. Bílkovin je v sóji kolem 36 %. Jsou velmi kvalitní, i když obsahují o něco méně sirných aminokyselin než bílkoviny živočišného původu. S přídavkem relativně levného průmyslově vyráběného methioninu nebo hydroxyanalogu této aminokyseliny se jim pak svou biologickou hodnotou zcela vyrovnají.
Potřeba tepelného ošetření
Nesmíme přehlédnout, že sója obsahuje také řadu antinutričních látek, a proto ji není vhodné ve větším množství zkrmovat bez předchozí tepelné úpravy, kterou se obsah škodlivých látek omezí. Jde především o řadu inhibitorů proteáz trypsinu a chymotrypsinu, které snižují stravitelnost bílkovin, zvyšují tak nároky na jejich obsah v krmivu a vedou ke zvětšení slinivky břišní, která pak pro zvýšenou sekreci enzymů potřebuje vyšší přísun aminokyselin; roste zejména potřeba methioninu.
Účinnější než suché teplo (např. u nejčastěji používané extruze bez napařování) je hydrotermická úprava, při které se působením vysoké teploty ve vlhkém prostředí zničí nejen labilnější inhibitory proteáz tzv. Kunitzova typu, ale i odolné inhibitory Bowmann-Birkova typu, a také lektiny, které se na antinutriční aktivitě sóji podílejí přibližně 25 %. Krmivo se nejprve napařuje párou v kondicionéru, a pak se v extrudéru zvyšuje třením při stlačování pomocí šnekovnice během velmi krátké doby tlak na 2–5 MPa a teplota na 110–140 °C. Po protlačení matricí se krmivo rozpíná a narušují se u něho i blány buněčné. Po extruzi je třeba sóju zbavit zvýšené vlhkosti a zchladit.
Pro tepelné ošetření sóji lze využít i suché nebo vlhké expandace, toustování, napařování spojeného s vločkováním, mikronizace, fluidního ohřevu nebo pufování.
Účinnost tepelného ošetření se kontroluje nejčastěji ureázovým testem. Přijatelný index aktivity ureázy (mg amoniakálního dusíku uvolněného z roztoku močoviny 1 g zkoušeného vzorku při 30 °C za 1 minutu) se může pohybovat od 0,4 do 0,05. Vyšší hodnota indikuje nedostatečné zahřátí, umožňující zbytkům inhibitorů proteáz snižovat stravitelnost bílkovin, hodnoty blízké nule signalizují přehřátí vedoucí k degradaci lysinu. Tepelně ošetřená sója je pro zvířata chuťově atraktivní, má vyšší výživnou hodnotu a krmivo je zároveň zbaveno choroboplodných mikroorganismů.
Pro zajištění efektivního využití bílkovin je třeba hledat optimum mezi nedostatečným a přehnaným tepelným ošetřením. V našem pokusu s 10 skupinami kuřat v 6 opakováních po 70 kuřatech (Heger aj., 2016) jsme takové optimum hledali. Sledovali jsme vliv 6 způsobů tepelného ošetření na přírůstky, konverzi krmiva, jatečnou výtěžnost a velikost pankreatu. Startérové směsi se 40 %, výkrmové směsi se 39–43 % a finišéry se 34–37 % plnotučné sóji jsme porovnávali se směsmi, v nichž byl hlavním zdrojem dusíkatých látek sójový extrahovaný šrot. Do směsí se sójovým extrahovaným šrotem byl zařazen také sójový olej. Startéry byly zkrmovány ve formě granulové drti, výkrmové směsi a finišéry granulované. Při zkrmování plnotučné sóji dosáhla nejlepších výsledků v rychlosti růstu, konverzi krmiva a jatečné kvalitě kuřata krmená směsmi se sójou expandovanou při 125 oC po předchozím krátkodobém (1 min, 100 oC) a dlouhodobém (5 nebo 15 min, 100 oC) kondicionování. Při výkrmu do věku 35 dní byl průměrný přírůstek 2101 g a konverze krmiva 1,59. Při zkrmování sójového extrahovaného šrotu byly výsledky prakticky stejné (přírůstek 2086 g, spotřeba na jednotku přírůstku 1,58) jako při použití plnotučné sóji. Když jsme kuřatům krmeným do věku 5 týdnů tepelně neošetřenou sójou začali zkrmovat směs se sójovým extrahovaným šrotem, snížila se za tři dny relativní velikost jejich pankreatu o 31 %. Při opačné změně se za čtyři dny zvětšil pankreas o 65 %.
Prof. Ing. Jiří Zelenka, CSc.
Mendelova univerzita v Brně
Kontakt na autora:
Celý článek najdete v Krmivářství 5/2016.
