Chov prasat zabezpečuje více než polovinu celkové spotřeby masa a je samozřejmě limitován řadou vnitřních a vnějších faktorů. Trendem současnosti je v chovu maximalizovat zisk, tudíž užitkovost. Při zvyšování efektivnosti chovu prasat je ovšem potřebné vycházet z faktu, že produkce masa není pouze funkcí růstu, ale i reprodukce. Chtějí-li chovatelé zvýšit odchov selat, mají dvě možnosti – zvýšit stavy prasnic, což výrobu prodražuje, nebo zvýšit intenzitu produkce selat při stávajícím, případně i nižším stavu prasnic. S ohledem na nižší odchov selat v ČR na prasnici ročně je zřejmé, že ekonomicky nejvýhodnější vždy bude dosažení vysoké intenzity produkce selat na prasnici.
V podmínkách našich chovů lze považovat za fyziologickou hranici 22 až 23 dochovaných a 24 až 25 živě narozených selat na prasnici ročně. Potenciální hranice u nás chovaných prasnic je samozřejmě vyšší.
Vysoká intenzita výroby selat je základním předpokladem pro zajištění dobrého chodu zemědělských podniků s chovem prasat. Mnohdy rozhoduje a do budoucna stále více bude rozhodovat o ekonomické situaci i existenční perspektivě jednotlivých chovatelů prasat. To je dáno skutečností, že náklady na jedno odchované sele tvoří jednu čtvrtinu až jednu třetinu celkových nákladů na vykrmené jatečné prase. Každý dobrý a perspektivní chovatel by měl dosáhnout na vyprodukovaných selatech od prasnice ročně výroby minimálně 2,2 tuny jatečných prasat a optimální je až dosažení 2,5 tuny, což znamená pro většinu našich chovatelů zvýšit odchov selat na prasnici ročně o 2 až 4 selata.
Z ekonomických důvodů přechází dnes stále více producentů selat k časnějšímu odstavu selat. Rozhodující je řešení rovnice:
Více vrhů na prasnici a rok = více selat na prasnici a rok = vyšší rentabilita chovu.
Na jedné straně jsou zapotřebí k realizaci tohoto cíle optimální podmínky ustájení a správný management zdravotního stavu, na druhé straně ale také přizpůsobení výživy rostoucím požadavkům časně odstavených selat. Výživa selat představuje pro každý podnik stálou ekonomickou výzvu, přičemž řízení výživy musí dbát na vývoj trhu a aspekty rentability.
Poporodní období
Předpokladem výše uvedených parametrů užitkovosti, zejména ve výkrmu, jsou odstavená zdravá selata s dobrým osvalením, vysokými přírůstky a dostatečným příjmem krmiva. Úspěšný odchov selat pak charakterizují ukazatele jako dostatečná porodní hmotnost, dostatečný příjem mleziva v prvních hodinách života, odpovídající mléčnost prasnice, včasný příkrm (od 3. až 5. dne věku) kvalitní směsí (prestarter).
Prvním kritickým obdobím ve vývoji selat je porod. Během intrauterinního života jsou pro vývin a růst selete vytvořeny téměř optimální podmínky. Sele dostává všechny nezbytné látky z krve matky a tělesná teplota matky, plodové vody a obaly vytvářejí v děloze pro plod konstantní prostředí. Po narození se ale sele dostává do zcela odlišných podmínek a tuto změnu překonává tím lépe, čím více se vnější prostředí blíží podmínkám v děloze před narozením. Sele se rodí bez vyvinuté termoregulační schopnosti a s malou zásobou energetických zdrojů pro chemické vytváření tepla (glykogen). Proto je třeba, aby se okolní teplota několik dnů po narození selete přibližovala teplotě v děloze. Neúměrně nízká teplota vyvolává snadno podchlazení organismu a mohou tak vznikat různá onemocnění, doprovázená velkými ztrátami (průjmy apod.). Například ve Francii je pro osušení selat velmi populární mletý kaolín. Takto ošetřená selata se podle zkušeností farmářů zahřívají daleko rychleji, než kdyby zůstala mokrá.
