Naše zemědělství prošlo v uplynulých letech mnoha proměnami a spolu s nimi samozřejmě i chov prasat. Přesvědčili jsme se o tom, že ekonomika a rentabilita v tomto odvětví závisí nejen na schopnosti prvovýrobců jednat se zpracovateli a obchodními řetězci o oboustranně přijatelné spolupráci, ale především na intenzifikaci produkce v chovech.
A právě tomuto tématu chci věnovat následující příspěvek.
Efektivitu v chovech prasat určuje mnoho faktorů, které lze ovlivnit ze strany chovatele selekcí, ošetřováním, vhodným ustájením, krmením a dodržováním zooveterinárních norem. To už každý chovatel určitě sám zjistil a na toto téma bylo již napsáno mnoho odborných statí . Dovolte mi ale podívat se na dané téma trochu z jiného úhlu.
Každý chov je specifický a proto „univerzální recept“ na ekonomickou úspěšnost neexistuje. Jediná možnost jak optimalizovat produkci konkrétního chovu, je podrobný rozbor všech parametrů užitkovosti, podle „zákona minima“ vytipování toho, který v daném případě ekonomiku ovlivňuje negativně a jeho následná optimalizace.
Obecně se můžeme držet několika osvědčených zásad, které akceptují všichni úspěšní chovatelé jak u nás, tak i v zahraničí.
Jedním z nejdůležitějších ukazatelů je počet odchovaných selat na prasnici a rok. Za přijatelné číslo můžeme považovat 20 až 22 selat na prasnici, přičemž výhled je kolem 24 až 25 selat. Je to logické, když si uvědomíme, že náklady na odchovaný vrh jsou v podstatě konstantní a každé sele, které odstavíme navíc, je jenom „naředí“ (v roce 2001 dosáhla ČR v průměru 17,9 dochovaných selat).
Jak tedy zvýšit tento ukazatel na požadovaných 22 až 25 kusů?
1) Je-li prasnice v optimální kondici, uvolní v průběhu roku až 40 zárodků. Kolik z nich jsme schopni zhodnotit jako produkci, to ukazuje v převážné většině případů na úroveň ošetřovatelské a manažerské práce v chovu, protože plodnost je vlastností s poměrně malou dědivostí (u BU je například koeficient dědivosti pro počet narozených selat 0,17, pro počet odstavených 0,12 a tak dále). Nesmíme však zapomenout na skutečnost, že výsledek plodnosti dosažený křížením úzce souvisí s genetickou úrovní rodičů, což předpokládá selektování zvířata s požadovanými vlastnostmi. V současné době jsme svědky trendu šlechtění superplodných linií, zastoupených v populacích asi 3 až 4 % , které dosahují 13 až 15 narozených selat na vrh. Experimentuje se také s plemenem meishan, jehož prasničky ovulují o 4 až 5 vajíček více a dospívají skoro o tři měsíce dříve. Chovy, které chtějí jít touto cestou, však musí vyřešit také celý soubor otázek welfare, krmení a ošetřovatelské péče a ne všechny chovy jsou na takovéto komplexní řešení připraveny.
2) Dalším intenzifikačním faktorem plodnosti je doba odstavu – teoreticky čím kratší dobu prasnice kojí, tím dříve zabřezne. I tady však položila příroda hranici, kterou je v našich podmínkách období 3 až 4 týdnů za předpokladu, že selata v tomto období dosáhnou alespoň 6 až 7 kg hmotnosti a jsou plně schopna přijímat prestarter nebo ČOS. Kratší doba kojení nemá ekonomické opodstatnění, protože involuce dělohy prasnice je dokončena právě kolem 20. dne po porodu a mladší selata jsou většinou příliš malá na úspěšný start do života. Na době odstavu je samozřejmě závislá i délka mezidobí, kde za velmi dobrou považujeme hranici 150 až 153 dní. Optimální je zapustit prasnici do 7 až 10 dní po odstavu, při delším časovém úseku se pak snižuje podíl zabřezlých prasnic po I.inseminaci o 15 až 20 %, čímž chovateli narůstají tzv. „mrtvé“ dni a tím i náklady na jednotlivé prasnice.
3) Neméně důležitá z hlediska úspěšné produkce selat je struktura základního stáda prasnic.
Optimální poměr mezi rizikovými a produkčními vrhy by měl být vyrovnaný. Zachováme-li toto pravidlo, máme stádo z hlediska obměny stabilizované, tzn. že nepřevládají rizikové skupiny prasnic (příliš mladé s vysokou brakací, ani staré s nízkočetnými vrhy, defektními selaty a vyšší záchovnou dávkou na kus a den).
