V čele svazu chovatelů masného skotu se střídají předsedové v dvouletých intervalech. Letos se ujal vedení představitel klubu chovatelů masného simentála Ing. Jan Chytil. Nový funkcionář hospodaří na Frýdlansku na farmě Peklo, kam jsme za ním přijeli na reportáž. Peklo se rozkládá v chráněné krajinné oblasti Jizerských hor, několik kilometrů od lázní Libverda. Výhodou podle Chytila je neporušenost této pohraniční krajiny, včetně uchování jejích původních funkcí.
Farma se nachází v přírodním parku Peklo v údolí pekelského potoka. , zpřísněný režim hospodaření však její provoz neomezuje, naopak: „V minulých letech jsem dostával zvýhodnění na dotacích. Už druhým rokem jsem ve sledování na ekologické hospodaření,“ vysvětluje ing. Chytil. Způsob chovu zvířat v masném systému je podle Chytila už stejně ekologický, jediný významný rozdíl oproti konvenčnímu shledává v zákazu hnojení. V podmínkách ekologického systému platí například zákaz odrohování telat starších dvou měsíců. Od letošního roku je možné nakupovat slámu od klasicky hospodařících subjektů, dosud to povolené nebylo Z dalších je možné uvést povinnost pečlivě evidovat veškerá léčení, antibiotika lze použít, ale vysazovací lhůta musí být dodržena dvojnásobná. Na uznání ekologického provozu by měla ale navazovat spolupráce s ekologickými jatkami a s ekologickým prodejcem, podmínkou je oddělený provoz pro zákazníky, výsledkem systému je pak zboží označené na pultě certifikátem BIO. Na otázku, proč usilují v Pekle o uznání ekologického chovu, zda očekávají zvýšený zájem o bioprodukty, ing. Chytil odpovídá: „Ekologičtí farmáři se oproti klasickým snaží více prosadit na trhu.“ Veškerá obhospodařovaná půda na farmě je zatravněná. „Mně ale připadá normální, že tady na Frýdlantsku se neoře, jde o oblast pod dotacemi a tak je tomu již sedm let, tento způsob hospodaření sem patří,“ říká Chytil.
„Pokud jde o krmení, tak ho mám z vlastních zdrojů , nakupujeme jen minerální doplňky. Krmíme seno a vlastní travní senáž.“ Na 46 hektarech se nacházejí tzv. „obnovy“, to jsou porosty, které sestavil pro potřeby provozu „na míru“ Dr. Ing. Vilém Paulů z VÚRV. Doktor Paulů na náš dotaz uvedl, že cílem bylo založení vysoko-produkční jetelotravní směsky s vyšším obsahem glycidů, která měla nahradit silážní kukuřici. Základem pro sestavení směsky se staly dlouhodobé pícninářské pokusy na výzkumných stanicích v Liberci a Jevíčku. Z důvodu potřeby velké produkce kvalitní píce na siláž byla zvolena kombinace rodových hybridů kostřavovitého a jílkového charakteru a kostřavy rákosovité. „Jelikož Ing. Chytil usiloval o certifikát ekologického zemědělce, bylo dusíkaté hnojení řešeno zastoupením jetele lučního. V úvahu byla rovněž vzata kvalita porostu v průběhu sklizně a vytrvalost jednotlivých komponentů v delším časovém období, aby se směska nemusela obnovovat dříve než za pět let. Celkový výsevek směsky byl 32 kg na jeden hektar, přičemž podíl jetele lučního činil 8 kg a 24 kg tvořily ostatní komponenty. V současné době pomalu z porostu ustupuje jetel luční, proto se bude pravděpodobně v příštím roce řešit jeho přísev do porostu,“ vysvětluje Paulů.
V provozu pracuje celoročně celkem pět lidí. Dva nyní objíždějí stáda, kontrolují zvířata, sčítají je, opravují ohrady, které jsou pevné a pomáhají se sklizní. Ostatní kromě správce jsou traktoristé. Celkem na farmě je chováno 256 krav, 160 telat, 26 jalovic na připuštění plemene masné simentálské, 21 jalovic užitkového křížení holštýnského plemene s herefordem. V přirozené plemenitbě působí sedm býků. „Již ze zkušenosti víme, kolik zvířat a jak dlouho která pastvina uživí , podle toho jsou rozdělena do sedmi stád,“ vysvětluje Chytil způsob chovu. Na jednoho býka tak připadá 30 až 40 plemenic.