V prvních hodinách života je velmi důležitá mlezivová výživa. Mlezivo obsahuje mimo jiné látky, které nemohlo sele obdržet od matky ještě v děloze z důvodu neprůchodnosti těchto látek placentou. Jsou to hlavně imunoglobuliny a vitaminy rozpustné v tucích. Úkolem chovatele v této fázi musí být snaha o maximální příjem mleziva a umožnění včasného příjmu mleziva všemi selaty co nejdříve po narození, nejdéle do dvou hodin.
Po narození jsou selata odkázána výhradně na živiny z mléka prasnice. Tuk a mléčný cukr (laktóza) jsou přitom vysoce stravitelné zdroje energie. Mléčná bílkovina pokrývá ideálním způsobem vysoké požadavky selat na bílkoviny. Enzymatický systém je v prvních týdnech života zcela přizpůsoben na trávení živin z těchto krmiv, zvláště aktivita vlastního tělesného enzymu laktázy se po narození vyvíjí nejlépe. Zvyšuje se v prvních dvou až třech týdnech a po té pozvolna klesá. Mléčný cukr se výborně hodí jako dodavatel energie v krmivu pro sající selata.
Při zásobení energií z ostatních komponentů (jakým je například škrob) musí být zohledněno, že v prvních třech týdnech života je k dispozici relativně málo amylázy (škrob štěpící enzym). Schopnost štěpit škrob se rozvíjí teprve postupně, podobně jako enzymy štěpící bílkovinu – pepsin a trypsin. Tento enzymatický systém však může být včasným přikrmováním trénován, a proto se doporučuje začít selata přikrmovat již v době sání. Tímto způsobem dojde k postupnému živinovému uzpůsobení na suché krmivo.
Typické pro trávení sajících selat je vysoké množství mikrobiálně vytvořené kyseliny mléčné, přičemž je dosaženo příznivého okyselení (asi pH 3) pro trávicí pochody žaludku a do pohybu se dává trávení bílkovin. Takto jsou drženy „v šachu“ i mikrobiální kmeny, které se dostávají do žaludku selat krmivem i z mléka prasnice.
Přikrmování selat při kojení se vyplatí
Otázka přikrmování selat v době kojení se stále diskutuje. Obecně lze říci, že přikrmování se vyplatí. To potvrzují výsledky srovnávacích pokusu s různě krmenými skupinami selat. Přikrmovaná selata vykazovala vyšší příjem krmiva a vyšší denní přírůstek v porovnání se selaty, která dostávala suché krmivo teprve po odstavu.
Požadavky na obsah živin suchého krmiva pro sající selata jsou zvláště vysoké. Energie by měla být dodávána pomocí určitého množství mléčného cukru. Kromě mléčného doplňku by měl být v suchém krmivu obsažen vysoce stravitelný bílkovinný nosič, který je ovšem ze stoprocentně stravitelných aminokyselin. Nemělo by se zapomínat ani na bílkovinné nosiče, například sójový šrot, pro účinnou aktivaci enzymů. Velký význam má v této fázi rovněž zásobení selat minerálními a účinnými látkami. Potřeba vitaminů (vitamin A, E, C) je zvláště vysoká, neboť první účinná ochrana pomocí imunoglobulinů pozvolna zaniká a odolnost proti infekcím se musí zvyšovat pomocí speciálních dávek vitaminů. (Zemanová a kol., 2000)
Odstav představuje pro selata ve všech systémech odchovu silnou stresovou situaci. Ve specializovaných odchovnách je tlak ještě vyšší z důvodu rozdílného spektra mikroorganismů pocházejícího z různých podniků.