4) V poslední době řešíme často problémy se zařazováním prasniček do plemenitby. Podle mého názoru to souvisí s posunem šlechtění do kategorie silně zmasilých zvířat a to i v mateřských populacích. Na tuto skutečnost nebyli naši chovatelé připraveni – z fyziologického hlediska dochází k ranějšímu dospívání - dobře živené a osvalené prasničky začínají ovulovat dříve a pokud chovatel včas nezachytí projev první pubertální říje, má pak problémy s určením 2. a 3. plnohodnotné říje, kdy je nutno prasničku inseminovat.
Tady chci oponovat názorům, že zmasilost přímo nesouvisí s nižší plodností – na velkých souborech zvířat jsem se sice přesvědčil o velmi nízké negativní závislosti mezi zmasilostí a počty narozených selat (grafy) daleko vyšší je však závislost mezi zmasilostí a projevy říje. Takto vyselektované prasničky se samozřejmě do statistických přehledů nedostanou,protože jsou poslány na jatky.
5) Dalším významným faktorem počtu narozených selat je správná technika připouštění, vhodně ošetřené semeno kance, reinseminace a další vlivy. Tady jen několik obecně platných zásad: odebíraný kanec musí splňovat normu pro inseminaci (dříve ČSN 46 7114, nyní zákon 154/2000), plemennou hodnotu pro daný chov a připařovanou skupinu prasnic, vhodný typ a další plemenářské parametry. Při vlastní inseminaci nesmíme zapomínat na některé fyziologické zákonitosti, například že spermie si zachovává oplozovací schopnost v pohlavních orgánech kolem 20 hodin, vajíčka (oocyty) podstatně kratší dobu (4 až 8 hodin),
- období estru /reflex nehybnosti/ trvá 1,5 až 2 dny,
- ovulace se dostavuje v poslední třetině reflexu nehybnosti (30 až 40 hodin po začátku),
- doba trvání ovulace je 3 až 6 hodin u prasnice, 5 až 10 hod. u prasničky,
- spermie nabývají oplozovací schopnost 3 až 6 hodin po inseminaci (kapacitace),
- reflex nehybnosti je tím kratší, čím je delší nástup říje po odstavu,
- přítomnost kance stimuluje nasávací reflex dělohy.
V praxi inseminujeme prasnice 10 až 12 hodin po zjištění reflexu nehybnosti, reinseminace se provádí po stejném časovém odstupu.
6) Březost je dalším velmi citlivým obdobím, kdy můžeme zhodnotit všechny dosud uvedené zásady kvalitním vrhem nebo naopak všechnu vynaloženou energii vyhodit takříkajíc z okna. U každé prasnice po připuštění dochází k určitým ztrátám oplozených vajíček. Fyziologická hranice je mezi 25 až 40 %, při nesprávném ošetřování však může dosáhnout až 100 % a tedy přeběhnutí prasnice. Ztráty po 30. dni březosti jsou dány mimo jiné také prostorovou kapacitou dělohy. Příčiny odúmrtí zárodků mohou být například ve zkrmování zaplísněných krmiv nevhodně koncipované krmné dávce, nedostatku vitamínů, teplotních extrémech, stresování prasnic v chovech a další.
Usazování zárodků probíhá asi do 25. dne po připuštění a prasnice by proto měly být umístěny v samotkách asi do 30.dne za současné restrikce krmení (směs KPB). Pak následuje období korekce výživného stavu prasnic, kdy bychom měli reagovat na aktuální kondici, a v poslední třetině březosti tvorba hmotnosti vrhu – významná zejména u prasnic s nižším výživným stavem.
7) I péče při porodu a poporodní období je velmi významná – zvláště když si uvědomíme, že zanedbání zde může znamenat rozdíl až několika odstavených selat.
Zásady jsou následující:
- prasnici zbavenou parazitů a povrchově dezinfikovanou přesouváme do porodny 7 až 14 dní před plánovaným porodem,
- naskladňujeme do vydezinfikované, suché porodny (ukončené stavební úpravy jsou samozřejmostí),
- tři dny před porodem postupně snižujeme krmnou dávku (vždy o 1/3) –prevence MMA,
- před porodem znovu omyjeme vemeno a ochod prasnice, zejména u prasniček by měla být prováděna také masáž vemene,
- při porodu by měl být přítomen porodník,
- pozor na dlouhotrvající porody - nebezpečí syndromu MMA, lůžko odchází za 1 až 3 hodiny po porodu,
- selata přikládáme k tepelnému zdroji (+32 °C), po oschnutí ke strukům – i v průběhu porodu, trvá-li déle,
- zkontrolujeme průtok napáječky (8 až 11 l/min), krmnou dávku zvyšujeme postupně až na maximum kolem 7. až 10.dne (závisí na počtu selat, teplotě prostředí apod.),
- od 5. dne podáváme prestarter, selata jej musí plně přijímat několik dní před odstavem,
- odstavujeme zásadně do vydezinfikovaných, suchých odchoven, s teplotou 24 až 26 °C.
