Požadavky na ustájení telat

Jedna ze starých zootechnických pouček praví, že nejdůležitější kategorií v chovu skotu jsou telata. Další uvádí, že „jen z dobré jalovice vyroste vynikající dojnice“. Podle slov doc. Ing. Oldřicha Doležala, DrSc., z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi jsou tato rčení do puntíku pravdivá

Převážně telatům byl věnován třetí díl semináře s názvem Komfortní ustájení skotu, který se konal koncem října v uhříněveské sokolovně. Do posledního místa zaplněný sál sledoval mimo jiné také Danielu Černou, která hovořila o podrobnostech stavebně-technických řešení ustajovacích prostor pro tyto kategorie skotu.

Ustájení telat a jalovic

Kategorie odchovu telat a jalovic se dělí do tří skupin podle stáří zvířete s tím, že pro každou z nich platí specifický způsob ustájení. Do první skupiny ustájení patří telata v období mléčné výživy do 60. dne věku, do druhé telata v období po odstavu (3. měsíc) a do třetí jalovice v období od 4. měsíce.

Odchov telat v období mléčné výživy
– do šedesátého dne věku
Před více než padesáti lety se v našich podmínkách propagoval studený odchov telat ve Štejmanových boudách. Podle Daniely Černé byl však zvolen nešťastný způsob vnucování této technologie odchovu chovatelům, který z velké většiny způsobil nepochopení předností této metody.
V roce 1984 se na Účelovém hospodářství ve VÚŽV Uhříněves objevilo prvních deset venkovních individuálních boxů (VIB), které se koncepčně zcela lišily od Štejmanových bud. Byl vyvinut typ, který se skládal z výběhu a kryté části, s dostatečnou plochou, tepelně neizolovanými stěnami a odnímatelnou stříškou. Už v roce 1989 se mohlo konstatovat, že zdravotní situace s odchovem telat se podstatně zlepšila. Tam, kde se dříve dosahovaly celkové ztráty telat 25 %, se po zavedení této metody vzdušného odchovu telat snížily na pět až šest procent.
V současné době je vzdušný odchov telat ve VIB jednou z nejrozšířenějších metod odchovu zdravých telat a prochází jím již více než 70 % všech odchovaných telat v republice, což je ukazatel, který nás řadí k chovatelsky velmi vyspělým zemím.
„Ačkoli jsou klady individuálního ustájení telat ve venkovních boxech jednoznačné, preferuje mnoho chovatelů skupinový odchov v kotcích, a to především z důvodu mírného snížení pracnosti při nastýlání, odklizu podestýlky a krmení,“ říká přednášející. Přidává však také jeho negativa:
 šíření nemocí v důsledku kontaktu mezi zvířaty i kontaktu s infikovanou podestýlkou a výkaly,
 vzájemné cucání jaloviček,
 horší zootechnický přehled,
 problém čištění a sanitace,
 horší zdravotní stav telat,
 nižší přírůstky, více úhynů.
Proto i přes vysokou pracnost by měl být podle Daniely Černé individuální odchov jedinou možnou cestou, a to zvláště u jaloviček. Hlavními i méně zásadními důvody jsou:
 výrazně nižší výskyt dýchacích a zažívacích problémů,
 zvýšení intenzity růstu,
 rychlá a snadná výstavba.

Požadavky na venkovní individuální boxy
 individuální odchov telete: maximálně do 12 hodin přesun telete z individuální porodny,
 dostatečná podlahová plocha (min. 2,8 m2),
 nesmí docházet ke vzájemnému fyzickému kontaktu telat,
 vizuální a akustický kontakt mezi telaty je nutné zachovat,
 snadná čistitelnost a dezinfekce VIB,
 jednoduchá manipulace s možností přesunovatelnosti při zachování stability a kompaktnosti boxu,
 bezproblémové krmení, nastýlání a obsluha telat,
 účinné provětrání kryté části v letním období,
 odolnost proti nízkým teplotám,
 vhodná barva, která eliminuje přehřátí,
 vhodná barva, která omezí výskyt much,
 zabránění průvanu,
 přijatelná pořizovací cena,
 telata musí být individuálně ustájena do ukončení mléčné výživy,
 umístění VIB na zpevněné, spádované, odkanalizované ploše,
 při vyšších koncentracích telat umístit individuální boxy do bloků pod vysokým a vzdušným přístřeškem.