Dramatické jsou ale také změny v trávicím aparátu selat. Po odstavu se hroutí produkce žaludeční kyseliny. Pokud chybí v žaludku kyselina, stráví se méně bílkovin. Relativně vysoký obsah proteinu v krmivu váže ještě více kyseliny. Nevýhodou nedostatečného okyselení krmné dávky je mimo jiné to, že nedochází k usmrcení přítomných mikroorganismů. Cílené sestavení krmiva s pokud možno vysokým podílem volných aminokyselin a spíše nízkým obsahem dusíkatých látek může působit proti tomuto nepříznivému vývoji.
Krmivo používané ve fázi odstavu by mělo ze zásady vykazovat nižší schopnost vázat žaludeční kyselinu. Proto je třeba selatům předkládat krmivo s relativně nízkým obsahem dusíkatých látek a vybraným doplňkem minerálních látek. Výsledkem je málo nežádoucích kmenů ve střevě a zlepšení účinku trávicích enzymů.
Trávicí pochody v žaludku lze podpořit dávkováním organických kyselin. Krmná kyselina nesnižuje pouze pH hodnotu v krmivu, nýbrž i schopnost vázat kyselinu. Krmivo s tímto přípravkem tedy podporuje trávení v žaludku, zlepšuje příjem krmiva a využití živin.
Po kritické fázi odstavu, asi 10 až 14 dnech, by mělo zásobení živinami v první řadě plně využít růstové možnosti selat. Toho lze dosáhnout jen pomocí vysoce stravitelných dodavatelů energie, jakými jsou třeba obilní škrob a určité množství vysoce stravitelného rostlinného oleje. Odpovídající zásobení selat bílkovinami může být v této fázi zajištěno sójovým šrotem a volnými aminokyselinami.
Zabezpečování vysoké úrovně kvality prestarterů pro selata bylo v nedávné době ztíženo několika okolnostmi. Podstatné množství úspěšně působících stimulátorů růstu již není a nebude povoleno používat. V souvislosti s problémy BSE již nejsou a asi nebudou v EU používány do krmiv živočišné proteiny. Řada firem nedávno iniciovala rozsáhlý výzkum nových koncepcí výživy, které by mohly být alternativou ke „starým zárukám" kvality. Hlavním cílem bylo zabezpečit zlepšení příjmu krmiva a jeho trávení při posílení vlivu pozitivních baktérií ve střevě (např. lactobacilů) a tím potlačení rozvoje patogenních baktérií.
Mechanizmus pro stimulaci a požadovaný růst „klků" tenkého střeva se ukazuje být ve výběru a kombinaci surovin, jejich individuálním opracování a ošetření a ve správně volených krmných aditivech. Zejména výzkum zaměřený na volbu aditiv je velmi důležitý. Aditivy jsou v tomto případě míněny organické kyseliny, éterické oleje (ze specifických rostlin), prebiotika (cukry, které podporují rozvoj laktobaktérií) a probiotika (pozitivně působící baktérie).
V konkurenceschopném chovu je třeba dosahovat vysokých parametrů užitkovosti u všech kategorií plemenných prasat, což znamená odchovat ročně 22 a více selat na jednu prasnici, zajistit dlouhověkost prasnic, tj. dosáhnout šesti vrhů od jedné prasnice, zkrácení mezidobí, tj. 2,2 až 2,4 vrhu na prasnici a rok. Z hlediska výkrmu je třeba mít minimální průměrný přírůstek 700 g/ks a den, spotřebu krmiva na 1 kg přírůstku ž. hm. pod 3 kg a také zajistit 56 až 58 % libového masa v jatečných půlkách.
Odchovat sele je stále ekonomicky velice náročné. Náklady jsou tím nižší, čím vyšší počet selat se podaří odchovat na prasnici za rok. Náklady na odchované sele se podílejí na celkových nákladech na 1 kg vepřového masa asi 37 %, snížení nákladů na odchované sele je jedním z klíčových ekonomických nástrojů rentability produkce vepřového masa.