Kontrolu užitkovosti na farmě provádí inspektor ČSCHMS Jan Kopecký, který nám poskytl některé údaje o podniku (viz tabulka). V prvním roce podnikání měl ing. Chytil jen čtyři býky – dva herefordy a dva charolais. V dalším roce k nim přibyli dva masní simentálové z Dánska a jeden z Německa. Nyní působí v chovu masný simentálský býk s registrem ZSI 039, z Dánska SIP 039, simentál Falsum po americkém otci Stockerbroeker (SIP 079) a v křížení jsou využíváni charolaiští plemeníci, z nichž Cid (CHP 24) je uznaný jako otec býků. ZCH 279 a ZCH 275 pocházejí od Jana Zatloukala. Letos do Pekla koupili dva mladé býky, první po otci Cid z chovu ing. Neumana a druhým je piemoteský býk Churchill ZPI 268
Masný simentál jako plemeno byl do chovu vybrán díky sympatiím, které k němu farmář chová, podle jeho názoru dobře navazuje na původní české červenostrakaté plemeno. Plemeno charolais je naproti tomu vybráno ze zcela komerčních důvodů: „kříženci jsou více zmasilí a o zástavový skot je velký zájem. Rádi za ně připlatí 3 až 5 Kč na kg.“ Zástavový skot je prodáván na konci pastevního období, kromě toho týdně během celé zimy jsou tři vykrmená telata z plekelské farmy porážena na malých jatkách v obci Bulovka a maso chovatel vozí do řeznictví v Praze. „O výsekové maso je velký zájem. V některých obchodech využívají řezníci možnosti neprodávat anonymní maso a uvádějí podrobnosti o farmě, odkud telata pocházejí“, Podle Chytila je„prodávat adresní výrobek výhodnější.“ Problémem je sezónnost v připouštění, proto dodávky probíhají od podzimu do května. Sezónnost by musela být odstraněna dvojím termínem připouštění, jako to dělají například v zemích bývalé NDR. „Na prvním místě je však třeba přemluvit řezníky. Ne všichni vědí, že pastevní tele vážící 300 až 400 kg, je dobré tele. Bohužel i ti, kteří jsou vyučení po roce 1990, mají pod pojmem výsekové tele představu o vyhublém teleti do 110 kg váhy vykrmeném mlékem,“ hovoří o zkušenostech s řezníky.
Jak by se mělo stádo rozvíjet do budoucna? Ing. Chytil si představuje vybudovat 120 kusové čistokrevné základní stádo masného simentála, ostatní krávy budou zařazené v systému užitkového křížení. A jak si představuje svou činnost předsedy svazu masných chovatelů? „Cílem je určitě udržení a zlepšení práce svazu, aby mohl chovatelům více nabídnout. Velice dobře zatím funguje činnost v oblasti plemenářské práce, doufám, že se nám něco podaří také s odbytovým centrem. Je jasné, že by mělo být jen jedno družstvo na celou republiku. Jednotlivá existující odbytová družstva jsou nějakým způsobem specializovaná, ale měla by existovat propojení.“ Počty krav v masných systémech by měly podle slov předsedy narůstat, k tomu je však nutná propagace. Je potřeba, aby stát jasně deklaroval, že řešením pro marginální oblasti je chov masného skotu. Nejde tak ani o peníze, ale najít lidi, kteří by to dělali. Podpora ze strany státu musí jít samozřejmě také dotacemi, ty by měly být vyšší na výstavbu ohrad a na nákup plemenného materiálu. Nyní je půda rozdělená LFA a důležité je, aby se to nezměnilo. Aby byly jasné podmínky a jasná koncepce ze strany státu.
Největší bolestí chovatelů je prodej státní půdy. To je, jak říká Chytil, zatím věc, která nefunguje. Systém prodeje je nevhodný, cena je pro českého zemědělce nezaplatitelná a třetím problémem je fakt, že se půda neodepisuje. „Pokud kupuji půdu, tak za peníze, které mám čisté. kdybych mohl půdu odepisovat, tak si mohu vzít úvěr a banka mi půjčí. Pokud vím, v EU se půda odepisuje, proto je také zatížená vysokými úvěry a je drahá.“ Bez vlastnictví půdy to však nemá smysl dělat. Kdo chce například postavit ohradu musí značně investovat. To je na cizím pozemku těžké. „Celé naše hospodaření je založené na vodě, protože nám půda nepatří. Nemohu vědět, jestli mi nevypovědí nájem, když například přijde cizinec.“ hodnotí situaci chovatel, řešení vidí v zavedení odpisů půdy a možnosti získat úvěr na nízká procenta. Spekulace lze ošetřit předkupním právem státu, jako to je dosud