Ustájení telat v období
po odstavu – třetí měsíc
Odstav telat spojený se změnou ustájení představuje riziko, které může negativně ovlivnit zdraví telat, výskyt abnormálního chování, ale také ekonomiku chovu.
Po ukončení mléčné výživy by telata měla být ponechána ještě alespoň týden ve VIB, aby stres z vlastního odstavu nebyl umocněn dalšími negativními vlivy, například přesunem do jiného prostředí (toto doporučení však podle Daniely Černé nekoresponduje s příslušnou vyhláškou, která délku individuálního pobytu v boxu přísně limituje 56 dny). Po odeznění příznaků stresu se doporučuje vytvořit skupinku asi šesti právě odstavených telat. Pro ustájení takové skupiny jsou ideální nové typy venkovních skupinových přístřešků (VSP).
Tyto nové typy přístřešků, které nejsou ještě na našich farmách zcela běžné, zajišťují ustájení telat po odstavu v takzvané školce. Jde o období dvou až čtyř týdnů, kdy jsou telata před přesunem do běžných teletníků ustájena ve skupinách asi šesti až osmi telat. Dochází k bezproblémové adaptaci na nové chovné prostředí, navazují se i sociální kontakty s ostatními jedinci. Toto období odchovu probíhá vždy v podmínkách vzdušného ustájení, v technologické návaznosti na venkovní individuální boxy.
Na farmě VÚŽV v Netlukách byl v minulém roce instalován venkovní skupinový přístřešek typu Uhříněveský plachťák. Jde o VSP s lehárnou o ploše 9 m2, který je opláštěn nepromokavým textilním materiálem modré barvy. Vlastní přístřešek je opatřen venkovním výběhem o rozměrech 3 x 4 m.

Ustájení jalovic
od čtvrtého měsíce
Zatímco trend současné výstavby stájí pro dojnice zcela preferuje nové stájové objekty, na prostory pro odchov mladého dobytka se dají využít rekonstruované objekty pro dojnice. Jak uvedla přednášející, v těchto objektech lze potřebám ustájení mladého dobytka přizpůsobit rozpony a osové vzdálenosti sloupů. Na odchovny jalovic lze vhodnými stavebními úpravami přebudovat i jiné faremní objekty, zvláště výborné jsou nejrůznější typy skladovacích hal, kolen nebo již nefunkčních odchoven. Výjimkou však nejsou ani novostavby pro tuto kategorii skotu.
Přístup ke způsobu ustájení telat a jalovic má být proto podle Daniely Černé zodpovědný. „Při volbě vhodné technologie převažuje domněnka, že boxové ustájení je sice dobré, ale proti rovněž funkčnímu kotcovému uspořádání je nesrovnatelně investičně náročnější. Tento názor je opodstatněný tehdy, jestliže se srovnává spotřeba železa potřebného pro danou technologii. Z tohoto pohledu jsou kotcové stáje ve srovnání s boxovými levnější v řádu desítek tisíc korun. Naopak se však nebere v úvahu fakt, že v boxových stájích lze při rekonstrukcích významně redukovat objem betonáže tak, že v místech boxových loží zůstává podlaha původní. Výše úspory za betonáž převyšuje zvýšení nákladů za spotřebu železa. Další úspory v boxových stájích jsou vyčísleny z vlastního provozu. Menší spotřeba slámy, vyšší přírůstky, méně vzájemných sociálních střetů a další,“ uzavírá Daniela Černá.