Anémie selat z nedostatku železa
Novorozená selata se vyznačují velikou erytropoetickou (krvetvornou) aktivitou. Potřeba železa je vysoká z důvodu intenzivního růstu selat. Selata se však rodí s omezenými zásobami železa, sele při narození má v těle asi 50 mg železa. Pro syntézu kyslík vázajícího barviva červených krvinek – hemoglobinu, svalového barviva – myoglobinu a železo obsahujících enzymů potřebují selata během prvních týdnů 7 až 10 mg železa na den. Příjem železa z mléka prasnice je však mnohem menší, tj. asi 1,5 mg železa denně. Koncentraci železa v mléce prasnice ovšem nelze zvýšit suplementací krmiva prasnice železem během březosti nebo laktace.
Ovlivnění absorpce železa jinými živinami může být negativní:
nadměrné zásobení vápníkem, fosforem nebo obojím vede k narušení absorpce mnoha prvků, i železa,
fosfát železitý a fytát železitý jsou nerozpustné a nevstřebávají se,
obsah mědi v koncentraci 120 až 240 ppm v krmné dávce významně narušuje absorpci železa. Při hodnotách kolem 250 ppm dochází k projevům anémie z deficitu železa,
nadbytek zinku brání zabudování železa do molekuly ferritinu ve střevní sliznici a zároveň snižují životnost červených krvinek, takže výsledkem je rovněž anémie z nedostatku železa.
Nebo pozitivní:
absorpci železa naopak významně napomáhají některé aminokyseliny – histidin, cystein a především lysin,
dalším potenciačním faktorem je vitamin C. V sojovém proteinu je železo z velké části vázáno v nerozpustné a tudíž nevstřebatelné formě, přídavek vitaminu C je v tomto případě velmi prospěšný,
uvolnění Fe z fytátového komplexu napomáhá enzym fytáza.
V extenzivních chovech mohou selata získat železo rytím v zemině, v současné době se však drtivá většina selat odchovává intenzivním způsobem na různých typech podlah. Z tohoto důvodu je nutno podávat železo sajícím selatům vždy formou preparátů obsahujících železo.
Obsah hemoglobinu u selat po narození je 80 až 100 g/l. U selat, kterým nebylo aplikováno železo, koncentrace hemoglobinu klesá. Důležitým faktorem při anémii selat je rychlost růstu selat. Během prvních čtyř týdnů se tělesná hmotnost selat zvětšuje až pětkrát. U selat může také docházet k přímým ztrátám krve při krvácení z pupečního pahýlu, při štípání roubků, kupírování ocásků a při kastraci.
Při nedostatku železa jsou nejprve využívány zásobní formy železa ferritin a hemosiderin (prelatentní stadium), poté je využívána transportní forma železa transferin (latentní stadium) a nakonec dochází k uvolňování železa z hemoglobinu. Nedostatečné zásobení tkání kyslíkem (hypoxie) má za následek metabolickou acidózu, anaerobní glykolýzu a tvorbu kyseliny mléčné. V kostní dřeni dochází ke zvýšení počtu vývojových stadií erytrocytů (erytroblastů). Klinické příznaky anémie jsou u selat patrné 14 dní po narození.
Selata s deficitem železa jsou také náchylnější k průjmům než selata, kterým bylo železo aplikováno. U selat s nedostatkem železa dochází ke snížení sekrece HCl v žaludku. Dochází i k atrofii klků tenkého střeva a ke změnám mikroflóry trávicího traktu. Tyto změny mohou také přispívat ke zvýšené náchylnosti k průjmům. Při anemických stavech v důsledku nedostatku železa u selat dochází k imunosupresi postižených selat.
