Sója, luskovina s vysokým obsahem bílkovin a tuku, je po pšenici, rýži a kukuřici čtvrtou nejrozšířenější plodinou světa. Donedávna byla celosvětově největším producentem oleje, dnes je za palmou olejnou na druhém místě. Šrot zbývající po extrakci tuku je zdrojem bílkovin, bez něhož si dnes nedovedeme představit racionální výživu zejména nepřežvýkavých zvířat. Vynikající komponentou krmných směsí je tepelně upravená plnotučná sója.
Význam používání plnotučné sóji vzrostl zejména po vyšlechtění odrůd vhodných pro pěstování v našich podmínkách. Jde o sóju bez genetických úprav, jiná se u nás zatím pěstovat nesmí. V roce 2023 jí bylo věnováno nezanedbatelných 26,5 tisíc hektarů, tj. plocha větší než bramborám (20,9 tis. ha). Vlastní produkce kolem 60 tisíc tun je každoročně doplňována dalšími 22–30 tisíci tunami sójových bobů dovezenými ze zahraničí. Na Slovensku byla sója pěstována na 38 tis. ha.
Sója obsahuje 20–21 % tuku, na kterém si ceníme nejen většího zastoupení esenciálních mastných kyselin než má např. řepkový olej, ale i mnohem příznivějšího poměru kyseliny linolové (n-6) a a-linolenové (n-3), než je např. v oleji slunečnicovém. Metabolizovatelná energie plnotučné sóji je vysoká, pro prasata 16,3 MJ/kg, pro drůbež 14,4 MJ/kg. Je vynikající komponentou pro přípravu vysokoenergetických směsí, protože její použití umožňuje omezit nebo vyloučit nutnost aplikace velkých dávek tuku na povrch granulí.
Potřeba tepelného ošetření
Nesmíme přehlédnout, že sója obsahuje také antinutriční látky. Proto ji není vhodné zkrmovat ve větším množství bez předchozí tepelné úpravy. Jde především o řadu inhibitorů trypsinu a chymotrypsinu, které vytvářejí komplexy s pankreatickými proteázami. Snižují stravitelnost bílkovin a zvyšují tak nároky na jejich obsah v krmných směsích. Ve snaze vyrovnat se s nedostatkem enzymů se zvířatům rychle zvětšuje slinivka břišní, která pak pro jejich větší produkci potřebuje více aminokyselin; roste zejména potřeba methioninu a cysteinu. Působením vysoké teploty se obsah škodlivých látek omezí.
Účinnější než suché teplo je hydrotermická úprava, při které se působením vysoké teploty ve vlhkém prostředí zničí nejen labilnější inhibitory proteáz tzv. Kunitzova typu, ale i odolné inhibitory Bowmann-Birkova typu, a také lektiny, které se na antinutriční aktivitě sóji podílejí přibližně 25 %. Krmivo se nejprve zahřeje párou v kondicionéru, a pak se v extrudéru nebo expandéru zvyšuje třením při stlačování pomocí šnekovnice během velmi krátké doby tlak na 2–5 MPa a teplota na 110–140 °C. Po protlačení matricí se krmivo rozpíná a narušují se u něho i blány buněčné. Po extruzi je třeba sóju zchladit a zbavit zvýšené vlhkosti (obr. 1).
Dostatečná inaktivace antinutričních látek tepelným ošetřením sóji rozhoduje o užitkovosti zvířat. Příliš drastická úprava však naopak vede ke snížení hodnoty produktu. Nejprve se sníží využitelnost aminokyselin způsobená počínající Maillardovou reakcí. Lysin je zvlášť citlivý, protože jeho volná ε-aminoskupina rychle reaguje s redukujícími cukry. Během pokročilé fáze Maillardovy reakce může nastat zesítění většiny aminokyselin a polypeptidové řetězce pak omezují výkonnost proteáz. Část aminokyselin může být zcela zničena.
Prof. Ing. Jiří Zelenka, CSc.
Mendelova univerzita v Brně
Kontakt: zelenka@mendelu.cz
Celý článek najdete v Našem chovu 10/2024.