Máme-li dostatečný počet narozených selat, začne nás určitě zajímat zmasilost finálního křížení, která je rovněž rozhodující pro kladnou ekonomickou bilanci chovu.
Jak určitě všichni víte, od 1. dubna 2001 platí v ČR zákon o aparativní klasifikaci jatečných půlek prasat (306/2000). Má za úkol objektivizovat produkci jednotlivých chovatelů z hlediska masné užitkovosti. V některých státech EU platí tzv. norma EUROP (SEUROP) již více než 17 let a znamená velký pokrok ve šlechtění (zejména zpětnou vazbou z jatek na producenty vepřového masa).
Česká republika převzala klasifikační systém a částečně i přístrojovou techniku zemí EU (Dánsko, Norsko, Německo) a současně také odtud dováží plemenný materiál. Na základě rozborů společnosti Tekro, spol. s. r. o. publikovaných dříve, je zřejmé, že relativní růst libového masa v porovnání s jatečným tělem prasete končí u současných hybridů mezi 80 až 90 kg živé hmotnosti. Logicky to vyplývá ze skutečnosti, že v zemích původu se tento finální hybrid vykrmuje do uvedených hmotností a bylo by tedy nerozumné chtít od něj u nás něco jiného (průměrná porážková hmotnost se pohybovala v roce 2001 v ČR kolem 109 kg – zdroj ČSÚ).
Jako nejčastější kombinace jsou ve světě i u nás používány matky plemene bílé ušlechtilé x landrase a reciproké křížení, do finální pozice kříženci pietrain, hampshire , bílé otcovské, popř. duroc a české výrazně masné. Nic jiného zatím vymyšleno nebylo a i všechny zahraniční hybridizační programy vycházejí z liniových kombinací uvedených plemen (kromě ČVM).
Bohužel, daleko větší problém, než je vyřešení plemenné kombinace finálu, je jeho hmotnostní vyrovnanost. Na tuto skutečnost reaguje i výkupní cenová maska jatek, kde je chovatel finančně postihován za tzv. lehká a těžká prasata .Pro úplnost – jde o prasata pod 98 kg v živém a nad 123 kg, přičemž srážka z ceny je 2,5 až 15 % (pro porovnání – nárůst o 1 % libového masa je ohodnocen v průměru +1,5 % ceny, což je v době napsání tohoto článku asi 50 haléřů). Nárůst nad 59,4 % libového masa není již zvýhodněn vůbec.
Bude-li tento nepříznivý trend v cenách pokračovat, nezbude českým chovatelům nic jiného, než začít šlechtit finálního křížence na požadované parametry – vyšší porážkovou hmotnost, menší zmasilost kýty a plece a relativně hlubokou kotletu s nízkým tukovým krytím. Že to nebude ku prospěchu věci, nemusím snad ani dodávat. Případné dotované dovozy kvalitních a zmasilých prasat pak mohou snadno ohrozit domácí produkci a až se tak stane, zahraničním dovozcům nebude už nic bránit v diktování cen vepřového masa na českém trhu. To se v konečném důsledku dotkne jak prvovýrobců, tak i zpracovatelů a samozřejmě i nás – spotřebitelů.
Jen obecně k výživě moderních finálních kříženců – za posledních 12 let podstatně vzrostla potřeba bílkovin v krmné dávce prasat – ze 120 až 140g na 200 až 220g. Tuto skutečnost musíme respektovat při tvorbě směsí, přičemž nesmírně důležité je správně určit typ vykrmovaných prasat (nejpřesnější metodou jsou provozní nebo staniční testy, které provádíme pro odběratele premixů společnosti Tekro v rámci služeb.)
Současně ale musíme naplňovat i požadavky na welfare v ustajovacích prostorách pro moderní prasata. Mnohokrát jsme se přesvědčili o tom, že podcenění těchto podmínek vede k neefektivnímu zdražení směsí a horší užitkovosti a to tím výraznějším negativním projevům, čím vyšší je genetický potenciál chovaných zvířat.
Loňský rok se svými relativně příznivými podmínkami pro výkrmce znamenal i možnost vyšší tvorby rezerv na rekonstrukce chovů prasat. Na mnohých farmách si tak chovatelé mohli v praxi ověřit přínos optimálního prostředí na produkční ukazatele – ať již na porodnách, odchovnách selat nebo na výkrmových halách.
Doba extenzivní produkce prasat je nenávratně pryč a chceme-li obstát v tvrdých podmínkách evropské konkurence, musí být náš přístup k výkrmu prasat komplexní - nejen po stránce zooveterinární, ale především v nalezení společné řeči mezi chovateli a masným průmyslem. Jakékoliv krátkozraké zaváhání v tomto směru může být tou poslední chybou chovu prasat v České republice.
Ing. Václav Svoboda, Tekro, spol. s r .o.