V souvislosti s anémií z nedostatku železa dochází u postižených selat ke snížení intenzity růstu. Ionty železa ovlivňují bezpočet základních reakcí nezbytných pro život (například přeměna ADP na ATP, syntéza DNA atd.). Metabolizmus železa uvnitř buněk je ovlivňován především množstvím železa vázaného na transportní (transferin) a zásobní (ferritin) proteiny, které udržují netoxickou hladinu železa v buňkách. V důsledku nedostatečného přívodu železa klesá tvorba ferritinu i transferinu. Následně se snižuje i počet receptorů pro transferin na povrchu buněčných membrán. Pokles pronikání transferinu do buněk tkání a orgánů je považován za hlavní příčinu zpomalení až zástavy růstu při deficienci železa.
Anémie
Klinicky je anémie patrná ve 14 dnech věku. Začínající choroba je rozpoznatelná podle bledosti sliznic, a to hlavně spojivky. V dalším stadiu je patrná bledost a průsvitnost ušních boltců. Při klinickém vyšetřování je důležité dobré osvětlení ve stáji. V pokročilém stadiu anémie dochází k vyblednutí kůže na celém povrchu těla, je patrná těžká dyspnoe (dušnost), letargie, na hlavě a předních končetinách se může nacházet edém. Selata jsou vyhublá, štětiny jsou přerostlé (hypertrichóza). Může docházet až k hynutí selat následkem hypoxie (nedostatek kyslíku v organismu) a selhání oběhového systému.
Postiženo může být pouze jedno sele ve vrhu nebo i celý vrh. U anemických selat dochází ke snížení intenzity růstu. Mírně anemická selata mohou být v dobrém výživném stavu a v dobré kondici, ale intenzita růstu těchto selat je značně nižší než u selat zdravých. Anemická selata často podléhají infekcím, zvláště Escherichia coli. Častou komplikací jsou průjmy.
Z patoanatomického hlediska je charakteristická bledost tkání a orgánů, krev je řídká, dochází k mírnému generalizovanému hromadění tekutiny v řídkém pojivu, například v podkoží. Srdce je dilatované, srdeční svalovina je hypertrofovaná. Játra jsou zvětšená, šedě žlutě zbarvená tukovou infiltrací.
Diagnostika je založena na klinických příznacích a hematologickém vyšetření. Latentní forma anémie z nedostatku železa je prokazatelná jen na základě hematologického vyšetření.
Selata s koncentrací hemoglobinu méně než 75 g/l jsou považována za anemická. Při koncentraci hemoglobinu větší než 80 g/l nejsou selata anemická, ale nevyužívají zcela svůj růstový potenciál. Počty červených krvinek (erytrocytů) u anemických selat se pohybují mezi 3 až 4 T/l (normální 5 T/l). Hematokrit u anemických selat klesá pod 0,3.
Léčba a prevence
V současné době spočívá řešení anémií u selat v důsledku karence železa v injekčním nebo perorálním (podávaný ústy) podávání železa.
Injekční aplikace železa se provádí obvykle do svaloviny 3. den po narození. Aplikace se provádí do krční nebo gluteální (hýžďové) svaloviny. Před aplikací je nutné posunout kůži na místě vpichu na stranu, aby se zabránilo ztrátě aplikované dávky. Možná je i podkožní aplikace do předkolenní řasy. Nejčastěji se používají přípravky, kde je železo vázáno na dextran. Opakovaná aplikace zajišťuje vyšší koncentrace hemoglobinu, ale ukázalo se, že nezvyšuje přírůstky. Druhá aplikace ve věku 2 až 3 týdnů nemusí být tedy již ekonomická.
Přípravky pro perorální aplikaci jsou k dispozici ve formě past nebo emulzí. Tyto přípravky jsou každému seleti aplikovány individuálně a výhodou je, že aplikaci může provádět sám chovatel. V přípravcích pro perorální aplikaci se používá železo ve formě Fe2+, protože je z tenkého střeva podstatně lépe vstřebatelné a využitelné než Fe3+. Tyto přípravky se podávají jednorázově, co nejdříve po narození, v prvních hodinách života. To zajistí rychlé a úplné vstřebání (resorpci) obsaženého železa. Novorozená selata mohou v prvních hodinách života resorbovat velké molekuly organických sloučenin. Tato resorpce není selektivní a umožňuje tedy i resorpci železa vázaného na makromolekuly.
