V posledních letech došlo ve výrobě konzervovaných objemných krmiv k mnoha výzkumům a řada odborníků poskytuje na seminářích nejrůznější recepty a rady. Zajímavý je pohled německého profesora Friendricha Weissbacha ze společnosti Addcon, který .vidí jako hlavní zátěž siláží bakterie rodu Clostridium. Recept, jak předcházet těmto nebezpečným bakteriím v objemných krmivech, dal na semináři pořádaném společností NutriVet Pohořelice, který se konal 13. dubna v sále Agro Jesenice, a. s.
Při hodnocení zkrmitelnosti siláží je třeba sledovat minimálně tři biologické nepřátele – plísně, bakterie rodu Listeria a klostridie. Nejtěžší je podle Weissbacha zlikvidovat klostridie neboť jejich zastoupení v přírodě je vysoké (v půdě) zejména pak ve formě spor. Pokud se podaří eliminovat klostridie, není pak ani problém s listeriemi.
Koloběh klostridií
Je všeobecně známo, že pokud se spory klostridií dostanou do siláže (hlavní kontaminace je při seči, zavadání a navážení siláže na jámu) a mají vhodné podmínky, vyklíčí a rozmnoží se, způsobují tzv. máselné kvašení. Proto je výskyt kyseliny máselné hlavním indikátorem přítomnosti klostridií. Jestliže zvíře pozře větší množství těchto anaerobních bakterií nebo jejich spor, může za určitých podmínek v trávicím traktu dojít k jejich zmnožení. Jsou vylučovány výkaly a můžou i při minimálním znečištění vemene kontaminovat i mléko. S hnojem se spory klostridií dostávají zpět do půdy kde mají svůj hlavní domov a kruh se uzavírá.
Bylo prokázáno, že zkrmováním nekvalitní siláže se spory klostridií dostávají do mléka. Obsah spor ve výkalech v letním období při pastevním chovu je mnohem nižší, než při krmnení silážemi. Z toho vyplývá, že siláže jsou hlavním faktorem pro výskyt spor.
Pokud je obsah spor ve výkalech vysoký (větší než 100 000/g) měla by se provést kontrola siláže. Siláž se nesmí zkrmovat, když je obsah kyseliny máselné vyšší než 1 %.
Dostatečně zavadat
Čím vyšší je množství spor v siláži, tím větší obsah kyseliny máselné lze očekávat. Ale i některé siláže bez obsahu kyseliny máselné vykazují vysoký obsah spor klostridií, které zde čekají na příhodné podmínky. Příčina může být v nevhodné aplikaci hnojení nebo znečištění během sklizně. Klostridie jsou citlivější ke kyselému prostředí, když je v siláži více sušiny. Kritické pH k potlačení máselného kvašení je například u siláže o sušině 45 % kolem pěti, ale při 15 % sušiny je kritická hodnota pH už 4,1. Jedno z nejdůležitějších opatření k zabránění výskytu máselného kvašení je podle Weissbacha dostatečné zavadnutí. Při dlouhotrvajícím zavadání se ale ztrácí část živin. Pokud je špatné počasí a obsah sušiny nelze zvýšit, lze riziko snížit s použitím konzervačních přípravků.
Dusitan sodný ničí klostridie
Profesor Weissbach je jakýmsi duchovním otcem chemických a biologických silážních přípravků Kofasil, neboť stál u jejich zrodu. Při silážování za nepříznivých podmínek (deště) doporučuje chemický konzervant Kofasil liquid, který obsahuje dusitan sodný. Nejde tedy o agresivní chemické látky, ale látky, které se používají ke konzervaci potravin. Dusitan sodný kromě své celkové konzervační aktivity účinně ničí klostridie. S použitím tohoto přípravu stačí menší stupeň okyselení silážované hmoty a dá se říci, že tento chemický konzervant zastupuje zavadnutí píce. Výroba siláže tedy není závislá na obsahu sušiny.
Správná strategie
Hlavní důvody výskytu klostridií a kyseliny máselné je nedostatečná acidifikace a rychlost okyselení. Jakou tedy zvolit silážní strategii k vyvarování se špatné fermentace? Při konzervaci bychom měli dodržet optimální čas sečení. Používat vhodné kondicionéry, hmotu rychle zavadat a včas sklidit. Je důležité, aby došlo k co nejrychlejšímu okyselení hmoty, proto bychom se měli vyvarovat vysoké sušině (nad 45 %). Příliš suchá píce nelze dobře utěsnit, dochází k velkým ztrátám na poli a během vyskladňování, ale i k sekundárnímu záhřevu či zaplísnění. S vysokou sušinou v píce se nedá mnoho dělat.
Naproti tomu s použitím konzervačních přípravků lze silážovat teoreticky s 10% sušinou. Při obsahu sušiny 25 % sice vytéká z hmoty hodně silážních tekutin, přesto u trav, kde je dostatek cukrů, silážovat s úspěchem lze. Nejlépe například s použitím biologických inokulantů. V případě mokrých jetelovin, je vhodné použít chemické konzervanty.
„Je třeba koupit takový silážní přípravek, který se nejen zaplatí, ale vytvoří ještě hodnotu navíc tedy zvýší zisk. Když má farmář k dispozici dobré silážní aditivum a fermentace tak proběhne dobře, je v celkové kalkulaci nákladů na výrobu krmiva cena konzervantu minimální položka,“ dodal na závěr profesor Friendrich Weissbach.
