Anémie selat z nedostaku železa je považována za vážný problém v chovech prasat. Injekční aplikace železa selatům ve věku dvou až tří dnů v dávce 200 mg Fe na kus je nejběžnějším způsobem prevence tohoto deficitu. V souvislosti se zaváděním nových linií prasat s vysokou užitkovostí je nutno opětovně zhodnotit účinnost této metody prevence.
Tento článek navazuje na předchozí sdělení, ve kterém jsou vysvětleny základní principy týkající se injekční aplikace železa sajícím selatům (Náš chov 7/2014). V této práci se zaměříme na možnost využití opakované injekční aplikace. Zjištění něktěrých autorů, kteří se zabývají touto problematikou se od sebe liší. Z tohoto důvodu připojujeme i odkazy na použitou literaturu.
Jaká je potřeba železa?
Množství železa, které je zapotřebí selatům aplikovat, je ovlivněno jeho fyziologickou potřebou a také tím, kolik železa získají od matky a ze svého prostředí (krmivo). Potřebu železa pro sající selata uvádí několik autorů. Ven et al. (1947) uvádějí, že sele potřebuje denně 7 mg Fe, aby si zachovalo normální růst, aniž by u něho vznikla anémie. Von Bollwahn et al. (1983) zjistili, že sele o porodní hmotnost min. 1,4 kg a s denním přírůstkem 200 až 250 mg potřebuje denně 10 mg Fe. K podobnému výsledku dospěl Zimmermann (1995), který uvádí, že sele s přírůstkem 250 mg potřebuje denně 10 mg Fe.
Potřebu železa lze také vyjádřit jako miligramy Fe nutné na 1 kg přírůstku.
Von Bollwahn et al. (1983) uvádějí, že 40 mg Fe je zapotřebí na 1 kg přírůstku. Podle autorů Egeli and Framstadt (1998) 30 až 40 mg Fe na 1 kg přírůstku je nutných k tomu, aby hodnota hemoglobinu udržela na 100 g/l.
Potřeba železa pro selata však může být ovlivněna řadou faktorů. Nejdůležitější je růstová schopnost selat. Selata dosahující velké přírůstky mají také vyšší potřebu železa a jsou také náchylnější ke vzniku anémie.
Zásoba železa, kterou mají selata k dispozici po narození, je velmi malá a nestačí krýt jejich fyziologické potřeby. Pokud nedojde k přídatné aplikaci železa jsou u selat během 10 až 14 dní pozorovány příznaky anémie. Situace může být ještě horší u selat narozených od vysokoužitkových prasnic.
U vysokoprodukčních prasnic bylo zjištěno, že mají nižší obsah železa v těle než prasnice s nižší užitkovostí. Z toho důvodu může být k dispozici i menší množství železa, které přechází do plodů a mléčné žlázy. Podle Von Bollwahn et al. (1983) má novorozené sele o hmotnosti 1,5 kg v celém těle asi 60 mg Fe. Z tohoto množství je 12 mg uloženo jako zásobní železo (hlavně v játrech) a 48 mg jako tzv. funkční železo, které se nachází v hemoglobinu, myoglobinu a cytochromu. Pro syntézu nového hemoglobinu po narození se využívá zásobní železo, tj. pouhých 12 mg.
Další zdroj železa představuje mateřské mléko. Z praktického hlediska jde o nevýznamný zdroj, protože sele může získat sáním mléka max. 1 mg Fe denně.
Z uvedeného vyplývá, že pokud se neprovede přídatná aplikace zěleza, dochází záhy k deficitu a během zhruba 10 až 14 dní jsou u selat pozorovány příznaky anémie. Aplikovaná dávka by měla zajistit dostatečné množství železa pro udržení adekvátní hladiny hemoglobinu selat. Nejběznějším způsobem je injekční aplikace do krční nebo stehenní svaloviny. Aplikaci železa je možno provádět i podkožně do předkolenní řasy. K dispozici jsou preparáty na bázi dextranu železa nebo gleptoferronu.
Železo může být aplikováno injekčně v jedné nebo více dávkách. Z hlediska pracnosti a finančních nákladů přichází v úvahu pro praktické použití pouze dvounásobná inječní aplikace železa.
Literatura je k dispozici u autora
Doc. MVDr. Martin Svoboda, Ph.D.
Klinika chorob přežvýkavců a prasat
VFU Brno
Kompletní článek najdete v NCH 6/2017.