Snahy o prevenci anémie selat podáváním železa prasnicím během březosti a laktace byly zatím neúspěšné. Například zkrmováním aminokyselinových chelátů prasnicím (300 a 650 mg železa během posledních tří týdnů březosti) se u selat mírně zvýšily hodnoty koncentrace hemoglobinu a počtu erytrocytů.
Jak využít růstový potenciál selat?
Limitním faktorem, který se snaží každý chovatel maximálně využít, je genotyp chovaných prasat. Je to potenciální schopnost růstu, s kterou se zvíře již rodí, a je různá nejen mezi plemeny, ale dokonce i mezi zvířaty stejného plemene. Závisí pouze na podmínkách chovu a chovateli, jak schopnosti zvířat využije. Jisté je, že překročit tento limit nelze. Horní hranicí je až 1,3 či 1,5 kg přírůstku denně.
Výživa je jedním ze základních kamenů naplňování genotypu a rozhodující úlohu hraje sladění těchto dvou faktorů. Horší výživa se na špičkových zvířatech, která jsou ovšem náročnější, může podepsat hůře než na méně geneticky užitkovějších, ale odolnějších. Výživu musí krmivář za provozu vybilancovat tak, aby živiny vkládané do směsi byly využity, tzn. aby neodcházely výkaly a chovatel tak nekrmil zbytečně drahou směsí při zatěžování životního prostředí. Zároveň však nesmí být směs ani podhodnocena, pak by totiž chovatel nevyužíval plně genetický potenciál zvířat.
Nenaplnění genetického potenciálu často způsobuje další z rozhodujících faktorů – prostředí, ve kterém jsou zvířata ustájena. Do této skupiny faktorů patří mikroklima, krmné technologie a vlastní ustájení. Zkrátka vše, co způsobuje ve stáji stres, snižuje užitkovost.
Ve stresu zvířata často žijí i v důsledku špatného zdravotního stavu. Pomíjíme zcela zvířata se zjevnými problémy, ta ve výkrmně nemají co dělat. Už jen pokus se subklinicky nemocnými prasaty byl šokující. Zvíře, které je sice nemocné, ale bez vnějších příznaků, má příjem krmiva snížen o 15 %, růst o 14 %, podíl libového masa klesá průměrně o 7 % a doba výkrmu stoupla až o neuvěřitelných 35 %. Z těchto dat tedy vyplývá, že sebelepší geny bez dobrého zdravotního stavu zvířat nemají kýžený efekt. V éře antibiotických stimulátorů byl tento aspekt trochu v pozadí, ovšem nyní, kdy EU postupně zakazuje další a další antibiotické stimulátory, je udržení zdraví oříškem snad pro každého chovatele. Významný v této situaci je příznivý vliv minerálních látek na počet narozených a odstavených selat. Neméně důležitým aspektem chovu je lidský faktor a ošetřování zvířat.
Diety pro selata
Selata brzy po narození mají největší potenciál k vývoji a růstu, ale tyto možnosti nebývají efektivně využity. Důvodem bývá nevyzrálost trávicího systému selat, který nemůže strávit pevné součásti krmiva.
Obsah energie v krmivu je pravděpodobně nejdůležitějším faktorem určujícím intenzitu růstu po odstavu. Podle obsahu energie je nutno teprve stanovit obsah proteinů a esenciálních aminokyselin, protože poměr mezi lysinem a energií nutný pro optimální růst zůstává konstantní v širokém rozmezí přijaté energie.
Dieta pro selata do odstavu by měla být především chutná a stravitelná. Schopnost malých selat trávit rostlinné proteiny stoupá s časem, v době odstavu je však stále velmi nízká, a proto je třeba používat vysoce stravitelné suroviny.
